Večná zima

„Proč bych neměla snít?“ - „Jinak zemřete.“ - „Sny nám dávají sílu, ne? Abychom vydrželi.“ - „Ne. Tady ne.“ V tomhle táboře totiž platí jiná pravidla… Aneb menšinoví němečtí obyvatelé prohrávajícího fašistického Maďarska začali sklízet to, co jim (nejen) jejich vláda zasela. A kukuřice to věru nebyla…Vcelku kvalitní záležitost. Sympatické Irén nemá divák problém naplno fandit, a přestože se film nezaobírá holocaustem, odvážení nahých mrtvol před zrovna dorazivšími pracovníky opravdu nevěstí nic dobrého. Smyslem života se stane co nejrychleji splnit denní normu, aby měl člověk alespoň min. šanci na trochu jídla a spánku. Film působí docela uvěřitelně až do 55. minuty (resp. scény, po které jsem odmítal uvěřit, že by Irén směla žít dál). Určité chvilkové rozezlení se ale u mě brzo začalo vytrácet, protože od momentu, kdy hlavní hrdinka změní přístup a snaží se řídit „pravidly“, dostane film nový náboj a začne zas naplno bavit. Samotný konec se dal víceméně čekat (přesto mi to bylo líto), celkově téhle (doslova) mrazivé podívané dávám slušné 4*. (19.01.2020)

Pribeh madarskej zeny v sovietskych gulagoch. na temu gulagy som videl toho este len malo, tento film ma ani moc nezaujal. Nevedel som ani, za co bola odsudena do gulagu, tempo bolo slabe, reziser Attila Szasz je evidentne len zrucny rutiner. Sandor Csanyi /Kontroll 2003/ sa teda nijak nepredviedol. Ani jedna scena nebola taka, zeby som si ju zapamatal : 60 % (22.12.2019)

Tohle už není tápání, fabulování, experimentování, improvizování, vzlet nápadů a jejich nápaditá realizace, čímž se vyznačovala maďarská kinematografie dosud, tohle už je maďarský "hollywood". Samozřejmě v tom nejlepším smyslu - až má člověk chuť, chytit jej na hruškách, alespoň v detailu, když v celku to nejde. Na hruškách nebo na jablku: žádný vězeň v gulagu by po sobě nezanechal ohryzek (aby se s ním kamera mohla mazlit). Z jablka zbude vždy jen stopka a čtyři zrníčka (ale i ty by se daly výtvarně využít!). V tomto smyslu byly velice působivé i obrázky tábora a okolní krajiny, kterými byl děj spoře prokládán. Rajmund měl 5 pravidel jak se chovat, aby tábor přežít. Neznal však to jediné, jak se chová a myslí žena: Žena mluví vždycky pravdu. Ta pravda je ale pravdou jen tehdy, když to říká. A stěžovat si na ženy v tomto smyslu, nemá žádný smysl. (12.12.2019)

V pracovných táboroch ci pred vojnou, počas vojny alebo po vojne to nikde nemali "na ružiach ustlané". Ani Japonci ani Nemci, ba ani Rusi v sa vo svojich gulagoch s nikým nemaznali. Tento film rozpráva o pracovnom tábore a živote žien Maďariek nemeckého (švábskeho) pôvodu v gulagu v ukrajinskom Donbase (mimochodom je to tá oblasť, ktorú ukrajinskí Rusi sa snažia odtrhnúť od Ukrajiny a vyhlásiť samostatnú republiku). Kruté až neľudské podmienky v tábore počas vojny, ale i po nej sužovali ženy z ktorých mnohé to veru nevydržali. V záverečných titulkoch filmu je poznámka, že do Maďarska sa zo 700 000 odvlečencov vrátilo len 400 000. Film bol veľmi dobre a neskutočne vierohodne natočený. (22.12.2019)

Oko za oko, zub za zub. Rusko -Maďarská história nie je práve najlepšia, v 1849 ruskí kozáci dali világoš Lajosovi Kossuthovi pri Világoši, 1 sv. vojna v Rusku v zákopoch, 2 sv. vojna a potom Kádarov gulášový komunizmus pod Moskvou. Film začína v roku 1944, to už Maďarské vojská (2 armády) utrpeli ťažké porážky na Done a pri Stalingrade a sovietska armáda prichádzala na územie Maďarska. A kruto sa mstili, všeobecne známe rabovanie, popravy a znásilňovanie žien. Ako každá Európska krajina aj Maďarsko/Juhoslávia malo nemeckú menšinu, Švábov. Tí boli prví na muške, pochytaní a poslaní do Gulagov. V tomto prípade kdesi do Donbasu. Keď si takýto film človek pozrie možno sa zamyslí ako to mohli v tých podmienkach prežiť. Otrocká práca, nedostatok stravy, týfus, svrab...Jediné čo chýba je neľudské zachádzanie Červenoarmejcov (na moje prekvapenie). Irén, hlavná postava prežila 5 rokov v Gulagu len vďaka tomu, že sa do nej zamiloval Šváb Raimund z Vojvodiny. Jeho 5 pravidied prežitia s nádejou vrátiť sa k najbližším sa osvedčili. Iní z toho vykľučkovali lepšie, taký diktátor Miklós Horthy si to dožil v pohode v teplom Portugalsku aj so sponzoringom bohatých židovských rodín, toto nikdy nepochopím prečo nesedel v prvom rade v Norimbergu odkiaľ ho Američania prepustili ( napr. vyvražďovanie Srbov a Židov v Báčke 1942 !!! ) A kto súhlasil s deportáciou takýchto nevinných do Gulagov si divák vypočuje na konci. (17.12.2019)