Climax

Takhle zvrtnutý večírek jsme tu ještě neměli. Geniální muzikálové jednozáběrové intro, zopár keců pro poznání postav a jde se na to. Pro účastníky/nešťastníky nežádoucně efektivně namíchaná sangria umí kouzla. Koulervoucně vtahující tripový zážitek z Noého filmografie nejpodobější Enter the Void, ale tentokrát na prostoru pár místností a jedné chodby. Tančení a jančení, kolektivní paranoja, halucinogenní šílenství. Napínavé a místama až děsivé, na Noého však nakonec v sexu i násilí docela umírněné. Čtyři hvězdy v rámci festivalové atmosféry (rozuměj konstantním hladu po inovatívních věcech), ale jinak je to stejně bezobsažná a do své formy zahleděná blbina s rádoby filozofickým vhledem jako většina jeho filmografie. [Cannes] (16.05.2018)

Party skupiny tanečníků se poněkud zvrhla... Noému fakt stačí na film málo. Úvodní castingové výpovědi účastníků jsou podle mne trochu dlouhé, navíc jich je tolik, že si stejně divák nezapamatuje, co o sobě kdo řekl. Pak už nás čeká postupný přechod od špičkových tanečních čísel na parketu po apokalyptické záběry odkudsi z pekla tamtéž. Noé se sice občas zbytečně předvádí (viz práce s titulky), ale zase tolik to nevadí, protože film je skutečně působivý. (17.01.2019)

Agresivní,provokativní, kontrovérzní a hranice posouvající francouzský Gaspar Noe natočil svůj nejlepší počin a je to opět originální, neotřelá a nepříjemně dusná podívaná. Film je dokonce založen dle reálného příběhu, o třiceti tanečnících, kteří končí své Turné v USA a hodlají jej pořádně oslavit, avšak večer se zvrtne, když v podávané Sangrii je mixlé LSD a bohužel né každý se dožije rána. Taneční hororový drogový muzikál jediný svého druhu a dostatečně působivý, aby diváka zaujal, byť je dobré dopředu znát režisérovou předešlou tvorbu, abyste měli představu, do čeho jdete. Úvodní taneční číslo je naprosto dechberoucí a úchvatné ( Ti borci jsou holt jinde) a sedly mi i vtipné narážky na sex, jakmile se však párty rozjede v plném proudu začne halucinogenní tripoidní jízda, kde všem zúčastněným prožívající noční můru věříte. Pár scén nepříjemných byť s násilím se lehce šetřilo, ale vynahrazuje to solidní hudba, taneční kousky, moc rajcovní roštěnky, sexuální scény a originální kamera s filtrem v závěru byť pro někoho až moc chaotické. Sofia Boutella opět válí a co jsem ji poprvé spatřil v Kingsmanech, tak od té doby pouze překvapuje a šokuje! Za mě solidní. 80% (03.02.2019)

Gaspar Noé s nejsilnější dávkou lsd. Kamera opět působivě experimentální. Statiku zde nehledejte. Nejhorší ale je, že Noé nepřináší, ani nesymbolizuje filmem žádnou výpověď a zanechává divákovi pouze vizuální efekt a ještě k tomu na hranici snesitelnosti. V rámci nočního festivalu skvělá věc, ale pro mě i přes lásku k experimentálním filmům příliš slabé. [MFF Cinematik 2018] (16.09.2018)

Uhrančivé taneční scény za doprovodu dunivé hudby 80. a 90. let. Pokec o sexu bez zábran, roznožky na parketu, močení, zvracení,LSD, krev, dlouhé záběry prostřídá sjetá kamera, co zapomíná, kde je nahoře a kde dole, flirtování, rudé světlo a peklo. V kinosále jsem seděl sám, pak dorazil nějaký pár, který naštěstí po půl hodině zase odešel. Nebylo nic lepšího, než si užít tenhle film samojediný, zejména když se vše zlomilo a nastoupila smršť. Děkuji všem příležitostným divákům, že do kina nedorazili. Stálo to zato. (20.11.2018)