I Wanna Dance with Somebody

Existují dobrý hudební biopicy, který jsou skvělým reprezentantem svého subžánru. Existují však i špatný hudební biopicy, který jsou plný generických klišé a stereotypů, kvůli čemuž na svůj subžánr nevhrají moc pozitivní světlo.... no a pak je tu tenhle hudební biopic o Whitney Houston (jíž dodnes neodpustím vykrádačku songu od Dolly Parton), který krkolomně stojí někde mezi. Jde navíc o snímek který je natolik nevýrazný, že ihned upadne v zapomnění. (26.02.2023)

Na Whitney som sa celkom tešil, a musím uznať, že film sa v globálne naozaj vydaril. Aj keď nie som žiadny veľký fanúšik tejto speváčky, ale rozhodne zanechala v hudobnom priemysle obrovský prínos a jej hlas bol unikátny! Jej život bol bohatý na mnoho vzostupov, ale aj viacero pádov a kontroverzných okamihov, ktoré však chtiac-nechtiac do showbiznisu patria. Film to všetko vcelku dobre zohľadňuje, a podľa mňa to tvorcovia zvládli výborne. Výber Naomi Ackie do role Whitney bol výborný (až som prekvapený, že ju obišli nominácie na prestížne ceny). Čo sa týka spracovania, trochu mi vadilo, že niektoré veci tu boli spomenuté len tak "by the way", a až príliš veľa času bolo venované niektorým piesňam, ktoré tu odzneli celé (ešte aj s finálnym predlžovaním). No a ten koniec, to mohli aspoň načrtnúť nejako symbolicky, že sa Whitney išla kúpať v pofidérnom stave, a mohla obrazovka postupne stmavnúť a prejsť do toho písomného zhrnutia o jej kariére. Vzhľadom k týmto nedostatkom dávam "len" 4*. (10.03.2023)

Scenáristicky a režijně neinvenční počin, který na jednu stranu staví na všech klišé životopisných filmů, ale zároveň je na přepálené stopáži 140 minut nedokáže využít a klouže po povrchu. Mnohem komplexnější vykreslení Whitney Houston a všech jejích vnitřních démonů, které ji dohnaly na hranu a ve finále i k předčasné smrti, nabízí čtyři roky starý dokument Kevina Macdonalda, který vystihuje všechny problematické aspekty jejího života včetně toxického rodinné prostředí a sexuálního zneužití v dětství, které zásadně ovlivnily její partnerské vztahy. Mrzí mě, že do pozadí byla odsunuta postava zpěvaččiny dcery, která doslova vyrostla mezi drogově závislými dospělými na nekonečných turné mámy, a také fakt, že 95 % zpívaných písní patřilo hlasu Whitney Houston a ne ústřední herečce, na které bylo často poznat, že jen na prázdno otevírá pusu. (26.12.2022)

Po všech směrech naprosto rutinní, režijně ničím zajímavý a scénáristicky narychlo splácaný životopis. Pokud bych odpustil herectví i fyzický vzhled hlavní hrdinky, která Whitney připomíná pouze barvou kůže, nemá film jediný silný moment, který podobné filmy pozvedává výš než tištěné slovo (závěrečný koncert Bohemian Rhapsody, perfektní režie a střih Elvise). Zde se do více než do 2 hodin snaží obsáhnout celý život hudební legendy a tak je každý zásadní moment shrnut do 3 minut. Tu nazpívá první hit, tady najde životní lásku, která ji zničí, tamhle se objeví v Osobním strážci atd. Pokud by se film zaměřil na určitý zásadní životní úsek a pořádně se na něj soustředil, mohl z toho být další z pamětihodných životopisných filmů. Takhle vznikla další, nijak zajímavá a vlastně dost marně zrežírovaná rutina, vhodná maximálně do televize. 50% (29.08.2023)

podprůměrný hudební životopis, který jede na všech myslitelných klišé hudebních životopisů, ale ani s tím nejběžnějším základem nedokáže pracovat. Tomu filmu chybí prakticky všechno spádem počínaje a energií konče. Ty skoro 2,5 hodiny mají pocitově spíš tak čtyři. Podobně jako u Respect o Arethě Franklin se  tady jen opatrně klouže po povrchu a když už směřuje k tomu, že by se měl byť jen opřít o nějakou kontroverzi, či snad jít víc do hloubky, okamžitě uteče jinam. Pokud bych si o Whitney přečetl na Wikipedii, dozvěděl bych se víc a nejspíš by to bylo i záživnější...40% (05.03.2023)