Augen der Mumie Ma, Die
Eyes of the Mummy Ma
Réžia:
Ernst LubitschScenár:
Hanns KrälyRecenzie (10)
Lubitschův umělecký výlet od komedií do hájemství exotiky, napětí a manipulace. Film nestojí na příběhu, který je nic víc než banální, ale na jeho smyslnosti a znepokojivosti. Chlípnost a podprahovou sexualitu do filmu vnáší nespoutaná Pola Negri, naparující se na bujarých večírcích bouřlivé smetánky. Zneklidňující divokost, hnanou nízkými zvířecími pudy, do filmu zase přináší neodbytný a tajemný Emil Jannings. Myslím, že s drtivou částí dobových diváků, kteří nikdy nevystrčili nos ze své domoviny, musel takový exotikou a erotikou prosycený film slušně zamávat. A to i při absenci v titulu zmíněné mumie. ()
Hned zkraje je třeba podotknout, že o horor zdaleka nejde, neboť proklamovaná mumie ve skutečnosti není žádnou zafáčovanou kreaturou, nýbrž astenickou dívkou. Název je pouze dobrý reklamní trik producenta Paula Davidsona, který pod rouškou mysterióznosti lákal široké masy diváků do kin. Na druhou stranu lze omluvit tuto dobře míněnou lež, protože výroba celého projektu byla na svou dobu značně nadsazená. Část exteriérů se natáčela v samotném Egyptě a herecká esa (Emil Jannings, Harry Liedtke) musela z celkového rozpočtu taktéž něco ukrojit. Šťastnou volbou bylo obsazení prakticky neznámé P. Negri, která zrovna před několika měsíci odjela z rodného Polska do Berlína, aby se věnovala herectví. Ernst Lubitsch tak nevědomky vytvořil z neznámé provinční ochotnice jednu z prvních ženských div a zároveň si s ní zajistil plodnou spolupráci do budoucna. S odstupem času je ovšem citelně zřejmé, že stáří se na tomto psychologickém melodramatu podepsalo značnou silou. Vždyť i na rok 1918 mnoho scén působí archaicky (nepočítám-li nedotaženost charakterů, kupu větších či menších nelogičností) a i slovutná herecká jména nezachraňují celkový matný dojem. Emil Jannings jako zlověstný Radu působí pod vrstvou černi nechtěně komicky, třebaže exceluje ze všech nejvíc. Stejně rozpačitá je i maniakální gestikulace počas drtivé většiny filmu a závěrečná tragédie jako ze Shakespeara je zcela bez skrupulí během několika vteřin odstřihnuta. Od Muže beze jména rozhodně nečekejte nic světoborného, sláva na Lubitsche teprve čekala 60% ()
Nejde o horor nýbrž spíše o dobrodružný film. Který bohužel je na dnešní poměry hodně pomalý a už nemá co nabídnout. Všechny scény jsou natočeny hodně slušně a exteriéry jsou nádherné, ale co naplat když celý film se skoro nic neděje a konec je strašné klišé. Herecké esa jsou sice sympatická ale díky postavám se o ně skoro nezajímám. Pro mě jednoznačně zklamání. ()
Na film jsem se opravdu těšil, takže po jeho (naštěstí velmi krátce) vyměřené stopáži jsem se cítil slušně zklamaný. Název filmu i jeho plakát totiž jednoduše lžou, takže kdo se budete těšit na něco napínavého, hororového, navíc s mumií a třeba s trochou dobrodružství, zklamete se podobně jako já. Film totiž tohle všechno postrádá - a to i včetně mumie, což je docela trapas. V první řadě chybí atmosféra, sice to ze začátku vypadá, že ten "prvorepublikový" Egypt bude mít správnou orientální poetiku, ale i ta se postupem času nenápadně vytratila. Všechno se rozplizne v dlouhých nasvícených scénách, které jsou navíc místy dost divně a řekl bych až špatně řazeny za sebou. Lze jen zalitovat jinak výborných Emila Janningse a hlavně Poly Negri, že film jejich potenciál zanechal ani ne na půli cesty. ()
Fatální Pola Negri, mladý Emil Jannings a šibalský Harry Liedke v Lubičově egyptském dobrodružství realizovaném zejména za pomoci dvou skutečných palem a skvostných interiérů orientálního i městského typu. Ať žije sklonek dramatické tvorby Německého císařství ;) Shodou okolností celá atmosféra Mumie Ma výrazně připomíná slovutný A Fool There Was s Thedou Barrou (a to bylo taky bájo). Zkrátka příchuť orientu v 10./20. letech, to je moje. Triky skvělé, melodrama pulzující, četná změna prostředí, artistické kousky, mohu jedině doporučit. ()
Reklama