Beautiful Boy

Film, který nemá co říct (jediné sdělení nese pár informačních titulků ze závěru). Jen ukazuje bolest a snaží se vás dojmout. První polovina je alespoň pozoruhodně strukturovaná. Vyprávění se neposunuje vpřed, ale jenom - často pomocí zvukových můstků - propadá do sebe (jako člověk na drogách). Pak ale tvůrci fragmentární, výrazně subjektivní naraci, střídající flashbacky otce a syna, bez opodstatnění opouštějí a zbytek je konvenční misery porn s hrozným výběrem hudby a křečovitými herci (Chalamet umí hrát skvěle, ale potřebuje pevnější režijní vedení, tady místy působí jako špatný imitátor Roberta De Nira), kteří namísto normálních vět říkají s vážnou tváří hlášky jako „Chyběls mi víc než Slunci chybí Měsíc“. Přiznávám ale, že na konci se mi chtělo brečet. Kvůli promarněným dvěma hodinám života, které už mi nikdo nevrátí. Možná jsem přehnaně přísný, ale proti tomuhle typu filmů, které něčí skutečné neštěstí využívají ke strašlivě laciné a samoúčelné exploataci, mám silnou averzi. 20% (13.12.2018)

I přes silné téma a výrazný casting nepůsobí Beautiful Boy ve výsledku tak, jak by měl, a to především kvůli opravdu chladným emocím, což považuji za docela zásadní vadu, jelikož právě o silných a funkčních emocích by tyto filmy měli být, zde je ovšem ústřední vztah mezi zoufalým otcem a jeho drogově závislým synem zpracován odtažitě a nedramaticky, bez vypjatých scén, bez tahu na divácké pudy, což má pak navíc jen za následek lhostejnost jak vůči samotnému příběhu, respektive jeho vývoji, tak vůči oběma postavám, což je vzhledem k jejich obsazení o to větší škoda, jelikož jak Carell, tak Chalamet tu odvádějí přesvědčivé výkony, ale jejich role jim prostě nedovolují to ,,rozbalit,, ještě mnohem víc. Film jinak nemá ani příliš spád, častokrát dějově přešlapuje na místě, pár scén pak působilo až nechtěně směšně, a co se atmosféry týče, tu považuji za poměrně, v pozitivním slova smyslu, zvláštní a netypickou, a v podstatě právě se zmiňovanými herci patří k tomu nejpozitivnějšímu, co Beautiful Boy vůbec nabízí. Toto rodinné vztahové drama s drogovým pozadím zkrátka není podívaná, která by dokázala kdovíjak ohromit, na druhou stranu ale své nesporné kvality má, takže vyloženě ignorovat by ho bylo asi také škoda. (15.09.2021)

Darkness was the dictator. Brad Pitt produkuje v pozitivním slova smyslu srdcervoucí drama, od kterýho sem teda čekal úplně jinej příběh - je určitě dobrý si nic nezjišťovat předem. Po první vyčerpávající hodině sem přestal počítat, kolikrát mě to už poslalo do kolen, a ke konci pak i počet mrtvejch papírovejch kapesníků. Jinak od filmu, kterej začíná nejsmutnějším songem od dob soundtracku herního Life is Strange, asi nejde čekat úplně růžovoučkej diváckej zážitek... (11.12.2019)

Nejsilnější stránkou tohoto filmu jsou beze sporu herecké výkony. Steve Carell a Timothée Chalamet doslova září, když jsou zrovna ve scéně a i společně jim to skvěle šlape jako otci a synovi. Příběh je místy utahaný ale přežijete to, díky krásnému emocionálnímu vyjádření vztahu mezi otcem a synem. Za dobrý nápad beru to, že jsme drogovou závislost mladistvého viděli z pohledu otce a jak těžké je vyrovnat se s ním, když nevíte nebo nemůžete pomoci člověku, kterého tolik milujete. (20.01.2019)

Pomalé filmy mají své kouzlo a dokáži si diváka získat a udržet i dvě hodiny skrze svou pomalost povolující propracovanost postav. Ovšem tohle není jen pomalé, ale hlavně i utahané. Daná situace je asi vykreslená velmi pravdivě, ale není dobře vykreslena pro filmová plátna, tak aby diváka nepřestala bavit, tak aby více rozuměl Nicovy. Carell i Chalamet hrajou výborně, ale scénář a nadbytečné dvě hodiny stopáže nezachrání. (02.02.2019)