Maniak

Maniac si půjčuje od Gondryho, Kaufmana, Gilliama a Wachowských, ale i přes seriálovou stopáž nedosahuje hloubky ani jednoho z jejich děl. Chybí mu jasná vize, která by všechny ty hravé prvky spojila do smysluplného celku. Je málo divný na skutečný surrealistický bizár a zároveň moc roztříštěný na to, aby nabídl nějaký společenský komentář nebo dal všem postavám uspokojující vývoj. Naštěstí hlavní duo zůstává zajímavé po celou dobu a Hill se Stoneovou si tu střihli opravdu nezvyklé role. Je to roztomilé a plné pěkných nápadů, ale bohužel jsem si z toho dokázal odnést jen povrchní potěšení ze stylu a netradičního vyprávění. To je na seriál, který se zabývá psychickými nemocemi, traumaty a otázkou osobního štěstí, trochu málo. (11.05.2019)

Co na to říci. Nebyl jsem si jist ani po dvou dílech. Myslel jsem si, že se to určitým způsobem spraví. Ale byl jsem až nečekaně překvapen, že ne. Více a více se totiž seriál prohluboval do svého vlastního světa, což oceňuji, jelikož to ukazuje úplně novou a lepší formu kreativity. Nicméně, jelikož jsem se nechytil ani na začátku tohoto všeho, tak už se to ale pro mě vezlo z kopce od začátku. Nakonec mi to silně připomínalo seriál Legion. Což byl asi i ten problém, protože ani u tohoto díla, jsem se vlastně nikdy nechytil. Je to zvláštní počin, který si určitě přispěl k rozkvětu toho, co by mohl rok 2018 nabídnout. Ale nesedne to každému. Včetně mě. Jako i jiné věci. A tomu plně rozumím. (31.12.2018)

Nečekaný multižánrový konstrukt, který umožňuje Fukunagovi procvičit všechny režisérské svaly. Komediální, dramatické i akční. Hill je zprvu trochu křečovitý (to asi ta dieta), ale Stoneová jede na plný plyn. Všechno je krásně vysvětlené, přehledné a na to jak komplexní myšlenky se tu honí i pochopitelné. Skvělá práce, ke které bych si nechal líbit nějaké to rozšíření. (20.10.2020)

Jen škoda, že je třeba se doslova protrpět prvními třemi díly. A to myslím doslova, ten první lze doporučit jen někomu, kdo hodně nenávidí sebe sama. Akorát se v nich odehrává základ, z kterého zbytek čerpá. Pak však seriál dostane spád a temně komediální nádech, jenž nepřebíjí vážnost situace, kde nemá. Rozhodně lze souhlasit, že seriál není pro každého. Mimochodem, to o té dominantní japonské kultuře v USA nevysvětlí. (22.09.2018)

O Netflixu už asi nikdo nepochybuje, že na poli seriálů patří mezi nejlepší a umí zazářit. Tady zazářil zejména hereckým obsazením, když vedle sebe postavil Jonaha Hilla a moji oblíbenou Emmu Stone. K oběma dvěma jejich 'weirdo' role pasovala, jenže otázka zní, jestli byl správně napasován příběh a myšlenka celého seriálu. Prakticky po celou dobu sledování seriálu jsem měl problém vžít se do prostředí a děje, což se odráželo na intervalech mezi zhlédnutím jednotlivých epizod. Nesedlo mi jednak prostředí, kde byl kontrast technologie předbíhající současnost o sto let dopředu s vizuální podobou starých kompjůtrů z osmdesátek asi tak stejně 'strange' jako testující klienti a vědátoři. Dění seriálu nabízelo zajímavou myšlenku "propojení" osob, ale rozhodně si myslím, že bylo scénáristicky uchopitelnější a místo hrátek s kostýmy, proměnami postav obou hlavních hrdinů a zašifrované vědecké řeči mohlo mnohem víc rozvinout hlavní myšlenku a celkově, být přímočařejší. Na druhou stranu musím uznat, že seriál má zřejmě něco do sebe, ale mé maličkosti bylo tohle tajemství zřejmě ukryto. A to jsem trpělivě čekal na gradaci až do posledních dílů, namísto ní je však nutné ocenění poslední (nejlepší) epizody spíše jen cenou útěchy. Nehledě na to mě však zaujal výborný Jonah Hill, který sice předváděl neustále tu samou tvář, ale šlo mu to opravdu náramně. Emma Stone také nezklamala, ale na nějaké smekání kloboučkem zřejmě nebyla její postava tolik vyšinutá. Celkově ani nijak nelituji, že jsem se do sledování Maniaca vrhnul, ale rovněž seriál nesplnil má očekávání a asi mi toho nepředal tolik, kolik bych si od zajímavého sci-fi námětu mohl slibovat. Celkové hodnocení: 65% (21.01.2019)