Tři spory
Réžia:
Ludvík RážaScenár:
Jaroslav DietlHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Jaromír Hanzlík, Libuše Havelková, Josef Kemr, Rudolf Jelínek, Jiří Štěpnička, Vladimír Brabec, Zdena Hadrbolcová, František Němec, Jiří Klem, Ladislav Pešek, Ljuba Krbová, Václav Voska (viac)Obsahy(1)
Druhá ze tří životopisných her o osobnostech, které svůj umělecký i osobní život svázaly s Národním divadlem, je věnována prvnímu dramaturgovi Zlaté kapličky Ladislavu Stroupežnickému. Jeho vysoké nároky na repertoár první scény, spolu s jeho nekompromisní povahou a svérázným vystupováním, mu vynesly řadu nepřátel. Je autorem první původní české realistické hry z venkovského prostředí Naši furianti, která při premiéře v Národním divadle sice totálně propadla, ale dodnes na našich jevištích září jako stálice. V hlavní roli uvidíte Jaromíra Hanzlíka, jeho rodiče hrají Josef Kemr a Libuše Havelková, další postavy hry ztvárňují herci Vladimír Brabec, František Němec, Ljuba Krbová, Ladislav Pešek a Václav Voska. (Česká televize)
(viac)Recenzie (13)
Zahořklý a nerudný Stroupežnický ve skvělém podání Jaromíra Hanzlíka vyráží v Národním divadle dveře s jedním autorem za druhým a po večerech sepisuje své Furianty (hned bych se na ně zase podíval). Nevěřili byste, jak zajímavý příběh z toho Jaroslav Dietl udělal. Obsazení je podobně bohaté jako v prvním sporu, zůstala také krásná hudba Vadima Petrova. ()
Krbová zaujala nejvíc... Stroupežnický (Jaromír Hanzlík) byl v inscenaci bez části nosu o který přišel po nezdařeném pokusu o sebevraždu. Ve skutečnosti to ale bylo horší, po výstřelu z pušky totiž přišel i o spodní patro úst a muselo mu být lékařsky rekonstruováno. ()
Složitá a dodnes fascinující osobnost Ladislava Stroupežnického (1850 – 1892), prvního dramaturga pražského Národního divadla, tvoří jeden z nosných pilířů této mimořádné televizní série, tím spíš, že ukazuje tohoto nesmlouvavého fanatika jako člověka nepochopeného a vysmívaného. Poté, co Stroupežnický díky neuváženému činu z mládí přišel o svou největší zbraň, přirozenou krásu a charisma, musel najít jiný způsob, jak ukojit svou touhu po obdivu. Odpověď našel v umělecké tvorbě. A protože všichni podvědomě toužíme po nějaké formě obdivu, jde o univerzálně platné téma, na které se dokážeme napojit i dnes, po mnoha letech, která od událostí kolem premiéry Našich furiantů uplynula. Hanzlíkova mistrovská psychologická studie zásadového sršatce ovšem nezůstává osamocena, neméně skvělé jsou herecké výkony dalších zúčastněných – Libuše Havelkové, Josefa Kemra či Vladimíra Brabce v roli Františka Adolfa Šuberta, prvního ředitele Národního divadla, muže nadmíru diplomatického a vlídného. ()
Dietl - Ráža - Hanzlík. Snad díky téhle trojici vzniklo tak pěkné a svěží dílko! Mám ráda Stroupežnického Furianty, to české "rodinné stříbro". Ale jeho nejlepší nastudování jsem neviděla na prknech ND, ale na festivalu ochotnických souborů v podání českého ochotnického divadla z Daruvaru v Chorvatsku. S takovou vervou ti lidé hráli! Přála bych Stroupežnickému, aby byl býval viděl tohle tohle strhující provedení. Určitě by měl velkou radost! ()
Úžasný film, úžasný Hanzlík. Klobouk dolů před prací Dietla i Ráži. Celý film, o zdánlivě neatraktivním tématu, běží slušným kvapíkem. Ani vteřinu jsem se nenudil. Při scéně ze zkoušky mi běhal mráz po zádech a scény s Libuší Havelkovou jsou pohlazením po duši všech, jenž mají v úctě své maminky. Dal bych i šest hvězd, pokud by to bylo možné. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (1)
- Stroupežnický (Jaromír Hanzlík) byl v inscenaci bez části nosu, o který přišel po nezdařeném pokusu o sebevraždu. Ve skutečnosti to ale bylo horší, po výstřelu z pušky totiž přišel i o spodní patro úst a muselo mu být lékařsky rekonstruováno. (sator)
Reklama