Heavy Trip

Heavy trip je taková rodinná komedie, kterou by většina rodin vypnulo po prvním songu. Tento film je dělán s láskou k tomu nejtvrdšímu metalu. Film se pomalu rozjíždí a pak hrozně rychle skončí, ale ten pocit po skončení filmu je naprosto úžasnej. Hrozně feels good film a ten debilní úsměv z mojí tváře ještě nějakou tu minutu nesundám. (21.02.2019)

U Nabodnuté prdele, to byla ale řežba! Maďaři i Finové mi už několikrát dokázali, že mají smysl pro humor, který mi fakt sedí, a tento výblitek mi sedl jako prdel na hrnec. Pokud má někdo problém s mým výběrem slov v tomto komentáři, ať nejdříve shlédne film, pak (možná) pochopí. Šílení Finové si zase jednou udělali radost, udělali ji i mně a konečně jsem viděl snímek se slušným soundtrackem. Zatímco nehostinný sever Evropy plodí pořádný metalový nářez, teplé krajiny přinášejí například ukňourané hity, se kterými boduje Enrique Iglesias a které ve mně budí chuť, se vším skoncovat. Bavil jsem se skvěle a metalový pozdrav Lotvonenova otce už z hlavy asi nedostanu. (04.03.2019)

Pár trefných vtipů a hlášek a jinak filmařsky prázdný film a já fakt nechápu, jak dosáhl 80% na csfd. První polovina byla brána tak nějak vážně, dramaticky a pojata jako story jedné metalové kapely. Druhá půlka ale sklouzla k jízdě, která už prostě nedávala smysl a připomínala mi spíše parodii (dodávka spadne ze skály a nikomu nic není, umělý rosomák, rakev s mrtvolou...). Dokupy to prostě nedrží a i když to úplně vyloženě nenudilo, rozhodně bych si to nepustil znovu. (12.07.2019)

Nejčistší ugrofinský raindeer grinding blackmetal vyloudí jen drtička na soby! A pak už stačí, aby kluci nastartovali cirkulárky a tentokrát hustě mastňácky ořepovaný Neznámý vojín naladil pekelně nízké C na své rakovině hlasivek a dávivě k tomu zablil do kovové roury. Na světě je kultovní hit Řev porcovaného soba na cestě do sobího pekla (Hirveen poro on poron helvettiin matkalla) a kultovní film o tom, jak se čtyři Děti Bodomu vydaly ve jménu Satanleinena z finských vildlí udělat díru do Norska na slavný festival motorových pil Husqarna damnation, a v rakvi na hagusech tentokrát neměly lyže, nýbrž mrtvého bubeníka (Vikernes si to určitě koupí na Blúreji). Prostě svěží letní komedie Slunce, seno a Nabodnutá prdel, či chcete-li Svéráz národního Blackmetalu, která prostě musí potěšit každého vkusného nešosáckého renesančního filosofa se zálibou v procítěných melodických vokálech, vyluzovaných z hloubi obracejícího se žaludku do staccata rozbrušovačky, řezající ocelový nosník. Lyrika se trochu ztrácí, ale to je možná dobře, protože ugrofinský kov může být někdy fuckt úsměvně jazykolamný a plný koitů . (07.02.2019)

,,JSEM METALISTA. MÁME SKUPINU. JINÍ KLUCI MŮŽOU HRÁT HOKEJ, VOZIT SE PO OKOLÍ, LOVIT KUNDY… MY HRAJEME METAL!“… /// Film pro fandy. Metalu. Ti vostatní budou jen tupě zírat na 4 pitomce, co chybějící intelekt doháněj tvrdostí muziky. A než chlapci dokážou, že maj fakticky metalovej přístup (a kuráž), předvedou několik banalit ze svýho loserskýho života na vesnici (dobrá… tak větší vesnici…), který by v normálním filmu… (ty vole, co to kecáš… dneska je možný všechno!). Postav není moc. Stejně jako děje. Prostě maličko. Příběh možná ze života… prostě taková píčovina! Co k tomu víc napsat? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju Symphonic post-apocalyptic reindeer-grinding - christ-abusing extréme war pagan Fennoscandy metal. 2.) Nemrdám. Hraju! (metal gamblere…!) 3.) Thx za titule „Katranh“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (22.01.2019)