Whitney

Podle mého názoru poměrně obsáhlý film, ze kterého se fanoušek i nefanoušek zpěvačky dozví mnohé. Líbilo se mi, že byl dán prostor k vyjádření různým lidem z okolí zpěvačky a jejich mnohdy rozporná sdělení o některých událostech byla ponechána tak, jak zazněla, bez činění nějakých soudů a jasných závěrů. S tím ale souvisí také to, že pokud měl tento dokument ambici najít pravdu o životě Whitney Houston, nemyslím si, že by se mu to úplně podařilo. Domnívám se, že se asi nikdy nedozvíme, proč přesně začala brát drogy, co se jí stalo v dětství, co vše se skrývalo ve vztahu Whitney-Robyn-Bobby atd. Každopádně film mě dokázal vtáhnout, sice jsem si nebyla jistá, jestli mohu věřit všemu, co zaznělo (některé výpovědi na mě nepůsobily úplně upřímně), ale ráda jsem si to poslechla, ráda jsem si poslechla zpěvaččiny písně, kdy je prostě evidentní, že ať byla jaká byla, její talent a hlas byly mimořádné. A mám pocit, že z jednotlivých střípků dokumentu mám teď o osobě této mimořádné zpěvačky přece jen bližší povědomí. 75 %. (16.07.2021)

Whitney rezonuje. Těžko říct jestli díky vyjmečnému hlasu, nebo kvůli faktu, že z úplně obyčejné holky z "hood Newarku" to dotáhla až na vrchol. Možná je to mix obojího, ale bez ohledu na to, že tvůrci defacto obšlehávají AMY a nenabízí nic osobitého, je to vlastně zajímavá věc a pocta ikoně, o které neměl tenhle dokument vzniknout ještě alespoň 30 let. Snad jen práce s hudbou jako takovou je trochu slabší než v případě dokumentu o Amy Winehouse, kde její hudební vsuvky dojily emoce více a působily více sugestivně. (24.10.2018)

6/10. Už jsem upřímně viděl lepší, působivější a emotivnější dokumenty podle skutečných osobností, které na diváka uměly zapůsobit daleko lépe, než právě zde Whitney. Přirovnal bych to k filmu Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody, který byl moc pěkně natočen, ale něco tomu prostě chybělo. Zde to bylo dobře sestříháno a seskládáno, ale taky tomu nějaký ten wow efekt chyběl. Něco co by se mi vrylo do paměti. Jako retrospektivní podívaná to určitě splní svůj účel, ale při vší úctě když si vezmu jaká byla Whitney zpěvačka, zaslouží si dle mého lepší dokument (i film). (16.02.2024)

Můj druhý dokument o Whitney, co jsem viděla a tento hodnotím daleko lépe. První se věnoval hlavně její profesní stránce, tento se věnuje převážně jejímu soukromému životu a divák tak lépe pochopí čím Whitney procházela. Líbilo se mi, že ukázaly i záběry z jejich posledních vystoupení nebo filmů. Je tu hodně vysvětleno, proč se dala na dráhu drog, že tomu přispělo dětství, vztah s Bobbym a sláva jako taková. Obrovská škoda ohromného talentu. (09.09.2020)

Pro mě hudebně příjemný dokument. Od blízkých slyšíme, že drzá, prostořeká a věčně rozezpívaná, tichá, jako dítě hodná. Rodina se prodrala do střední třídy včetně domu s bazénem a matka, jíž sólová kariéra nevyšla a která později zavinila rozvod kvůli svým pletkám s duchovním, vlastní ambice promítla do tvrdého tréninku dcery, „aby nebyla ta hloupá z ulice“. V dojemné scéně jí velkorysou lstí dokonce umožní záskok v klubu. Důvtipně sestřihaný vzestup s žebříčky hitů, dobovými reklamami a světovou politikou vede k chvílím, kdy se fasáda začne drolit. „Její nejlepší kamarádka? Úplná nula,“ obviňují se navzájem z příživnictví. Dojde i na bouřlivý vztah s „černochem z ghetta, od jakých ji máma odháněla“ a smutný příběh jejich přehlížené dcerky. Jen dva prvky filmu ubližují. Jednak věčné zdůrazňování rasové otázky, jednak přešlapování kolem drog, kdy ztrácela hlas, rušila koncerty a marně opakovala odvykací léčby: z ohleduplnosti laických psychoanalýz „útěků před démony“ se vymyká jediné věcné svědectví: „Líbilo se jí to.“ Poslední záběry trosek bývalé divy, z jejíhož koncertu diváci prchají, jsou opravdu drsné, ale film má milosrdnou moc: vždy znovu nechá Whitney Houston zpívat. Ač režisér Kevin Macdonald zpovídal poctivě snad každého z hrdinčiny blízkosti a všichni dobře formulují, zní to naučeně; plno otázek zůstává nadále bez odpovědi. (12.04.2020)