Zabil jsem Einsteina, pánové...

Pěkná střelenost, jak už je ovšem u Lipského zvykem. Na svou dobu je film až neobvykle odvážný, nejen pokrokovým scénářem, ale i odvážnými kostýmy a polonahými krasotinkami (včetně Brejchové a Janžurové v průsvitném spodním prádle). Plejáda snad všech herců, kteří tehdy něco znamenali (chyběla snad pouze Bohdalová s Menšíkem) má především na svědomí úspěch tohoto filmu, protože herecké výkony povznáší tento jinak prakticky nerealizovatelný scénář. A ztřeštěné sci-fi komedie nám tehdy opravdu šly (podobné: Pane, vy jste vdova; Adéla ještě nevečeřela; Čtyři vraždy stačí, drahoušku; Tajemství hradu v Karpatech a mnohé další...). (29.08.2013)

Bláznivá československá komedie, která mohla být zdrojem inspirace pro Návštěvníky.  Géniem, za kterým se cestuje je Albert Einstein a ne Adam Bernau.  Cestuje se na kratší vzdálenost z 1999 (tedy už minulost) do roku 1911. Místo Dagmar Patrasové je tu Jana Brejchová. Návštěvnicí jsou o něco lepší.  I když i zde je dost kvalitního vlídného humoru a scénáře. (15.02.2023)

Vyskytuje-li se ve filmu výkvět českých herců a zajímavý nápad, už ani není potřeba gejzíru třeskutého humoru, přesto jsem se bavil náramně. Už jenom proto, že sebevíce banální hláška z úst Jany Brejchové je kouzelná. Zobrazení budoucnosti a technické možnosti s tím související jsou tady ve srovnání třeba s pozdějšími Návštěvníky poměrně krotké, ale na škodu to nijak není. Cestování časem a absurdity z toho plynoucí jsou bez problémů k chápání a ústřední téma pádu lustru je nosné a únosné překvapivě až do konce. Kulisy staré Prahy jsou příjemné jako vždy a Janě Brejchové to slušelo jak v secesních kostýmech, tak i v těch futuristických. Závěr sice nutí k zamyšlení, ale protože ještě naplno nepropukla normalizace, není zde nutný morální apel jako v pozdějších podobných filmech. Už jenom proto není fér srovnávání s Kostkovým čajem. (20.11.2008)

Skvělé technické a technologické nápady plus mám pocit nikdy nijak dál nikde zpracovaná myšlenka, že i kdybychom se vrátili do minulosti, abychom změnili chod dějin, k ničemu to nebude, neb a/ o tom nikdo, ale fakt nikdo nebude vědět, že k nějaké změně došlo, za b/ místo hrůzy jednoho typu se objeví hrůza jiného typu a jede se dál. Ale film klopýtá příběhově, po přesunu do Prahy vlastně není o co hrát, a tak jen čekáme, kdy už konečně a jestli vůbec toho Einsteina zpacifikují, k čemuž vede úmorná a nijak vtipná cesta. (14.02.2019)

Tato sci-fi komedie má zajímavý nápad, ale řadí se k těm slabším filmům Oldřicha Lipského, protože z tohoto tématu se dalo vytřískat daleko víc (což je ale spíš nešvar scénáře). Jako sci-fi je to poněkud zmatené. Humor zde sice je, ale zase ho není tolik, jako v jiných filmech, dokonce se nebojím tvrdit, že oproti jiným filmům OL je to "vážnější". Jak už to bývá, sešla se zde plejáda herců, ale na mě to působilo, že tentokrát se nikdo moc nepředvedl. "Zítra vstanu a opařím se čajem" je jako česká sci-fi komedie mnohem lepší volba. Ale jelikož tento film není moc často vidět, každé zhlédnutí příjemně zabaví. (10.08.2008)