Muž z prvního století

A co pilová guma? Krade se? Pořád se krade? – Ne, ta se tvaruje. Teď se vůbec víc tvaruje. – Ano, ano, dřív se víc… kradla. – Ano. Vtipná to satira, není-liž pravda. Takhle by to vypadalo, kdybyste ten socializmus budovali pořádně, soudruzi. Škoda, že se v týhle budovatelský sci-fi o utopistický společnosti celou dobu v různých variacích opakuje ta samá situace pořád dokola. Spoustu lidí z prvního století to asi začne nudit. Kopecký naštěstí chrlí jednu hlášku za druhou jak o život. Všecko ZADARMO, tedy tím, tím jste si mě KOUPILI. Zůstanu u vás, jsem váš. (27.12.2013)

"Po odumření státu, po historicky nevyhnutelném vítězství komunismu, nezkřiví již kapitalistické výrobní vztahy páteře lidí. V budoucím světě bude všechno správné, hrdé, důstojné, efektivní, plné lásky, tepla a vůbec rozumně zařízené. Z takových věcí, soudruhu Lipský, si legraci dělat nemůžete, na nich nelze nalézt nic směšného!" "Dobře soudruhu tajemníku, všechno zesměšnítelné a zesměšněné bude představovat maloměšťák Kopecký, sedlina buržoazních přežitků, imperialistický nohsled, melouchářský oportunista, příživnícký floutek a notorický flákač." +++++ A tak se Kopecký v prostředí těch nejnudnějších soudruhů patronů snažil a snažil, ale přes veškerý talent a nasazení sám na dělání srandy jen načtvrt stačil. Již nikdy se Lipský nevrátil do období splněných proroctví marxismu-leninismu. Dobře udělal. Točit komedii o něčem, z čeho si střílet NESMÍTE, nejde. +++++ Shovívavě nabídněme ještě dva možné výklady. Za prvé: "S odumřením státu odumře i humor, všechno ztratí jiskru. S komunismem zvítězí nekonečná nuda." Za druhé: "Kopecký představuje postavu dnešního socialismu. Ne kapitalismu, socialismu. Jaké kouzlo promění takové lidi za 500 let v dokonalé?" Indicie pro tato čtení se žel dovedně skrývají, příliš dovedně. (15.01.2019)

K čemu jsou mi vaše možnosti, když je mají všichni?! Průměrný až podprůměrný pan Josef, nenapravitelně pošramocený buržoazními přežitky, zlozvyky a předsudky, podniká na kosmické lodi ze Strakonických raketáren výlet do über-socialistického krásného nového světa 24. století, kde dostává na základě dějinné nutnosti na frak. Muže z prvního století [po Sputniku] lze snadno odmáznout jako nákladnou trikovou propagandu, jíž bez samozřejmě je a jejíž nevěrohodnost nezakryje ani dokonalá futuretro výprava, ani podivně bezzubý Miloš Kopecký, zápolící s trapnými replikami, ani stopově zastoupené jasnozřivé výstupy: 3D tisk nemovitostí, skypové konference a Vy jste taky Eva. / Ne. Karel. / Tak vy jste Eva. / Evald. Úlevu od bezkrevných postav budoucích časů jako nechápající Akademik Otomara Krejči, svazácky jednorozměrný Inženýr Vít Olmer či znásilnění vzývající Eva Anita Kajlichová, skýtají nechtěně subverzivní momenty, jako když mimozemský Adam Radovana Lukavského v honbě za vzorcem lásky milostně dotírá na (těžko říci jak autenticky) vyjukaného Miloše Kopeckého. Elektronická hudba: Zdeněk Liška. Nyní, třicet let po pádu režimu, který investoval do filmů jako tento, si můžeme bez výčitek svědomí za sympatie se zločinným zřízením přiznat, že největší lží filmu bylo sugerování hypotézy, že odporný strakonický exemplář byť na moment někam odletěl. Dlí poblíž a vzkvétá jako nikdy. Všechno zadarmo. Děti, tím jste si mě koupili. (31.01.2021)

Velmi podřadná scifikomedie, kterou nezachránil ani Miloš Kopecký díky velmi trapnému komunistickému scénáři. Komediální scénky jsou komedii velmi málo podobné, je to vytažený sopel z paty, kterému se měli diváci smát a být vděční, že jsou za oponou směrem východním. Budovatelské filmy s Otomarem Krejčou vysloveně žeru a když se tam objeví Jiřinka švorcová v montérkách, tak štěstím doslova pláču. Toto je ale tak nesmírně pitomé, že jsem vydržel 13 min. (05.07.2012)

Zaměstnanec "strakonických raketáren" opravuje čalounění v raketě a je omylem vystřelen do vesmíru. Vrací se do budoucnosti (rok 508 po Sputniku), kde svými přízemně konzumními touhami přivádí v údiv své prapraprapotomky, žijící v socialismu ad absurdum. :-) Hovadinka, ale hezká. Práci s triky si poprvé vyzkoušel Vladimír Novotný, pozdější autor zrcadlových kejklů v Dívce na koštěti nebo Doktoru Mráčkovi, kostýmy poprvé navrhla Ester Krumbachová, hudbu složil slavný Zdeněk Liška... Koho ovšem v titulcích nenajdete, je Miloš Macourek. Před ním se už se scénářem potýkali čtyři lidé, Lipskému se to stále nechtělo točit, tak požádal MM, jehož vztah k bláznivým příběhům už byl dobře znám z diavdla Na Zábradlí a z animovaných filmů. Dodnes se Muž z prvního století neobjevuje ani v Macourkových filmografiích. Ale patří tam, je to začátek všeho, co přišlo potom. 60% (21.02.2006)