Pose

Musím se přiznat, že tematika seriálu mi nejdříve nic neříkal. O téhle subkultuře jsem nic moc nevěděl, ale mám rád práci Ryana Murphyho, takže jsem tomu dal šanci a nelituji. Je to nablýskané a excentrické, což je pro Murphyho typické, ale také je to emotivní, dramatické, někdy veselé, někdy smutné, ale nikdy nudné. Plus je to bonus toho, že byly obsazeny osobnosti, které by se jinak v mainstreamové produkci neobjevily. Spokojen jsem byl se všemi třemi řadami a ano, poslední mohla být delší, ale i tak stačila ukončit většinu příběhových linek uspokojivým způsobem (až na Damonovu, ale to bylo způsobeno tím, že jeho představitel seriál opustil z rodinných důvodů). (28.09.2021)

And the category is... The Realness! A uvědomíte si, že o tomhle je celý seriál, kde i trans postavy hrají skutečné trans herečky (což jsem zjistila až pod dvou sériích a dlouho se mi tomu nechtělo věřit, protože, no prostě protože to fakt nejde poznat). Každý druhý tenhle seriál, v naší, předsudkama a zděšením ze všeho odlišného, založené společnosti, nejspíš ani nezačně, nebo ho vzdá po prvních minutách, když zjistí, jaké je téma. Ale přesně proto tu tenhle seriál určitě je. Aby běžným, obyčejným a průměrným lidem, kteří mají alespoň trochu "open mind", ukázal, že i "jiní" lidé mají sny a starosti jako každý jiný, jen to mají o dost těžší. Netflix mi poslední dobou tak nějak dává najevo, že první série některých seriálů jsou opravdu jen seznamovací a průměrné, protože si chystají půdu pro velký boom v sériích dalších. Předpokládám to u Politika, kde se teprve poslední epizoda první série rozjela. Zažila jsem to s Glow, kde jsem zvažovala, zda vůbec první sezónu dokoukávat, aby hned v prvním díle druhé přišel naprostý kvalitativní obrat. A je to i tady, kde hned první epizoda druhé série vytáhne tehdější šílenství kolem Vogue od Madonny a akceleruje s každou epizodou až do finále. Vytrvalý divák odměněn. Love, Freedom and Truth. S01 - 3*, S02 - 5*. (05.11.2019)

1. série - 100% - Ve své jedinečnosti téměř nepopsatelné - a dost možná neopakovatelné. Pose funguje jako nejprimárnější rodinné drama, jako obraz doby, jako specifická sociální studie, jako kompilace skvělých songů a v neposlední řadě jako pravý seriálový milník. Rozesměje, rozpláče, šokuje množstvím hereckých objevů (Pray v podání Billyho Portera je už teď ikona) a diváka zkrátka nepustí. Proto nechápu, že právě takhle extravagantní událost proplula televizí nemožně potichu. Obvyklý kabelovkový hype by právě sem seděl jako nikdy předtím. 2. série - 90% - I když je první kouzlo dosud neviděného pryč, pořád bych jen těžko hledal, co se letos na seriálovém poli urodilo lepšího. Na nejvyšší hodnocení to sice tentokrát nestačí, protože "speciálů" bylo na střídmou porci desítky epizod přece jen moc, ale stále nemám dost a nejspíš jen těžko kdy mít budu. Pose je totiž tak jedinečně dojemná a upřímná najednou, že mi z toho nepřestává jít hlava kolem, ať už jsou to slzy radosti nebo nefalšovaného smutku. Billy Porter samozřejmě i nadále za krále, Indya Moore za princeznu a zvláštní trofej by měla přistát u Angela Bismarka Curiela. Jak mi byl Papi víceméně jedno, krade si ve druhé sezóně všechny chvíle a stává se jedním z nejživotnějších a nejsympatičtějších charakterů. 3. série - 90% - Chápu, že vyrábět v téhle době davové scény muselo být peklo a celá produkce tak bobtnala ve své náročnosti, ale stejně mi zpráva o tom, že třetí sezóna bude sezónou poslední, vyrazila dech. Takže i když se jedná o obrovskou ztrátu, protože Pose je seriál jako žádný jiný, alespoň odchází z větší části podle svých podmínek a co dějově dokončit jde, to se také dokončení dočká. Každá z milovaných postav má neuvěřitelně emocionální konec své pouti, někdy smutný, někdy melancholický, někdy nefalšovaný happyend, ale všechny varianty se odehrávají v duchu tvořených postav a nikdy, ani ve chvílích, kdy si kýč s limonádou podávají ruce, nepřekročí hranu, za kterou bych tvůrcům všechno nezobal z ruky. Právě třeba hudební scéna "I swear", která se při troše smůly mohla zvrhnout v přepálený slaďák, ve mně rezonuje z celé sezóny nejhlasitěji. Angel Bismark Curiel a Indya Moore prosím do všech nových Murphyovek. (06.09.2018)

Pose má slušný náběh k tomu stát se klasikou podobně jako Angels in America nebo Rent. V "morem" zamořeném New Yorku hlavní postavy věří v lepší zítřky, jdou si za svými sny, vogujou a pomáhají si navzájem, protože rodina především. Tady si sedlo snad úplně všechno od soundtracku přes herecké výkony až po syrovou 80's atmosféru. (27.07.2018)

Z projektů Ryana Murphyho takřka vždy vzejdou velice ambivalentní počiny - on je totiž přesně ten typ tvůrce, který dokáže buď vykouzlit pěkně naleštěný hovno, anebo z toho hovna vytesat mramor. A u seriálu 'POSE', Murphyho doposud nejvíce opěvovanýho seriálovýho titulu, bohužel platí to první. Očekával jsem pompézní hudební spektákl, který bude extravagantně oslavovat Drag queen/ballroom komunitu. Což se kupodivu nestalo, poněvadž seriál je příliš konvenční na to, aby dokázal jakkoliv zainteresovat diváky mimo svou cílovku. Seriál se totiž striktně drží předem daný schématický šablony, který se už prostě nepustí, a je to fakt škoda, protože pro queer projekty mám fakt slabost. Druhá série je pouze slabej odvárek první řady, třetí sérii ani šanci nedám.... (04.06.2022)