Mr. Jones

Je to velmi těžké téma. Agnieszka Holland však nesklouzává k drastickému líčení ukrajinského hladomoru, stačí jí pár scén, aby navodila atmosféru bezútěšné hrůzy. Staví proti sobě dekadentní večírky komunistické smetánky a téměř černobílou pustou krajinu, kde se potácí jen pár stínů vyhladovělých k smrti. Doslova. Mezi tím je nám průvodcem pan Jones, nejspíš naivní, ale taky odvážný a důsledný. Pointa vyprávění o osobní statečnosti a bezskrupulózním využívání nezasloužených výhod je hodně trpká. Ta krutá nespravedlivost až zabolí. SHRNUTÍ: Vždycky lhali, vždycky zabíjeli, nikdy se neohlíželi na životy jiných. To se taky nemění. (17.11.2022)

Netvrdím, že jde o nejlepší film Agnieszky Holland, ale stejně mě překvapují vlažné až odmítavé ohlasy v komentářích, ke kterým se nepřidám. Jako fanoušek historie jsem si trpkou cestu hrdiny snímku do země sovětů prošel s ním a neshledal jsem se s chybami, které by stály za větší výtku, ani jsem nenašel nezáživné pasáže. Snímek na mě nepůsobil jen v hrůzných momentech konfrontace s beznadějí zesláblých a umírajících lidí během hladomoru, ale i při vykreslování dusivé atmosféry stalinské Moskvy 30. let a dekadentního života tolerované (protože tak či onak potřebné) západní komunity. Nepřekáželo mi ani aristokratické prostředí britské smetánky, bylo pro mě zhmotněním reálných osobností oné éry a nevnímal jsem delší stopáž jako handicap, ba nemám ani pocit neaktuálnosti tématu. Potřeba nepokonklovat mocným, nebýt konformní a zbabělý platila v žurnalistice minulého století stejně, jako platí dnes. Celkový dojem: 80 %. (23.11.2021)

Tak to už áno! Oveľa lepšie ako som prvotne očakával. Životný príbeh Garetha Jonesa a jeho zvedavosť nám odkryla tajomstvo sovietskeho "úspechu" v čase globálnej hospodárskej krízy. Akosi nikomu nešlo do hlavy, že zatiaľ čo sa celý svet trápi v kríze, tak ZSSR sa prezentuje suverénnym progresom. To, čo sa dialo v tom čase na Ukrajine, bolo jedno z hnusných stalinistických zverstiev, ktoré ešte aj dnes dokážu priaznivci ZSSR pokojne obhajovať (resp. ignorovať). Ale späť k filmu. Kompozične výborné, a hoci bol dej pomerne priamočiary, tak si to držalo kvalitu takmer po celý čas (s výnimkou zopár hluchých fáz). Ukrajinské putovanie bola slušná depresia :( A čo sa mi veľmi páčilo, tak určite to, že sa vo filme objavil aj Eric Arthur Blair (alias George Orwell), ktorého Animal Farm patrí medzi literárne klenoty 20.storočia. Takže celkovo, super film, až na tie spomínané hluché fázy a občas až príliš strohé dialógy. Ale na 4* to určite bolo. (11.06.2021)

Príbeh a hlavný aktér pravdivý, hladomor rovnako. Soviety na chvíľu splnili čo sľúbili, rozdali pôdu mužikom. Vzápätí otočili a kolektivizovali. Čo cennejšie mohli tomu mužikovi vziať a ako väčšmi ho podviesť ? A tak nastal teror a hladomor vrátane kanibalizmu. Súdruhovia, človek je problém. Niet človeka, niet problému. A tak sa robotnícka trieda a industrializácia viezla na chrbte mužika a to bol rád že neskončil v Gulagu pri rúbaní dreva alebo uhlia. Filmu vyčítam málo komunikácie Mr. Jonsa s miestnymi, vypočuť si tie krutosti od mužika. Malá skulinka v deji bez udavačov a ČEKY sa mohla nájsť. A ešte mi nejde do hlavy ten vlk (pes?). Nezaútočil, prejedený ľudským mäsom ? Fúj, morbidná to predstava. (21.01.2022)

James Norton se titulní role tohoto životopisného dramatu zhostil se ctí a musím připustit, že působil velmi věrohodně, obzvláště tedy v momentech, kdy na vlastní kůži okusil lidskou krutost v její nejsyrovější podobě. Na celém příběhu britského novináře welšského původu Garetha Jonese nejvíce děsí to, že se skutečně udál... Chtělo by se zvolat po vzoru Husova hesla: „Pravda vítězí”! Ale kdy a kde? Nevítězila tenkrát ve stalinské Moskvě, natož pak na Ukrajině v období hladomoru a nevítězí ani dnes. A bohužel k naší velké smůle nepotřebujeme chodit za hranice naší země, ba ani do minulosti, abychom se o tom přesvědčili. Agnieszka Holland má můj velký obdiv a sympatie za to, jaká témata si vybírá a jak je následně dokáže předat těm, kdo umějí naslouchat. (80%) (14.02.2022)