Slaměný klobouk

I přes přátelskou stopáž filmu přeci jen velmi brzy došel dech. Příběh je více méně taková ta klasika, kde se lhář postupně více a více zamotává do svých lží, ze kterých pramení spousta kuriózních situací. Některé fungují a rozhýbaly mi bránici, jiné vyšuměly do prázdna. Celkový situační humor tedy funguje tak nějak napůl. Bohužel se opravdu rychle oposlouchá a okouká. Lipský umí mnohem lépe. Nedám více než dva kousky. I přes opravdovou plejádu českých herců, to bylo docela slabé. (04.04.2019)

Česká komedie jak má být ! Miloš Kopecký je naprosto famózní v roli donchuana, stejně tak i Iva Janžurová jako neposkvrněné poupě, Vláďa Menšík jako nespokojený tchán, Helenka Růžičková jako hraběnka, František Filipovský jako řemeslník a Pepík Kemr jako sluha nebo Lubomír Lipský jako nahluchlý strýc. Co víc dodat, když si přečtete všechna ta jména. Slaměný klobouk je komedie, která vás i po tolika letech pobaví (a že to nemohu říci o všech českých veselohrách). (29.12.2009)

Prostě mě to zase nebralo. Macourek s Lipským (nebo s Vorlíčkem) a přiblblá fraška: organičtější spojení snad nemůže být. Ale to jim nestačí, to by ještě bylo málo humor, oni tam musejí dodat aspoň zasekávající se krk (s patřičným zvukovým efektem). Co jsou platné skvěle pojaté typy všech zůčastněných herců, co je platné, že to běží v přesné formě, a že se to ke konci začne pěkně rozjíždět, když je to od samého začátku zase tak pitomé a nefunkční. Mohl bych dát dvě hvězdy, ale just dám jen jednu. Potěšil poručík Landovský (i když zrovna ten Lanďák tomu mohl dát víc), Kemr v nezvyklé poloze klasického domácího sluhy a milovnice kontroverzních umělců Růžičková. (05.08.2014)

Slaměný klobouk patří do mojí top desítky. Slušná divadelní předloha nakombinovaná s počátkem normalizace v kinematografii, kdy jen výjimečně vznikaly solidní filmy. Herectví je tu spíše divadelní, než filmové, ovšem v těch secesních kulisách to není na škodu a minimálním exteriérům i interiérům ta květnatá mluva velmi sluší. Dialogy nejsou sice nijak objevné, ale v podání (desítek!) těch nejlepších českých herců, navíc s mistrovským neverbálním projevem, jsou kouzelné. Jediné, co mě rušilo, byl nahluchlý strýc Lubomíra Lipského, jehož repliky časem začnou nudit. Před výkonem těch ostatních ovšem nutno smeknout klobouk. Třeba slaměný. (15.05.2012)

Svého času jsem byl v divadle doslova sous-vide, ale nepamatuji si, že bych viděl něco aspoň z poloviny tak ztřeštěného, jako je Slamák. Na můj vkus to už bylo hodně. I situační komedie, přece může mít místa, kde dostane prostor vypointovaný vtip, nebo chytrý dialog. Zasmál jsem se o hodně míň, než bych kdy od filmu mých oblíbených tvůrců čekal. Vynahradil mi to snad jen úžas nad tím, kdo všechno v této zběsilosti hrál. Socialismus byl na prd, ale co se týče filmu, tak bylo divákovi nezřídka umožněno, vidět v jednom filmu koncentraci hereckého výkvětu té doby. A to i v čurdách, téměř nedůstojných věhlasu mnoha z nich. Filipovský, Lipsky, Sklenička... . I jejich zásluhou působí Slaměný klobouk kvalitnějším dojmem, než ve skutečnosti je. Škoda, že tentokrát z toho tvůrci nevykřesali podobně kultovní věc, jako byly třeba Čtyři vraždy stačí, drahoušku, nebo Limonádový Joe. (17.05.2023)