Z hříček o královnách
Réžia:
Oldřich DaněkScenár:
Oldřich DaněkKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan F. FischerObsahy(1)
Rok 1601. Královna Alžběta Anglická (J. Štěpánková) má právě podepsat rozsudek smrti nad svým nedávným favoritem, mladým lordem Essexem, který se spojil s Iry a Skoty a bouřil lid proti královně. Sedmašedesátiletá Alžběta je osamělá, uvědomuje si konec své pošetilé, nepřiznané lásky k Essexovi a možná poprvé v životě i své stáří. Jen pár mužů jí zbylo – ti si sami říkají "královnina smečka psů". Alžběta zjistí, že jeden z nich měl rozsudek připraven již před procesem... V dalších rolích se můžete těšit na P. Kostku (W. Raleigh), F. Němce (F. Bacon) a O. Vetchého (R. Cecil). (Česká televize)
(viac)Recenzie (23)
Pominu-li už samotnou volbu historického pozadí, zůstává nám ještě volba herců a jim do úst vložených dialogů. Vše vysoce převyšuje vše, co jsem doposud v televizní tvorbě viděl. Klobouk dolů nad tak propracovanou inscenací. Naposledy mne takhle dostala inscenace Španělé v Praze. Kdo má rád dialogy, kde jediné slovo není zbytečné a navíc ho lze vykládat různými způsoby, toto je ten správný film pro něho....100% ()
zajímavé, že u obou útržků vidíme královny, které pod tíhou moci vypadají zcela prosty jakýchkoli emocí - a to královna Alžběta zrovna vyslechne rozsudek smrti nad svým o mnoho mladším dlouholetým milencem. Na minimálním prostoru, s minimálním pohybem a v pouhé čtveřici se dá uhrát velmi mnoho. Bohužel, jako v každém dílu série útržků nechybí veledůležitá zcizující a zbytečná vypravěčka. ()
Herci byli výborní. Ovšem podsouvat divákovi názor na Alžbětinu vládu takovým lehounce poťouchlým způsobem, je trochu nefér. Politika byla bojem o život i jindy a jinde. A Alžběta nebyla jenom zahořklá rozpolcená troska v síti intrik svých rádců. Byla silnou a dosti úspěšnou, byť kontroverzní, vládkyní. Svět je složitý a krutý. A my v něm. Všichni děláme, co můžeme... Nesuďme tudíž napříč staletími. Ani Alžbětu, ani její nevěrné věrné. ()
Ukázka toho, že i na malém prostoru dokáže několik výborných herců rozehrát velké drama. Ikdyž vše vypadá jen jako dohra událostí minulých, kterým už nelze zabránit, vyplouvá na povrch spousta myšlenek a emocí, pocity viny, spokojenosti, lítosti, nechutenství i sympatie. Pro mě nečekaně silný komorní snímek s přesahem. ()
No prosím, jedna místnost, čtyři lidi a přitom tak nádherný výlet do kousku anglických dějin. Vybroušené dialogy, tanec na hranici vzájemného přátelství a nenávisti, otázka, zda jsme či nejsme na stejné lodi se závěrečnou kouzelnou větou "Možná že už hoří psinec." A cením si scénáristy Oldřicha Daňka, protože v hlášce "Ten skotský rachitik, co miluje chlapečky, se už vidí na mém trůně" je prakticky celý životopis budoucího anglického krále Jakuba I. ()
Galéria (3)
Fotka © Česká televize / Jitka Fabianová
Reklama