Réžia:
Maren AdeScenár:
Maren AdeKamera:
Patrick OrthHrajú:
Sandra Hüller, Peter Simonischek, Michael Wittenborn, Thomas Loibl, Trystan Pütter, Ingrid Bisu, Hadewych Minis, Lucy Russell, Victoria Cociaș-Șerban (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Život zostarnutého učiteľa Winfrieda Conradiho plynie v naprostej rutine, ktorú mohutný muž len občas naruší svojou pubertálnou vášňou – drobným žartovným prevlekom. Po tom, čo mu zomrie jediný verný druh, slepý pes, sa Winfried rozhodne venovať všetku pozornosť svojej odcudzenej dcére Ines, ktorá robí kariéru v nadnárodnej firme a nemá na nič a na nikoho čas. Po absolútnom fiasku prvej návštevy v Bukurešti mení Winfried stratégiu – čo nemôže dosiahnuť ako neúspešný otec, to môže docieliť jeho neforemné alter-ego. A tak sa zrodí životný kouč - nemecký ambasádor Toni Erdmann, tragikomická postava s absurdnou parochňou a umelými zubami, ktorá sa workoholičke Ines začne pliesť do života v tých najmenej vhodných momentoch. (Film Europe)
(viac)Videá (5)
Recenzie (358)
Príbeh z neoliberálneho sveta. Možno trocha rozťahaný, ale určite poučný a k zamysleniu sa nad snobizmom a hraním sa na akúsi vyššiu rozumnejšiu triedu v niečom a zároveň totálne nerozumné drogovanie a iné záležitosti. Pokrytectvo hranej dokonalosti bez sebakritiky. Toto je veľmi významné európske dielo, ktoré keby nemalo istú ťažkopádnosť v deji, mohlo byť určite tým najlepším čo v Európe ako kritika systému za minulý rok bolo v kinematografii. Tá prázdnota na záver, tá úzkosť z toho je cítiť. Podľa mňa veľmi depresívne dielo, ale zasmial som sa občas. Táto doba je občas priam na prášky najmä kvôli ľudskému uvažovaniu. ()
Nerozumiem nadšeniu z tohto filmu, ide o takmer trojhodinový film, kde sa málo čo stane. Nejde o žiadny výpravný film, akcie je tam málo, jednu hodinu sa to len ako tak rozbieha. Humor? Tých pár frkov alebo poznámok, to malo byť všetko? Neverte komentárom, že film je vtipný, len málokedy pohne vôbec kútikmi úst. Alebo mi malo prísť smiešne ako si tam Rumun vyhoní pred špatnou Nemkou? Alebo keď začali brať kokaín? Film mohol byť kľudne o hodinu kratší a o nič by sme neprišli. Jeden chlap si chce získať pozornosť dcéry, ktorá sa zaujíma len o prácu a visí na telefóne. Myšlienke rozumiem, ale rozvinutá bola veľmi odtažito a okrem jednej lepšej scény s piesňou od Whitney Houston som tam nič nenašiel. Ani narodeninová nahá párty nestála za nič. A navyše originál strieda nemčinu s angličtinou, to vyznelo chaoticky. ()
Ano, je to pecka. Prvotní dojmy bezprostředně po projekci byly přeci jenom příliš rozvířené a hlavou mi kolovaly myšlenky o některých hluchých či nadbytečných scénách, které jinak nevídaně (doslova) skvělou tragikomiku neúměrně roztahovaly, ale s odstupem času se mi právě tyhle scény zdají jako brilantní oslí můstek mezi oněmi smutnými a humornými pasážemi napříč celým nepředvídatelným filmem. Jasné je jen to, že dlouho jsem se takhle od srdce nezasmál a takhle upřímně nedojal a že pouze další projekce mi pomůže odhalit, jak moc geniálním a pocitově vyváženým filmem Toni Erdmann vlastně je. Zatím to má u mě parádně rozehráno.. ()
Studená ryba Ines se postupně promění v politováníhodnou, lidskou a téměř sympatickou tatínkovu holčičku, ale to jen a pouze díky scénáristovu umu. Ve skutečnosti podobné typy jako ona určitě nemají vůbec duši a jedná se o jakési prázdné astrální slupky zplozené a vyvržené samotným peklem. Vždycky, když vidím takovéhle děsivé kreatury, jsem neskonale vděčný za mou multikáru, motorovku, montérky a absenci pudů zvaných "kariérní ambice" a "touha po společensky významném postavení". To už jsou mi snad milejší poblití zfetovaní pankáči, než tihle duchoprázdní buržoazní kupčíci, považující se snad za jakousi novodobou aristokracii. Její papa Toni, působící v kruzích top managementu rozpačité úsměvy a úšklebky, je ovšem jiná klasa. Tělnatý starý klaun s usmívající se pusou plnou falešných zubů, ale s hluboce smutnýma očima, který světu své dcery nerozumí, působí v něm jako slon v porcelánu a divákovi je ho, na rozdíl od Ines, líto od samotného začátku... Aby ho ale naopak v průběhu filmu litovat postupně přestával, protože si uvědomí, že on žádnou lítost nepotřebuje, protože je skutečná lidská bytost s duší a srdcem velkými jako hrom, a že člověk by ho měl spíš obdivovat a závidět mu jeho donkichotství, než ho litovat... Film mohutně graduje svou poslední hodinou (malováním kraslic, nahou party, bulharskou maskou a pohřbem matky/babičky), a leckterý divák si možná díky závěrečnému Toniho proslovu položí spoustu existenciálně závažných otázek po smyslu života a dosažení životního štěstí, na které si pak ale samozřejmě nebude umět odpovědět. P.S.: Závěrečnětitulkoví Kjúři mi svým zvonivým Plainsongem, jedním z vrcholů Disintegration, nečekaně přivodili mírnou euforii, takže díky. ()
Hluboký význam, k němuž vedla proklatě dlouhá cesta. Vztah otce a dcery, jemuž tvůrci věnovali 160 minut artového času. Nebýt oslavy narozenin (a nahé Ingrid Bisu), asi by se mi dostatečně nelíbila ani jedna scéna. Začátek je divácky hodně náročný, ale navádí nás do situace, kdy se Toni objeví na večírku. V tu chvíli jsem čekal, že začne coby mentální kouč udávat rytmus všemu a všem, překope život Ines naruby, a udělá z ní nejlepší korporátní zaměstnankyni, která pak následně ovládne celý rumunský průmysl. A to se nestalo, jenomže to se dozvíte až když běží titulky. Divnější film jsem hodně dlouho neviděl. Je to naprosto autentické, citlivé, zajímavé, a taky nudné, praštěné a skandální. ()
Galéria (49)
Fotka © NFP
Zaujímavosti (9)
- Ines (Sandra Hüller) zazpívá na velikonočním večírku skladbu „Greatest Love of All“ od Whitney Houston. (Trajektt)
Reklama