Beautiful Boy

Beautiful Boy, almost beautiful movie, not so beautiful story aneb vezmi loptu, nie drogu. Film, ktorému veľmi svedčí filmový klub a komorná atmosféra nemasového premietania, veľké plátno v tomto prípade môže v porovnaní s displejom/monitorom znamenať rozdiel niekoľkých hviezd. Emočne to síce kúše no neprehryzie sa až k jadru, nie natoľko, aby to diváka citovo ochromilo, avšak Steve Carell a poťažmo aj mladý Timothée Chalamet, no predovšetkým Steve Carell hrajú prvotriedne. (11.02.2019)

Darkness was the dictator. Brad Pitt produkuje v pozitivním slova smyslu srdcervoucí drama, od kterýho sem teda čekal úplně jinej příběh - je určitě dobrý si nic nezjišťovat předem. Po první vyčerpávající hodině sem přestal počítat, kolikrát mě to už poslalo do kolen, a ke konci pak i počet mrtvejch papírovejch kapesníků. Jinak od filmu, kterej začíná nejsmutnějším songem od dob soundtracku herního Life is Strange, asi nejde čekat úplně růžovoučkej diváckej zážitek... (11.12.2019)

Pomalé filmy mají své kouzlo a dokáži si diváka získat a udržet i dvě hodiny skrze svou pomalost povolující propracovanost postav. Ovšem tohle není jen pomalé, ale hlavně i utahané. Daná situace je asi vykreslená velmi pravdivě, ale není dobře vykreslena pro filmová plátna, tak aby diváka nepřestala bavit, tak aby více rozuměl Nicovy. Carell i Chalamet hrajou výborně, ale scénář a nadbytečné dvě hodiny stopáže nezachrání. (02.02.2019)

Steve Carell dokazuje, že není jen komik, ale umí být stejně skvělý i ve vážné roli. Stokrát omletý příběh na téma „drogy jsou špatné“ je totiž zajímavý jedině tou perspektivou otce snažícího se pochopit, co a proč se děje s jeho synem. Režisér si vyhrál se střihovou skladbou, ale naštěstí mi to nepřišlo nepřehledné. Snad ale nebudou vznikat filmy o všech feťácích, co dokázali napsat knížku... (70%) (23.01.2019)

Film, který nemá co říct (jediné sdělení nese pár informačních titulků ze závěru). Jen ukazuje bolest a snaží se vás dojmout. První polovina je alespoň pozoruhodně strukturovaná. Vyprávění se neposunuje vpřed, ale jenom - často pomocí zvukových můstků - propadá do sebe (jako člověk na drogách). Pak ale tvůrci fragmentární, výrazně subjektivní naraci, střídající flashbacky otce a syna, bez opodstatnění opouštějí a zbytek je konvenční misery porn s hrozným výběrem hudby a křečovitými herci (Chalamet umí hrát skvěle, ale potřebuje pevnější režijní vedení, tady místy působí jako špatný imitátor Roberta De Nira), kteří namísto normálních vět říkají s vážnou tváří hlášky jako „Chyběls mi víc než Slunci chybí Měsíc“. Přiznávám ale, že na konci se mi chtělo brečet. Kvůli promarněným dvěma hodinám života, které už mi nikdo nevrátí. Možná jsem přehnaně přísný, ale proti tomuhle typu filmů, které něčí skutečné neštěstí využívají ke strašlivě laciné a samoúčelné exploataci, mám silnou averzi. 20% (13.12.2018)