Heavy Trip

Nemám pravděpodobně k heavymetalovému hudebnímu žánru až tak vřelý vztah, abych dokázal naplno ocenit film narvaný několika povedenými, většinou ale spíš ultra mimózními fóry a přestřelenými hláškami, koketujícími právě s nejkrvavější muzikou současnosti. Vlastně mě dost udivuje, že jsem se tím víceméně pronudil, i přesto, že úvod a finále jsou perfektní. Pro lidi se sklony k tvrdším riffům a pravidelné návštěvníky Brutal Assaultu nicméně jeden z "deseti filmů, které musíte vidět, než skočíte z pódia do kotle a nikdo vás nechytí". [Tento komentář byl napsán uvnitř mrtvé ovce.] (02.11.2019)

Táto fínska komédia je neskutočný úlet. Využíva množstvo klišé, ktoré mám rád a zároveň ma na niektorých metalových kapelách vždy pobavia. Film je síce nekonzistentný vo forme, lebo v druhej polovici už smeruje do neskutočného absurdna, ale bavil som sa. Pre fanúšika tejto muziky povinnosť a myslím si, že je to film práve pre túto skupinu ľudí. Zvyšok divákov asi nebude chápať túto komédiu rovnako, ako nechápe tento typ hudby. 70% HBO GO (18.06.2019)

Nejčistší ugrofinský raindeer grinding blackmetal vyloudí jen drtička na soby! A pak už stačí, aby kluci nastartovali cirkulárky a tentokrát hustě mastňácky ořepovaný Neznámý vojín naladil pekelně nízké C na své rakovině hlasivek a dávivě k tomu zablil do kovové roury. Na světě je kultovní hit Řev porcovaného soba na cestě do sobího pekla (Hirveen poro on poron helvettiin matkalla) a kultovní film o tom, jak se čtyři Děti Bodomu vydaly ve jménu Satanleinena z finských vildlí udělat díru do Norska na slavný festival motorových pil Husqarna damnation, a v rakvi na hagusech tentokrát neměly lyže, nýbrž mrtvého bubeníka (Vikernes si to určitě koupí na Blúreji). Prostě svěží letní komedie Slunce, seno a Nabodnutá prdel, či chcete-li Svéráz národního Blackmetalu, která prostě musí potěšit každého vkusného nešosáckého renesančního filosofa se zálibou v procítěných melodických vokálech, vyluzovaných z hloubi obracejícího se žaludku do staccata rozbrušovačky, řezající ocelový nosník. Lyrika se trochu ztrácí, ale to je možná dobře, protože ugrofinský kov může být někdy fuckt úsměvně jazykolamný a plný koitů . (07.02.2019)

Pár trefných vtipů a hlášek a jinak filmařsky prázdný film a já fakt nechápu, jak dosáhl 80% na csfd. První polovina byla brána tak nějak vážně, dramaticky a pojata jako story jedné metalové kapely. Druhá půlka ale sklouzla k jízdě, která už prostě nedávala smysl a připomínala mi spíše parodii (dodávka spadne ze skály a nikomu nic není, umělý rosomák, rakev s mrtvolou...). Dokupy to prostě nedrží a i když to úplně vyloženě nenudilo, rozhodně bych si to nepustil znovu. (12.07.2019)

Schéma zůstává stejné. Kluci z neznámé kapely sní o tom, že budou slavní a po překonání množství překážek se ji to povede. Takových filmů je hodně. Tady ovšem podobnost končí. Nevím, co šňupal scénárista, ale muselo to být hodně silné! Hudba, kterou Impaled rektum produkuje je trochu za hranicí mého zájmu o rockovou muziku, ikdyž přiznávám, že si tu a tam Cannibal Corpse pustím (ale jen tak dvě skladby, více nelze). I takové grupy mají právo na existenci, ikdyž se mnohým bude zdát jejich hudba nesmyslná. Pár dobrých vtipů + muzika příbuzná mým zájmům. Vychází mi z toho opět jedno neobjektivní hodnocení. (07.02.2019)