Réžia:
Hirokazu Kore'edaScenár:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Rjúto KondóHudba:
Haruomi HosonoHrajú:
Lily Franky, Kirin Kiki, Džó Kairi, Miju Sasaki, Sósuke Ikemacu, Moemi Katajama, Sakura Andó, Maju Macuoka, Kengo Kóra, Akira Emoto, Čizuru Ikewaki (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Osamu je gastarbeiter, ktorý si privyrába kradnutím v obchodoch. Do remesla zasväcuje aj svojho syna. Obaja žijú v provizórnom dome na periférii a s ďalšími členmi domácnosti tvoria rodinu, na ktorej je toho zvláštneho oveľa viac než len spôsob obživy. Do rutiny krádeží zasiahne dievčatko, ktoré sa osamelo hrá v mraze na balkóne. Osamu sa rozhodne, že vziať si dieťa, ktoré rodičia zanedbávajú, nie je zločin. Jeho čin vedie k odhaleniu tajomstva vnútri rodiny zlodejov a spochybnenie toho, čo vlastne rozumieme pod pojmom rodina. Koreedov film je citlivou, vrstevnatou a rafinovanou drámou o bezpodmienečnej láske a dôstojnosti chudobných. (Film Europe)
(viac)Videá (3)
Recenzie (104)
Je to pár dní po projekcii a ja sa doteraz opakovane pristihnem, že o Zlodejoch premýšľam... či si ich nosím v hlave. To sa až tak často nestáva. Ale pri filme, ktorý to všetko, čo obsiahol, tiež neobsiahol pri plnom vedomí (vedome), skrátka takým JE, to vlastne nie je žiadne prekvapenie. Kore'eda sa po Našej malej sestre tentokrát už definitívne dostal do môjho hľadáčika. Ale ponáhľať sa do jeho ďalších filmov nebudem... nie ešte pár najbližších dní... ()
Po toľkých chválach a velebiacich hodnoteniach sa človek domnieval, že po filme bude zdieľať to všeobecné nadšenie. Ale prečo vlastne? Prvé dve tretiny filmu sa len kradne, kradne a kradne. Stále dokola, bez akéhokoľvek zmyslu a s idiotskou logikou, že kradnúť v obchode je OK, lebo to nepatrí nikomu... Potom prichádza aspoň k nejakému určitému "lámaniu chleba" a postupne sa aj odkrýva tajuplné pozadie postáv, čo bolo azda jediné zaujímavé z celého filmu. No áno, aj pointa bola fajn (hoci tiež je to na pováženie). Ale inak, že by som bol z tohto filmu taký unesený? To určite nie. Možno keby sa s tým tvorcovia viac pohrali a nebola by veľká časť filmu tak monotónne zameraná len na to rabovanie obchodov, tak by to malo na viac. Takto sotva 2*. ()
Koreeda dál rozvádí téma alternativních rodinných modelů, u nichž nezáleží na pokrevní příbuznosti, ale na tom, co dotyční sdílejí (opět se zde hodně pracuje s chuťovou pamětí), zda se spolu cítí pohodlně a bezpečně. Film zároveň ukazuje a nijak neomlouvá pochybné základy některých mezilidských vazeb. Členy „rodiny“ nepojí jenom láska, ale také finanční závislost nebo pozvolně, promyšleným dávkováním informací odkrývané temné tajemství (přítomna je tak i pseudodetektivní linie, držící nás až do konce v napětí). Na otázku, kdo by měl na konci filmu ideálně zůstat s kým, neexistuje jednoduchá odpověď, hlava říká něco jiného než srdce. Nahrazení expozice postupným rozkrýváním minulosti hrdinů a upevňováním pout, která je spojují, přispívá k proměnlivosti vztahů a nutí nás neustále přehodnocovat názor na jednotlivé postavy, mezi něž Koreeda „demokraticky“ dělí pozornost. Dostává se nám tak zároveň nesmlouvavého sociologického řezu dnešní japonskou společností od teenagerek, které buď raději odcházejí do ciziny, nebo dostávají peníze za to, že „houpou prsama“ (a nabízejí společnost citově deprivovaným mladým mužům), přes (těžce) pracující třídu, která nemá nic jisté, k seniorům zabíjejícím čas u výherních automatů. Temné, ale ne úplně beznadějné, v mnohém komplexní, v jádru vlastně docela prosté drama se jako všechny Koreedovy filmy vyznačuje zvolna plynoucím vyprávěním (rozděleným do několika bloků oddělených zatmívačkami), členitou mizanscénou a úspornou, ale přesnou kamerou, která nedělá žádné zbytečné pohyby a své hledisko dle potřeb vyprávění uzpůsobuje jednotlivým postavám. Zloději s vámi nijak citově nemanipulují, ale přesto vás bez jakéhokoliv nátlaku dokážou dostat do bodu, kdy stačí, aby jedna postava pronesla jedno slovo, a rozbrečíte se. Jde tak o další doklad Koreedova neokázalého mistrovství. Možná formálně méně inspirativní než Třetí vražda, divácky vstřícnější než Nobody Knows a ne tak křehký jako Still Walking, ale pořád je to jeden z nejlépe zrežírovaných filmů, které jsem letos viděl. Zatím dvakrát, ale určitě se k němu budu vracet. 90% ()
Japonsko vnímáme jako bohatou ekonomiku, která je nepříjemným konkurentem západních firem. Každá, i ta sebebohatší země, ale produkuje i neúspěšné outsidery, kteří se pohybuje ve stínu pečlivě budované elegantní fasády. Sociálních dramat, jako je Kore'edův snímek, se k nám z Japonska dostává jako šafránu, tak jen na vysvětlenou: zloděj má v japonské společnosti jiný význam a postavení než u nás. Je to nejopovrhovanější sorta lidí, kteří jsou na tom nejnižším stupínku společenské hierarchie. Před pár lety proběhla Japonskem zpráva o dvou starých členech Jakuzzy, kteří byli přistiženi při krádeži v obchodě. Bylo to prezentováno jako známka neuvěřitelného úpadku této větve organizovaného zločinu. Jakuzza se totiž zabývá tradičními cnostnými formami zločinnosti, jako je vydírání, prostituce, korupce a hazard. Režisér přistupuje ke svým antihrdinům nezaujatě, citlivě mapuje jejich pohnutky a vzájemné vztahy. Zloději představují vzácný případ dobře natočeného filmu, kteří přichází s originálním přístupem a pohledem na nějaký sociální jev a segment společnosti. Po formální stránce se tomu snímku nic podstatného vytknout nedá. Festivalovka, jak má být, resp. jak si ji já představuji. Celkový dojem: 85 %. ()
Velmi prijemny(?) film. Postupne davkovanie informacii pomaly dekonstruuje zprvu idealizovany pohlad na netypicku rodinnu jednotku. Motivy vsetkych zucastnenych su s odkryvanim novych skutocnosti vystavovane novym otazkam a divak je nuteny prehodnocovat svoj postoj k jednotlivcom i rodinnemu celku. Na zaver potesi/zamrzi mierne pateticka koncovka. Vysledny dojem zavisi od divakovej oblube otvorenych koncov. V tomto pripade je narativna cast uzavreta. Nebyt zaverecnej, mierne moralizujucej sceny, ktora navadza k istej forme interpretacie s ktorou sa stotoznim, uzil by som si film viac. K zaverom dojdem radsej sam, nez sa k nim necham doviest za rucicku. Z tejto perspektivy je zavercena scena cisty patos a nikam film vo vyznamovej rovine neposuva. Nicmenej emocny efekt je devastujuci! Inymi slovami, wow(naracne) and aww(emocne).. ()
Reklama