Tajemství hradu v Karpatech

Ve srovnání s Adélou či Limonádníkem spíše odvar, nebo přesněji velmi silný a z(a)huštěný vývar, přestože půvabný. Bohužel je děj absurditou tak nějak přeplněn, zahlcen. Například to líčení zapadlé rumunské vesnice by určitě mohlo být civilnější. V té přemíře absurdních hříček jakoby se herci měnili v pestrobarevné masky. Srovnejme jen nádherně přirozeného komisaře Ledvinu s potrhlým vynálezcem Orfanikem, který pro samé gagy téměř nemá čas na skutečné herectví. Pokud by všichni hráli stejně "civilně" jako kouzelně úslužný a anglicky precizní sluha Vlastimila Brodského, šlo by nepochybně o film stejně mimořádný jako ty dva v úvodu zmíněné... Zajímavé komentáře: Oskar (10.09.2006)

Lipského vrcholný Brdečka, jehož nadpřirozený cit pro jakoukoli parodovanou látku opěvuji všude možně. Císař Brdečka!, jehož (a Lipského) monumentální Limonádový Joe se - když jste geniální jako on - mohl dělat snadno, protože se koneckonců odehrává v jednom jasně definovaném žánru a světě, do nějž určité propriety nezbytně patří. Adéla si zase vystačí spojením brakové literatury a jejího newyorského superdetektiva s provinční Prahou líbezného c. k. věku. Ne tak Tajemství hradu v Karpatech, operní verneovský sci-fi etno horror, který neoperuje prostě jen v daném žánru nebo v rámci jednoho omezeného prostředí, nýbrž se věnuje několika různým segmentům evropské civilizace 19. století, jež pomocí parodie klasika jistého typu soudobého dobrodružného románu zvěčňuje v půvabných žánrových obrázcích (proto také karpatští domorodci nemohou být "civilnější"), které navíc obohacuje precizními nadbytečnými (ale zcela patřičnými) detaily. A protože Lipský projevil nemenší um (jako vždy s Brdečkou, jako však ne vždy u jiných filmů), vznikl filmový opus, který pravděpodobně nikdy nebude překonán. A mimochodem začetli jste se někdy v posledních letech do libovolného Verneova textu v klasických českých překladech? Parodie sama o sobě, ne? A ještě mimochodem vsadím boty, že toho Švankmajera sem přitáhl právě Brdečka. A za příklad toho, že Tajemství hradu v Karpatech není jen prostou parodií, posloužiž nám Homér. (Ostatně, genialita je v detailu - B+L se nespokojí s dědovým přednesem samotným, oni ještě přijdou na to, že poslední slovo za něj musí doříci někdo jiný - tudíž jde o věrně tradovaný, stokrát jednostejně slyšený slovesný útvar.) (10.09.2016)

Nádherná filmová pocta světu románů Julese Vernea. Tahle česká parodická škola (Adéla ještě nevečeřela, Limonádový Joe aneb Koňská opera...) pánů Lipského a Brdečky patří k tomu nejlepšímu, co kdy v československém filmovém umění vzniklo. Vždy se sejde naše herecká špička, spojí se s bravurní režií, brilantní trikovou (Jan Švankmajer) a hudební složkou, ale základem zůstává vycizelovaný geniální scénář - jemné předivo jazykového humoru, aluzí k významným dílům daného žánru, jemně ironický podtext, dějová linka kopírující schematismy žánrových klišé a jejich občasné záměrné zkarikování, a navíc spousta vlastní invence a kreativity - zde usazení do slovansky mluvících Karpat (jazyková složka hraje vždy ve filmech Oldřicha Lipského podstatnou roli) a celý ten v naší kultuře tak akcentovaný archetyp nezkaženého světa venkovského prostého lidu, crazy vynálezy šíleného vědce, poetika světa opery a operety a s ním spojeného prazvláštního patosu a jakoby nějakého mlhavého éterického oparu, neskutečně charismatický záporák (kongeniální Miloš Kopecký a jeho škatulková role), postava hraběte Teleke z Tölökö coby odkaz ke zvláštní zdejší reflexi aristokracie, celé to usazení jakoby kamsi do Uher či na východ monarchie, světa spíše mýtického či mytologického než skutečného... Jeden z vrcholů československé komediální tvorby a obecně československé kinematografie... (26.08.2007)

Nechápem také vysoké hodnotenie. Absolútne nudný a nezáživný film ktorému dominuje Dočolomanského vražedný spev. Oceňujem zaujímavú technickú stránku no podobne ako v prípade Adely mi chýbal príbeh. Takáto "Gilliamovská" štylizácia ma vážne irituje. Lipský rozhodne natočil vydarenejšie a vtipnejšie kúsky (05.01.2009)

Láska z raného dětství, u které teprve teď začínám oceňovat ladné tvary gagů a křepké křivky nadsázky. Herecký úlet pánů Hrušínského a Kopeckého. Nádherné brdečkovské štěky, které svou stylizací jasně odkazují k limonádovému přízraku české kinematografie. Fantastické jsou parodie operního patosu, bodrých lidových archetypů (ach ti chrabří horalé!) i klišé filmových dobrodružství. Výtečné je i to, že Tajemství hradu v Karpatech má v sobě kousek verneovské atmosféry (jakoby filtrované dětinským nadšením, jaké známe třeba ze Zemanových filmů). Příklad filmu, který věkěm nestárne, ale získává. Takže vzhůru na čórtův hrád, gde sa ďáli strášní skutkové! (03.10.2006)