Climax

Po formální stránce skvělá filmařská práce, film je jeden dlouhý psychedelický videoklip a z tohohle hlediska jsem divácky naprosto spokojený. Perfektně zmáknutý vizuál (a to hlavně díky prvotřídní kameře), příjemně hypnotická taneční hudba, postupně houstnoucí atmosféra, líbily se mi dokonce i moderní tanečky evokující místy tanec Svatýho Víta. Kamenem úrazu filmu je ovšem obsah. Fakt mě moc nebavilo poslouchat sáhodlouhé rozhovory zfetovaných negrů o tom, koho a jak by ošukali do zadku a vlastně vůbec všechny rozhovory typu kdo s kým šukal, s kým by kdo chtěl šukat, s kým ještě nešukal, kdo s kým by neměl šukat a tak podobně. Tahle ukázkově zdegenerovaná skupinka podlidí by celá potřebovala důkladně zgruntu přešukat motorovkou. Názorný (a odstrašující) příklad toho, kam vede divoký multikulturalismus v kombinaci s bezduchou konzumní společností. Sbohem, stará Evropo. A propos bylo vám na Titově mamince něco podezřelýho? Mně taky a tak jsem si ji trochu proklepl. Byl to chlap. (06.04.2019)

Nerozumím tanci, ale úvodní taneční kreace byly naprosto fantastické. Dlouhé, pro mě příjemně hypnotické záběry, mistrů šíleného moderního umění dokázaly již od počátku předčit jakákoli očekávání od tohoto filmu. Později rozjeté "peklo" pak plně odpovídalo tvorbě Gaspara Noé, co dodat. Jde o atmosféru, záběry, z nichž se dělá až trochu nevolno, kontroverznost, podivnost. Takové abstraktní umění ve své lepší formě. Paradoxně celému filmu chyběl trochu silnější závěrečný climax. :) 8/10 (08.11.2018)

Prostě nepříjemný. Někdo mluví o provokaci, někdo o brutálnosti, někdo o předvídatelnosti, někdo o prvoplánu... Pro mě to byl "jednoduše" nepříjemný film. Se vším všudy. Aka nezapomenutelný zážitek. // Překousnu hodně, jak ty mačistické kecy, tak ty vypatlané hlášky ze stran "něžného pohlaví" (téměř archaismus, což?), ale křik dítěte mě bude strašit dlouho. // Kamera a podmanivá hudba (rozuměj: jsi tam a tohle všechno se ti fakt děje) je na výbornou, jen to rozpoložení časové linky se mi zdálo neúměrné. (05.11.2018)

Takhle nějak mohl vypadat poslední akt Sněženek a machrů, kdyby je točil Gaspar Noé. :-) Tentokrát žádné nesnesitelné explicitní násilí (z hasičáku ve Zvráceném mam dodnes lehké trauma), detailní záběry ejakulace (Love) a další podobné Noého typické šokantní chuťovky. A vlastně ani žádné (hlubší) významy. "Pouze" atmosféra. Zpočátku střídavě poklidná (představovací monology a dialogy) a opojná (choreograficky úžasné úvodní jednozáběrové taneční číslo, které chci co nejdříve vidět znovu), zhruba od poloviny čím dál tím více vyšinutá, halucinogenní, hororová, celkově po všech stránkách nepříjemná. "Rudé" finále s totálně "vykloubenou" kamerou už evokuje doslova peklo. Totální filmový trip, na který není snadné se dívat (natož, aby ho snad dokonce někdo chtěl zažít na vlastní kůži). Nevzpomínám si, kdy naposled jsem viděl film, jenž by tak nekompromisně a přitom neškolometsky svým vyzněním odrazoval od braní drog. Noého je snadné osočovat z (vy)užívání samoúčelných a prvoplánových "uměleckých" propriet (závěrečné titulky na začátku filmu), ale já osobně mu nedokážu nepřiznat vysoce osobitý a specifický styl a obvykle i dotažené (někdy až přetažené) autorské vize. 70 % (07.11.2018)

Nepříjemná, děsivá (až nechutná), avšak precizní anatomie perverzity & dekadence lidské zvířeckosti. Takto si představuju artistní vizualizaci odborného článku v Journal of Experimental Psychology: Ve struktuře filmu se dá najít abstrakt, úvod, popis metody, diskuze i závěr; přičemž celé je to propojeno neustálým pohybem, neutuchající jízdou na vlnách beatů a konstantním napětím, od kterého se divák zrelaxuje až hodinu poté, co odejde z kina... Climax nabízí intenzivní prožitek, je maximálně vtahující: Pokud se divák nezablokuje hned na začátku, stane se v průběhu filmu skoro jeho součástí, což vyvrcholí v dlouhé závěrečné scéně totálního vizuálního & akustického chaosu, vyvolávajícího v divákovi pocity vlastního "sjetí"... Tak jak kdosi přidal acid do sangrii, Noé s Debiem namíchali audiovizuální koktejl, po němž je zážitek návštěvy kina připodobnitelný jízdě na horské dráze, na jejíž spodní úvrati je náraz do zdi. Vzrušení se prolne s panikou a končí hororem & totálním emočním vyčerpáním. Skvělá kamera s úchvatnými úhly záběru, famózní choreografie. Žádnou filosofii nebo poselství však v Climaxu nehladat! Pouze čistou deskripci a intenzivní prožitek. (25.02.2019)