Ztraceni ve vesmíru

Pro mě rozhodně nejlepší guilty pleasure roku. Seriál splnil má očekávání zábavné rodinné sci-fi, kterou nesmí brát divák vážně a jen se bavit. Jiný účel ani nemá. Nutno dodat, že jsem si připadala, jako bych se vrátila do dětských let a náramně si to užívala. A můj oblíbenec Toby Stephens rozhodně nezklamal. Takže šup sem s druhou řadou. 1. série - 90% (29.04.2018)

Seriál vhodný pre rodiny s deťmi, ktoré majú miernu retardáciu. Prostredie pripomína v 90% seriálu to na našej zemi, aby sa znížili náklady. Nejaké logické konania postáv tu nečakajte, sú ochotné ohroziť celú kolóniu aj svoje rodiny bez problémov, len aby zachránili jedného človeka, ktorého práve stretli. V reálnych situáciach by dostala celá rodinka 100 rán bičom a vykázali by ich do exilu. Samozrejme všetky problémy sa nakoniec vyriešia zázračne a rodinka je stavaná do pozície hrdinov. Rodinka od najhorších: Matka- vševedka, ktorá nestrpí žiadnu inú autoritu a vkuse sa tvári melancholicky, uplakaný chlapec, ktorý sa všetkeho bojí a všetko dodrbe, čierna dcéra, ktorá sa správa na štyridsať a má pritom okolo 17 u nej su prúsery menej časté až na jeden mega veľký, otec- bývalý vojak, ktorý si stále vyčíta, že bol stále preč a ryšavá dcera, ktorá je viac menej v pohode a viac menej nejak takto si predstavujem dieťa v rodinnom filme. Netflix nám zase naordinoval rasovú zmesku aby sa tam našiel každý, čiže rodinka ma jednu čiernu dcéru, susedia su japonci a je tu ešte mexický pašerák ( kusa rasisticke :D). Dodržiavanie fyzikálnych zákonov tu neočakávajte, sám Einstein by sa prevracal v hrobe, ak by to videl. Samotní herci sú schopní, ale celkovo je to preafektované takmer na hranici telenovely. Tento seriál by sa mal použiť ako sito tunajších hodnotiacich/komentujúcich, síce je tu staré známe koľko ľudí, toľko chutí, ale v tomto prípade 4*-5*= bad taste. A aby som nebol len negatívny, pozitívne by som hodnotil postavu pašeráka a robota. Dopozeral som iba kvôli tomu, aby som mohol napisať objektívne komentár a ohodnotiť. (24.09.2018)

Seriál hodnotím jako celek už po první sezóně, ani závěr, široce otevřený jako náruč paní Merkelové vstříc běžencům, mě nedokázal zlákat ke sledování pokračování dobrodružství rodiny Robinsonových. Postupně se totiž ukazovalo, že správný kolonista vyslaný na Alfu Centauri musí splňovat mnoho náročných kritérií, na test z logického myšlení se však zřejmě zapomnělo. Na logiku a fyzikální zákony se radostně vykašlal i scénárista, ten ostatně zazdil víc věcí, a přestože se jedná o rodinný seriál, neměl by diváky (ani ty mladé) tolik podceňovat. Výsledný dojem pro mě nezachránil ani Toby Stephens, kvůli němuž jsem se k Lost in Space vůbec dostal. (25.01.2019)

Základ je pristúpiť nato, že sledujete rodinný seriál, kde najdôležitejší je pátos a rodinné hodnoty. SPOILERy! A jediná vec, ktorú máte vo svete Stratených vo vesmíre istú, že nikto z nich nikdy neumrie. Aj keď to každú časť vyzerá, že zomrú aspoň traja (prípadne všetci), alebo keď dokonca naozaj zomrú, vždy sa to nejak nakoniec spraví a prežije aj ten robot.  A tolerujete to, pretože ste si Robinsonovcov obľúbili, všetci sú charakterovo rozdielni, nepríliš iritujúci, a všetci rovnako odhodlaní. Je to taký príjemný chlapecký seriál na nedeľu ráno. Užil som si ho (aj napriek/vďaka  dvojročnému čakaniu, ktoré nám corona pripravila, po jednom z najdrsnejších cliffhangerov, čo televízia zažila). Obľúbené postavy: Judy, dr. Smith. Obľúbená epizóda: S02 E10. (31.12.2021)

Vážný rodinný dobrodružný sci-fi seriál. S opravdu velkým důrazem na rodinný a vážný. A až pak někde v závěsu jen tak mimochodem jde i o výpravné sci-fi. Je to v jádru to samé, o co se Shyamalan snažil v "Po zániku Země". Akorát udělané víceméně správně čili rodina je to sympatická, děcka nejsou k nesnesení (byť přemoudřelá krapánek jsou, ne že ne), častá akce i boj o přežití jsou podány správně dramaticky, vizuálně je na co koukat, bombastický soundtrack duní jak v nejnovějším blockbusteru, emočně to chladné není (i za cenu občasného citového vydírání) a tak vlastně jedinou výraznější výtkou je, že tempo je většinu epizod podivně kolísavé mezi až příliš zběsilé/až příliš pozvolné a nic mezitím. Čemuž nepřidává ani podivný nesoulad, kdy se na jednu stranu vzdává hold původnímu naivnímu kultovnímu seriálu, chtělo by to být jízdou pro děcka, má to švihlé postavy i humor a na druhou se jede na seriózní vlně plné manželských problémů, neustálého boje o holý život, vypořádávání se s osobními démony, stylizace à la Interstellar apod. Děcko bude protáčet oči nad tím, jak se to místy bere vážně a nad problémy dospělých. Dospělák nad nimi však oči protočí úplně stejně, protože to není dotaženo, když už teda. Celkově by tomu prospělo, jasně se rozhodnout, čím to chce být. Zda seriózní survival scifárnou pro odrostlejší publikum či vážně se neberoucí eskapádovou jízdou jak z novodobého Doctora Who pro všechny, kteří jsou duší stále dětmi. | S1: 3/5 | (13.04.2018)