Zlodeji

Film zaobírající se podobnou tématikou jako Soshite chichi ni naru (tedy zda pouto mezi cizími lidmi dokáže být stejně silné nebo dokonce silnější než rodinná vazba), avšak atmosférou je mnohem blíže Koreedovu staršímu snímku Dare mo shiranai (včetně hlavní dětské klučičí postavy, který jakoby z oka vypadl hlavní postavě právě v Dare mo shiranai). Jak je u Koreedy zvykem, mísí se zde veselé i smutné životní momenty, ale závěr zanechává spíš tu smutnější, lehce melancholickou pachuť. Zůstává toho mnoho nevyřčeného, zamlčeného, či lží překrouceného, ale pouze divák je schopný vidět ten celek se vším všudy... a na rozdíl od zbytku společnosti zobrazené ve filmu je schopný vidět všechny postavy bez předsudků a s vědomím, že dělali věci ze správných důvodů. Právě z toho vzniká ta závěrečná atmosféra, která má hodně blízko k tak oceňovanému Dare mo shiranai. Koreeda zkrátka opět udeřil hřebík na hlavičku. Celkově zajímavý náhled na jednu nestandardní rodinu z okraje společnosti, včetně několika výmluvných a bravurně vyvedených scén, které přirozeně a s citem ukazují jejich pospolitost, vzájemnou náklonnost a pochopení. Radost pohledět. ~(4,4★)~ (05.11.2018)

Dnes večer nemám na vybranou, tady musím jít do plných a to hned z několika důvodů. Ze všeho nejdřív chválím dětské herce, to, co tu předvádí cca dvanáctiletý chlapec a pětiletá dívka, je něco úchvatného. Tuším, že bych také byla schopná vzít si Yuri domů, spálit její věci, vybrat nové jméno a už nikdy ji nevydat biologické matce.. Tvůrce Hirokazu Kore'eda tu rozehrál velice zajímavou psychologickou sondu, ve které jde o rodinu, zvláštní rodinu, nepojí je totiž pokrevní pouto.. Poslední třetina na mě zapůsobila jako rána palicí a já si to musím celé nechat projít hlavou v klidu.. Chválím netradiční příběh, pozoruhodnou kameru, přirozenost hereckého osazenstva a v neposlední řadě i haldu otázek.. (17.10.2020)

Včera po projekci jsem byl ještě rozhodnutý, že dám plnou. Při psaní recenze jsem si tím už tak jistý nebyl a nakonec tedy jen 80 %, ale rozhodně Zloděje doporučuju, i když to ani náhodou není film pro masy. Více zde. (12.10.2018)

Nepřiznané volné pokračování Jaký otec, takový syn. A jakkoli se Koreeda věnuje shodnému tématu, tak nahlíženo je na něj ze zcela jiné, o nic méně zajímavé a nezvyklé, perspektivy. Jak již je u něj dobrým zvykem, tak opět platí, že navzdory tématu, které k tomu vyloženě vybízí, je to prosto jakéhokoli patosu či citového vydírání. Nikoli však emocionálního dopadu. V současné světové kinematografii stěží najít "lidumilštější" snímky než jaké točí s železnou pravidelností právě Koreeda; veškeré jeho postavy jsou ve své nedokonalosti dokonalé a živoucí jako málo jiných. Má je všechny rád, žádnou neodsuzuje. A divák s ním. (04.10.2018)

"Shoplifters" je pre mňa v jadre dobrým filmom. No súčasne mám pocit, že je to film, ktorý má bavil a nebavil súčasne. Ako to najlepšie vysvetliť? Miestami ma film trošku nudil svojim tempom, no súčasne som mal pocit, že som chcel týchto ľudí sledovať od začiatku do konca. Bol som zvedavý, kam sa film posunie, chcel som ich poznať a súčasne som mal pocit, že napriek všetkému kým sú, tak sú to v jadre šťastná rodina, kde srdce má svoje miesto. A mám pocit, že viacerí robili nesprávne rozhodnutia zo správnych dôvodov. Pre mnohých ten pojem síce neexistuje a nemá žiadny reálny význam, no to sú moje pocity. Keď do ich sveta vstúpi malá Juri (alebo Džuri), tak som mal pocit, že urobili dobre. Je dobré predsa zobrať dievča, ktoré sa hrá na balkóne vo februári ľahko oblečená a určite jej musí byť zima. Ja osobne by som nemal to srdce nechať také dievča zmrznúť. No keď ju chcú vrátiť domov a počujeme hádku rodičov, tak rozhodnutie, ktoré vykoná Osamuva žena je nesprávne. Nie je správne predsa dievča nevrátiť jej pravým rodičom. Lenže čo si má myslieť o žene, ktorá svoje dievča bije, a ktorá sa rozčuľuje, že ju vlastne ani nikdy nechcela a len ju dostala zo svojho tela von? To sú otázky, ktoré skutočne zapracujú a dajú filmu filmu svoj dej. A potom je fakt zaujímavé, že zmiznutie Juri sa ukáže až o 2 mesiace. A neurobia to oni, ale príde na to sociálka. Čo si človek môže myslieť o takých rodičoch? Sú tu skvelé scénky, na ktoré budem ešte nejaký čas spomínať, no nemyslím si, že by som si film niekedy pozrel znovu. Je dosť pomalý, plynutie času vo filme mi často unikalo a plus sú tam tie vypočúvacie scénky na konci, ktoré skutočne nemám v týchto filmoch rád. Hodnotím pozitívne, no rozhodne mám pocit, že som sledoval skutočne život tejto rodiny, ich problémy a ich radosti. Takže v tomto musím film pochváliť. Málokedy človek nadobudne pocit, že nepozerá film, ale skutočných ľudí. Hodnotenie: B (10.10.2018)