Zlodeji

Dnes večer nemám na vybranou, tady musím jít do plných a to hned z několika důvodů. Ze všeho nejdřív chválím dětské herce, to, co tu předvádí cca dvanáctiletý chlapec a pětiletá dívka, je něco úchvatného. Tuším, že bych také byla schopná vzít si Yuri domů, spálit její věci, vybrat nové jméno a už nikdy ji nevydat biologické matce.. Tvůrce Hirokazu Kore'eda tu rozehrál velice zajímavou psychologickou sondu, ve které jde o rodinu, zvláštní rodinu, nepojí je totiž pokrevní pouto.. Poslední třetina na mě zapůsobila jako rána palicí a já si to musím celé nechat projít hlavou v klidu.. Chválím netradiční příběh, pozoruhodnou kameru, přirozenost hereckého osazenstva a v neposlední řadě i haldu otázek.. (17.10.2020)

Zloději by se mohli stát charakteristickou ukázkou toho proč se s asijskými filmy často zásadně rozcházím ačkoliv mají nepochybně své kvality. Reálie a chování hlavních postav je natolik jiné, že mi často dělá problémy se pořádně do příběhu vžít a s hlavními hrdiny jejich table prožívat. Reputaci napravilo finále, které vneslo do situace světlo a hrálo se také na hodně dojemnou linku. Obecně mě hype spojený s tímto filmem minul a bohužel se tomu tak stává u většiny asijských zástupců, i když výjimky se rozhodně najdou i zde. (27.02.2019)

Sociálna dráma, ktorá asi nebude púšťaná v televízii tesne pred začiatkom olympiády v Tokyu, aby sme si náhodou nemysleli, že Japonsko nie je iba krajinou tých skutočne neobmedzených možností a rajom na Zemi. V podstate sa dá s určitým nadsadením povedať, že tri štvrtiny filmu sú skôr expozíciou, kedy spoznávame postavy a vzťahy medzi nimi a skutočne do tuhého ide až v závere, po jednej nešťastnej nehode, ktorá celý tento predstavený domček z karát začne od základov búrať. Nevedel som, čo očakávať a dostal som film, ktorý viac rezonuje v hlave po skončení ako počas jeho sledovania, je to ten typ filmu, ktorý si vďaka týmto pocitom asi budete chcieť pustiť časom ešte raz. (03.03.2021)

Hezky napsané melodrama Shoplifters se nese v podstatě ve velice podobném duchu, jako Cuarónova Roma, se kterou snímek zcela zaslouženě sdílel nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Bez zbytečného patosu a sentimentu film prezentuje nelehký život velice sympatické chudé rodinky, která své osvojené děti mimo jiné učí umění zlodějskému po obchodech. Ve své podstatě se ale jedná o velice smutný film, jehož žal se však skrývá pod maskou milé a úsměvné atmosféry. Ta rodinka prostě přiroste divákovi k srdci. Všichni její členové jsou mistrovsky napsaní, plus vzájemné vztahy mezi nimi jsou uvěřitelné a nepůsobí lacině. Obzvlášť s těmi dětmi film pracuje skvěle. Na jednu stranu prezentuje krutou realitu sociálně slabých jedinců, plus zároveň stíhá vše sledovat (částečně) nevinnýma očima prcků, kteří závažnost a tíži rodinky vlastně ještě úplně nechápou. Jen docela škoda, že film to ke konci tak natahoval, se svým tempem mohl být tak o 20 minut kratší. Byť je Roma určitě lepší, i tak klobouk dolů. Aspoň tu nominaci si to definitivně zasloužilo. Lepší 4* (10.04.2019)

V něčem se Koreeda vrací k temnější, sociálně realistické notě svých starších filmů, ale mistrovsky ji mixuje s vřelou melancholií Naši malé sestry a Po bouři. Shoplifters jsou brilantním prolnutím Jaký otec, takový syn a Nobody Knows. Film o tom, že láska mezi rodičem a dítětem není předurčená a rodina je, jako téměř každý sociální útvar, věcí společenské dohody (nebo jejího radikálního porušení). Precizně vystavěné, emocionálně uměřené, vrstevnaté a v něčem strašně skličující i plné naděje. Koreeda totiž ukazuje, že rozpad tradičních rodinných modelů nemusí znamenat konec. Ve světě inklinujícím k úplně jiným hodnotám se může vztah dospělých a dětí přerodit v něco docela jiného. Víc než co jiného jsou Shoplifters oslavou empatie a bezpodmínečné lásky nezávislé na genetických vazbách. Mistr na vrcholu. (17.05.2018)