Ninočka

Netušila jsem ani trochu, že Ninočka je komedie, kde se jedna hláška za druhou slije v jednu úžasně vtipnou filmovou perlu. Melvyn s Gretou u mě vyvolali nejednou salvu smíchu, nemluvě o ostatních momentech. Bravo a to je snímek přes 75 let starý. Pochopitelně, že se tady dal závěr předpokládat, ale já se na něj tentokrát fakt těšila. (05.09.2015)

Tento film byl pro mne ohromně milým překvapením. Vždycky jsem měl rád staré americké konverzační romantické komedie. A tato se hned po několika minutách sledování zařadila mezi ty nejlepší. Zároveň jsem si musel trochu poopravit své mínění o Američanech. Ty nebohé Rusy vystihli opravdu skvěle, nádherné gagy, výborné dialogy. Tolik nádherných hlášek v jednom filmu se málokdy vidí. A Gréta se pěkně směje. (11.09.2006)

Jsou představeny zajímavé postavy a konflikty, ale všechno musí jít stranou, aby mohl existovat nepřesvědčivý milostný vztah, jehož mužský představitel je tak strašně nesympatický a jeho vztah ke Gretě Garbo tak jednosměrný, že její podlehnutí tomu muži je urážlivé i na rok 39. Ale (!) jakmile už k tomu umělému vzplanutí dojde, jakmile se film najde, je naplnění té premisy skvělé - až vynikající. Vlastně to není nějak podivné - myšlenka "aristokrat a komunistka se zamilují a svou ideologií navzájem obohatí svůj život" dává smysl, jen dát ten mechanismus do kupy a rozchodit ho se nepovedlo bez zádrhelů. (23.03.2018)

Celkom dobre som sa zabával na 80-ročnej romantickej komédii Wilderovského razenia. Greta Garbo ma prekvapila hneď dvakrát. Spočiatku tým aspergerovsky ladeným ideologickým prejavom a la Sofia Helin z Mostu a neskôr uvoľneným smiechom, ktorý bol u nej taký vzácny. Na časti dialógov je možné sa zasmiať aj dnes. Nepovažujem Ninočku za mimoriadny film, ale ako som napísal v úvode jednorazovú zábavu napriek veku poskytne aj dnes. (29.08.2018)

V rámci kariéry Grety Garbo funguje Ninočka jako její osvědčený top, film "líbící se všem". Zastiňuje z této pozice ale bohužel celou škálu mnohem lepších filmů. A je skutečně absurdní jít do Ninočky s tím, že uvidíme Garbo se poprvé smát (proč mi jenom takhle doporučovali film i v Ponrepu? :( ). Její smích už dávno předtím prověřil němý i zvukový film, můj nejoblíbenější příklad je z Královny Kristýny, kde byla nádherně přirozená. Ostatně tento reklamní trik měl sice ve své době opodstatnění, proč se ale pak všichni unifikovaně nesmějí i se Ženou dvou tváří? Aha, tam zase chybí to prověření zubu času a selektivní výběr do všech těch pseudoseznamů zlatého fondu (světové kinematografie). Takže hoďme radši za hlavu všechny tyto křivé náhledy na věc a nechme se jednoduše rozesmát soudružkou Garbo, kterak studuje mapu na tramvajové zastávce a posléze se jako malé dítě nechá sbalit na nejednoduší ženské cetky. Zahodí ideály komunismu a pochopí, že půlnoční setkání rafiček na ciferníku hodin je ta nejromantičtější věc na celém světě. Melvyn Douglas se stal milencem Garbo celkem třikrát, poprvé to bylo v Jakou mne chceš mít (1932) a po úspěchu v Ninočce byl doporučen také do její labutí písně v Ženě dvou tváří (1941), která se měla stát Ninočkou 2, ale Pearl Harbor to překazil. Jest to dobrý herec, má styl i humor, a navíc si ho dokážu představit ve spodním prádle, aniž bych se musela červenat. (25.02.2011)