John Wick 2

Something wicked this way comes! V jedničce měli čokla, ve dvojce umělecké ambice. A tváří se při tom stejně smrtelně vážně... a já jim to tentokrát žeru. Důkaz toho, že headshoty patří do galerií a pozdní bondovky jsou možná přežité, ale svým důrazem na stále troufalejší sety ovlivňují i filmy, od kterých byste to úplně nečekali. Zároveň se Stahelski otrkává jako režisér a ještě víc si hraje s timingem akce, který, na rozdíl od mnoha kolegů, považuju za podstatně vymazlenější než v jedničce (už ani nevím, kdy jsem se tak přiblble usmíval při vyzbrojovací scéně). Wick se chytil přesně toho, co mě v jedničce bavilo nejvíc – zvláštní mytologie bratrstva zabijáků – a doplňuje další zajímavé střípky. Hlavní ingrediencí vedle vymazleného vizuálu, bláznivě pompézní scénografie a fantastických choreografií je pochopitelně Keanu. Ten jde proti módě osvalených bijců a zabíjí stále stejným a stále stejně průrazným pohledem. Reeves se vrací mezi elitu dveřmi, od kterých to ještě před třemi lety nikdo nečekal. A já nemůžu než konstatovat, že na trojku ve stylu "him vs the world" se prostě těším. Velmi, velmi milé překvapení, které se stejnými figurkami zahrálo ještě lepší partii. (17.02.2017)

Pure trash, ve kterým už chybí jenom Seagal, aby byla celková déčkovost toho, co vydávali za scénář, dokonána. Akce, ve který se do Wicka netrefí trénovaná ochranka ani z metru, nikdo se nikdy nekryje a všichni jen nabíhají jako krávy na porážku, má fakt hodně daleko k mojí představě akční šlehy. Stavět tohle jen trochu do úrovně jako filmy Johna Woo je na odebrání divácký průkazky a zavření do blázince. (03.08.2017)

Bylo to dobrý, ale jednička byla lepší, měla mnohem lepšího záporáka i ostatní vedlejší postavy. Docela hodně se mi líbily akční scény s Commonem a to zákulisí světa nájemnejch vrahů, i když ke konci už mi to přišlo trochu přes čáru, jak to byl vlastně každej. A nějak v polovině filmu sem si říkal, že bejt Wickem a je na mojí hlavu všude vypsaná odměna, tak radši do konce života zůstanu v Continentalu a na baru bych se smál ostatnim, že mě nemůžou sejmout. 70% (27.05.2017)

Ani si nějak nevybavuji, v jakém momentě přišel John v jedničce o auto, že se objevilo na začátku dvojky kdesi v garáži u Rusů. Co si však určitě vybavuji, je skutečnost, že měl ke svému Fordu Mustang 1969 abnormálně láskyplný vztah. To divák pochopí prakticky ihned i ve druhé části, kdy šéf ruské mafie vyslechne krátký telefonát od Wicka - U tibjá majá mašína! To však není jeho jediný problém. Opět se ukazuje, že odejít z branže není tak jednoduché. Zabijácká branže má svá pevná pravidla a ta se musí dodržovat protože jinak by se mafiání ,,chovali jak divoši'' :-) jak vtipně podotkl skvělý Mc Shane .-))). (Také se vám vybavila reklama s Clooneym na Nespresso? .-). A tak musí John Wick znovu nasadit zásobníky, obléct si neprůstřelné sako a s klouby tvrdými jak ocel jít zase zamačkávat ohryzky a vysazovat ploténky krčních obratlů všem, kteří mu půjdou po krku...a v nejhorším mu bude stačit i tužka... Dvojky bývají většinou slabší, ale tady to neplatí. Opět si tu užijeme opravdu pořádnou porci akce i jemný mafiánský humor, který mně fakt bavil. Jako nejlepší scéna u mně zabodovala ,,tlumičová'' přestřelka v turniketech metra, kde mezi Wickem a střelcem a jejich tichými kulkami v klidu procházel dav lidí. To že se střílí bylo znatelné jen z tiše odprýskávající omítky za zády obou střelců! No a samozřejmě přestřelka na Petříně v bludišti!!! :-) . A jako třešnička na závěr, většina filmu se odehrává v nádherných kulisách Říma a jeho antického podzemí. Po nudném filmu Láska soudruhu jsem si tímto velmi spravil chuť. A navíc konec dal příslib pokračování. A pokud bude třetí část, chci ji vidět! 4 zlaťáky. * * * * (02.08.2017)

Čím je druhý díl Zátahu ve vztahu k tomu prvnímu, tím je druhá kapitola Johna Wicka k té první aneb kterak se tvůrci poučili z vlastních chyb. Pěkných pár uherských let se nedalo na tuzemských plátnech kochat tak přehlednou, rozmanitou (ty tam je jednotvárnost akce z jedničky) a především nápaditou kompozicí, estetikou i choreografií poctivých kontaktních akčních scén. A když k tomu navíc i "povinný dějový rámec do počtu" vlastně není zase až tak do počtu, tak co víc ještě po nekompromisním přímočarém akčňáku ze staré školy žádat? Snad jen pomyslnou třešinku na dortu v podobě vygradování památné finální přestřelky v galerii také neméně památným soubojem jeden na jednoho; třetí kolo "Wick vs. Cassian" si o to přímo říkalo. (23.02.2017)