Climax

Jeden z mála snímku od Noého, který mi nezpůsobil vyloženě erekci. Po audiovizuální stránce opět vybroušený diamant, ovšem tentokrát mi zde chybělo nějaké zajímavější sdělení. Dokonce bych si zde malinko postěžoval, že měl celý snímek trošku přiškrcené koule - a to zejména na Noého poměry. Čekal jsem mnohem větší odvaz, než chlastačku, která se mírně zvrhla. Atmosféricky je to ovšem dokonalé. Divák musí být buď slepý a hluchý, nebo snímek sledovat s hodně ztlumeným zvukem a snad i bez obrazu, aby nedocenil naprosto skvělou atmosféru, kterou se znovu Noému povedlo navodit a skvěle diváka vtáhnout do děje. Pokud jste hrdým uživatelem halucinogenních drog, váš zážitek z tohoto filmu bude zcela jistě mnohonásobně umocněn. Osobně bych ale zrovna s tímto snímkem s halucinogeny moc experimentovat nedoporučoval. Mohl by to být výlet, ze kterého nebude návratu. [80 %] (07.05.2021)

Uhrančivé taneční scény za doprovodu dunivé hudby 80. a 90. let. Pokec o sexu bez zábran, roznožky na parketu, močení, zvracení,LSD, krev, dlouhé záběry prostřídá sjetá kamera, co zapomíná, kde je nahoře a kde dole, flirtování, rudé světlo a peklo. V kinosále jsem seděl sám, pak dorazil nějaký pár, který naštěstí po půl hodině zase odešel. Nebylo nic lepšího, než si užít tenhle film samojediný, zejména když se vše zlomilo a nastoupila smršť. Děkuji všem příležitostným divákům, že do kina nedorazili. Stálo to zato. (20.11.2018)

Velky plus za stopaz, kdyby byl Climax alespon trochu drogove relevantni, mohl by se poustet na skolach misto Katky. Smes kriku a sukani, kde neustale nekdo nekoho taha za ruku. Odnikud nikam. Na druhou stranu, kdyby to byl neci debut natoceny za 14 dni, byla bych z cvicneho prazdneho pozlatka vyrazne nadsenejsi. (24.10.2018)

O nejlepší film Gaspara Noeho z mého pohledu nejde, ale o ryze uhlazené dovedení svého stylu k dokonalosti ano. Motiv ne nepodobný The Hateful Eight je natočen přesně tak, jak jsem před začátkem filmu očekával. Tedy s brzkým climaxem a o to větším dojezdem pro zúčastněné. Nicméně největší podíl na zážitku si nese kamera Benoîta Debieho, která zvláště s přibývající stopáží nepřekvapuje udivovat. (31.10.2018)

Gasparova osnova je stejně ďábelská jako sebestředná. Začne se závěrečnými titulky, protože je autor nenávidí. Pak přijde na řadu interview s tanečníky, u kterého si máme hlavně všimnout, co je v knihovně a videotéce a následuje climax Climaxu v podobě bravurního čísla, v němž se perfomeři svíjí jako posednutí zlými silami. Improvizační scéna konverzací ve dvojicích je jen stafáž před krumping sólo výstupy a opožděnými úvodními titulky. No a druhá acid půle se věnuje úpadku babylonských stříknutým Danteho Peklem a kamera při ní hledá takové úhly, aby nám to v tom diskomfortu bylo jasné.. Kritici i kolegové to vesměs chválí, nicméně Noé je trochu špatný z toho, že se to týká filmu, kterému se ve své kariéře nejméně věnoval. Upřímně, jde to vidět. Připadalo mi to, jako kdyby se hoši z Partičky trochu sjeli a sehráli kombinaci her „Ptačí perspektiva“ a „Nespokojený režisér“. Než snahu šokovat publikum přehazovat na jiné, měl raději potlačit ego a vzít tu reklamu na parfém.. (10.05.2019)