Zelig

Zeligem se Allen vrací trochu ke svým groteskně komickým experimentálním začátkům, což završuje snad až překombinovanou formou vyprávění. Krása Zeliga spočívá v tom, že sám o sobě neobsahuje moc zábavných a komických prvků, je ale zábavný a komický trochu z odstupu, jako celek, ucelený nápad, který by možná mohl být zpracován i trochu jinak. Druhou věcí je, že Zelig vlastně ani tak není o Zeligovi ale o lidech ho obklopujících, lidech jako takových, ani ne nutně jen sevřených v úzké časové výseči dvacátých let. A k nim Zelig není moc lichotivý. Naštěstí. Protože to je na tom celém to nejzábavnější, nejkomičtější a nejzajímavější. (23.01.2016)

Zajímavý pseudodokument, ale jako film příliš nefunguje. Woody Allen má příležitost opravdu hrát jen v několika scénách, jinak si ho vůbec neužijete, protože zbytek filmu zachycuje atmosféru doby, proto zde nevystupuje a pokud ano, jsou záběry nasnímané v celcích a Allen nemluví ( vše nám odvypráví klasický dokumentární voiceover ). Nejde o postavy a příběh, ale především o formu a ta mě brzy omrzela. (12.11.2005)

Forrest Gump mal v sebe akúsi rozprávkovosť. Občan Kane bol zase temnou satirou americkej spoločnosti. Zelig je neurotikom v priereze dejín, kde skôr ako o kritiku spoločenských a politických pravidiel mu ide o hľadanie samého seba skrze lásku. Zelig je výborne zostrihaný mockument. Allen ako tvorca experimentuje a dospieva. Prekrúca hranice a pritom zostáva stále svojský svojmu humoru a svojej poetike. Zelig má niekoľko slabých miest, ktoré sú chybou jediného faktu a to, že je to film ukecaný. Vtipy tam treba hľadať, pretože nejdú divákovi priamo pod ruku. Kopec faktov je nimi akoby obohatených, ale nekladie sa na ne dôraz. Čo je v konečnom dôsledku jeden zo základných kameňov úrazu v tomto období Allenovej tvorby. Pre tých čo ale hľadajú, sa stáva Zelig ďalším vďačným dielom tohto režiséra, ktoré je nápadité a radí sa ku klasikám americkej filmovej tvorby. A hlavne kritizuje z nadhľadom. Škoda tej Bielej veľryby. (06.12.2013)

Jako vždycky je moje hodnocení Allenova filmu pouze průměrné. Občas se u jeho filmů zasměju, ale že bych z nich padl na zadek, to tedy ne. Zelig je na jednu stranu v Allenově tvorbě příjemný tím, že se jedná o jakýsi pseudokument. Na první pohled tedy není stejný jako ostatní "allanovky". Na druhou stranu je snímek i při své poměrně krátké délce poněkud natahovaný. Kdyby byl zhuštěný do 30 minut, líbil by se mi víc. (08.11.2005)

Nikdy jsem nevedl seminář o masturbaci, patrně nejsem ani mnohonásobný bigamista, neusiluji o světový rekord v přeletu přes Atlantický oceán hlavou dolů, nedostal jsem nabančeno od Papeže, nerušil jsem strejdu Hitlera při projevu a pokud vím, tak mi ku-klux-klan nenabízí exkluzívní pobyt na kříži ani za mé evidentní židovství, černošství či indiánství. Do dneška jsem to všechno nepovažoval za důležité, ale možná bych s tím měl něco udělat, protože Zeligův životopis je skutečná výzva pro teoreticky chrabré muže, kteří v životě ještě nic nedokázali. (25.11.2012)