Réžia:
Oldřich LipskýKamera:
Vladimír NovotnýHudba:
Vlastimil HálaHrajú:
Vladimír Menšík, Jaroslava Obermaierová, Josef Abrhám, Bohuš Záhorský, Stella Zázvorková, Jiří Steimar, Martin Růžek, Bedřich Prokoš, Josef Hlinomaz (viac)Obsahy(1)
Lidé zde chodí pozpátku, koně skáčou přes překážky pozpátku, smrt se stává zrozením a naopak, při jídle vycházejí potraviny lidem z úst na talíř… Jen tak se může stát, že po dopadu se ostří gilotiny zvedne, odsouzencova hlava opět sedí na krku a odsouzenec – řezník Bedřich Frydrych obživne, neboli podle jeho vlastního komentáře „se za poněkud zvláštních okolností narodí“. Pozoruhodná na Happy endu ovšem zůstává hlavně základní myšlenka pracující s tím, že zpětným chodem se divák dopracuje ke zcela protikladnému vnímání původního významu: rozřezávaná manželka je „složena“, smrt se jeví jako zrození, pohřeb tchána jako „doručení“ v rakvi… Především se však tragický – a banální – příběh podváděného manžela-vraha mění v nevšední komedii s dobrým koncem. (KVIFF.TV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (442)
Nikdy bych nečekal, že takový masterpiece natočí režisér, který s filmovou vlnou šedesátých let vlastně neměl nic společného. Převrácení dějové linie dává do rozporu obraz, synchronní dialogy a asynchronní monolog a přesto právě z tohoto kontrastu čerpá Happy End svoji sílu. Neuvěřitelně dokonalá scenaristická práce a bez všech klišé - komedie, která nestárne. ()
Trefné, zábavné a vyzývavé. Komedie Oldřicha Lipského v mnohém předběhla svou dobu a nestala se tak doceněnou jak by si zasloužila. Skvěle pojatý experiment s vynikajícím Menšíkem, který jen potvrzuje statut jednoho z nejlepších českých filmů a právoplatných členů zlatého fondu české kinematografie. ()
Podstatná část hraných filmů v rámci nepsané dohody s divákem respektuje jistá narativní pravidla. Následku předchází příčina, odpovědi otázka, konci začátek. Happy End si zažitá pravidla uzpůsobuje svému vlastnímu, reverzibilnímu světu. ___ Herní rámování celého filmu je v Happy Endu zpřítomněno již úvodními titulky. První slovem je „konec.“ Po něm následuje oznámení „Ústřední půjčovna filmů v Praze uvedla.“ Tradiční titulky jsou od jistého okamžiku vystřídány textem psaným zrcadlově a následně převráceným. V pozadí textu je po celou dobu jako puzzle skládán úvodní záběr filmu. Výsledný obraz, od trupu oddělená hlava Vladimíra Menšíka, nás následně šibalským mrknutím žádá o spoluúčast. Tvůrci si hrají a zároveň nás vybízejí, abychom se připojili. ___ Tím, že celou historku s parametry mordýřské balady posuzuje dle své převrácené logiky, ospravedlňuje Bedřich veškeré zločiny, jichž se dopustil. Jako vypravěč celého příběhu nepřipouští alternativní výklad, který by z něj učinil viníka. Jeho komentář de facto není v přímém rozporu s viděným, popírá však obecně platná měřítka pro to, co je považováno za přípustné a správné. Stává se tudíž Bedřich automaticky vypravěčem nespolehlivým, který překrucuje pravdu dle svých osobních zájmů? Anebo v rámci svého univerza mluví pravdu? ___ Rozbíjí-li formální hrátky narativní koherenci vyprávění, objekty v mizanscéně vycházejí srozumitelnosti děje a charakterizaci postav vstříc. Nápaditě si tvůrci hrají i se zvukovou stopou. Slova někdy nesmyslně popisují to, co slyšíme („cvak“), a plní tak stejnou funkci jako mezititulky v němém filmu, případně to, co vidíme („ruka“, „hlava“, „noha“), čím je podtržen atrakční charakter některých scén. Ve všech příkladech jde o odlišné použití zvuků, než k jakému svádí obecné zvyklosti – zvuk informace nesené obrazem nedoplňuje, ale zdvojuje. Tyto diskrepance vyvolávají komický efekt a přispívají k posuzování Happy Endu jako filmu, jehož řídicím principem je cílené převrácení logiky, na jakou jsme z běžných hraných filmů zvyklí. ___ Filmového média je prostřednictvím Happy Endu stejně jako v prvních letech kinematografu využíváno na způsob pouťové atrakce k pobavení široké veřejnosti. Několikrát dochází k pomyslnému zastavení toku vyprávění a k narušení narativní integrity, aby nám byly nabídnuty podněty atrakčního charakteru, vzbuzující údiv nebo úžas nad možnostmi filmového média (názorně zachycené rozčtvrcení manželky, několikaminutové vytahování koláčků z úst, vyskakování z vody). Navzdory přítomnosti jednoduchého příběhu Happy End místy připomíná pásmo atrakcí, z nichž své programy sestavovali první provozovatelé kin. Nároky kladené na příjemce audiovizuálního obsahu jsou nicméně nesrovnatelně vyšší než éře kinematografie atrakcí. Střídání narativního a atrakčního organizujícího principu znemožňuje vnímat viděné výhradně skrze stimulaci smyslů. Vzhledem ke zpětnému chodu musíme obrazy a zvuky také neustále vyhodnocovat, aktivně nad nimi přemýšlet. Obdobně se film nespokojuje s prvoplánovým komickým efektem. Obraz i diegetický zvuk nás nutí myslet pozpátku, Bedřichův monolog naopak odpovídá chronologickému chápání věcí. Neustále přepínání mezi těmito dvěma módy recepce a zpětné přiřazování point dříve vyřčenému je relativně náročné na pozornost. Neustálé vracení se k provedeným hereckým akcím a vyřčeným slovům však zároveň neznemožňuje sledovat komedii, jejíž humor je srozumitelný okamžitě. Happy Endv jistém smyslu funguje obousměrně. Happy End představuje ojedinělý počin nejenom v rámci československé kinematografie. Zaváděním vlastních pravidel a současnou neochotou jakákoliv pravidla dodržovat, jde o ojedinělé převedení dadaistické poetiky do filmu. 85% Zajímavé komentáře: Oskar, Steffa. () (menej) (viac)
Tuzemského diváka (jako mě) potěší, že i v našem malém státečku se v období české nové vlny točily i takhle výtečné a originální filmařské kousky jako právě experimentální snímek Oldřicha Lipského s příhodným názvem Happy End. Vše se mi zde líbilo a náramně to do sebe pasovalo. Od prazvláštního šibeničního zrození, přes vyndávání zákusků z úst, či zabaleného tchána až po veřejné topení milence atd. Scenáristicky je to pěkně promyšlené, aby dialogy pozpátku zněly co možná nejvtipněji. Zkrátka film, u kterého zvedám oba palce nahoru, protože si to bezpochyby zaslouží. ()
Tak to se povedlo! :-D Vlastně tuctový příběh pustili autoři snímku pozpátku, přidali k tomu neobyčejně vtipný a výstižný komentář Vladimíra Menšíka a pak už jen nechali proudit normální scény, které se pozpátku staly vtipnými (a některé i docela nechutnými, viz koláčky ;-)). Jednoduchý nápad a vlastně naprosto originální myšlenka. Je sice fakt, že ze začátku to trochu skřípalo (pobyt ve vězení), ale od narození tchána to chytlo naprosto super tempo a pak už jsem se smál téměř až do konce. Ale ikdyž to někdy působilo trochu rozpačitě, hodnotím 5* a vřele doporučuju; v československé a vlastně i celosvětové kinematografii velká rarita. "Tchán naštěstí neměl námitek, ale co čert nechtěl. Jako z udělání se zrovna v téhle chvíli narodila tchyně." ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (7)
- Snímka bola označená za najlepší film Medzinárodného týždňa fantastických filmov a hororov v Sitges 1969. (Raccoon.city)
- Tesne pred svadobnou scénou sa Bedřich (Vladimír Menšík) a Júlia (Jaroslava Obermaierová) zobudia s iným oblečením, než mali na sebe deň "po". (Marek1991)
- Film sa točil v lokalitách Praha-Nebušice, Břve a Hamr na Jezeře. (Raccoon.city)
Reklama