Réžia:
Maren AdeScenár:
Maren AdeKamera:
Patrick OrthHrajú:
Sandra Hüller, Peter Simonischek, Michael Wittenborn, Thomas Loibl, Trystan Pütter, Ingrid Bisu, Hadewych Minis, Lucy Russell, Victoria Cociaș-Șerban (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Život zostarnutého učiteľa Winfrieda Conradiho plynie v naprostej rutine, ktorú mohutný muž len občas naruší svojou pubertálnou vášňou – drobným žartovným prevlekom. Po tom, čo mu zomrie jediný verný druh, slepý pes, sa Winfried rozhodne venovať všetku pozornosť svojej odcudzenej dcére Ines, ktorá robí kariéru v nadnárodnej firme a nemá na nič a na nikoho čas. Po absolútnom fiasku prvej návštevy v Bukurešti mení Winfried stratégiu – čo nemôže dosiahnuť ako neúspešný otec, to môže docieliť jeho neforemné alter-ego. A tak sa zrodí životný kouč - nemecký ambasádor Toni Erdmann, tragikomická postava s absurdnou parochňou a umelými zubami, ktorá sa workoholičke Ines začne pliesť do života v tých najmenej vhodných momentoch. (Film Europe)
(viac)Videá (5)
Recenzie (358)
Toni Erdmann hledá cestu ze samoty a s falešnými zuby v hubě (někdy marně) vzdoruje odcizení. Jeho svět pomalu odchází, do nových pořádků ale zvědavě (a otravně) dloubá, jak malý kluk klackem do kupky hnoje. Dění málokdy hodnotí, to nechává na nás, kteří mu koukáme přes rameno, případně přes rameno dceři Winfrieda Conradiho. To hlavně její život řízne do kůže. Takovým tím nepříjemným způsobem, jako stéblo trávy nebo list papíru. Výkonná, racionální, cílevědomá sebevědomá, ztracená, rozbitá, rozklížená... Na její oslavu narozenin asi nikdy nezapomenu - a už na ni nikdy nepřijdu. Ne že bych předpokládal, že by mě snad příště pozvala. Toni Erdmann, svědek globalizace osobních mikrosvětů, takovej podivnej brouk, krásně nedokonalý, můj nový hrdina. ()
Nejsem si úplně jistá, zda tak rozsáhlá stopáž byla pro snímek přínosem. Svižnější sestřih by jistě snímku dodal větší údernost, ale pokud se přes to přenesete, dopřejete si nevšední zážitek z pozorování komplikovaného vztahu mezi dcerou chycené v pasti náročné kariéry v nadnárodní společnosti a otcem snažícím se zrestaurovat citové pouto s odcizeným potomkem. To vše rezonující v kontrastních majetkových poměrech top manažerů a prostých rumunských obyvatel. ()
Předlouhá stopáž mě dlouho odrazovala a obava to byla opodstatněná. Prostor, který dostal profesní život hlavní hrdinky, mi tady přišel neúměrný a příliš jsem nechápal, co tím chce režisérka říci. Kontrast mezi životem otce a dcery to totiž neprohlubovalo a jiný účel mě nenapadá. To samé platí pro alter ego Toniho Erdmanna. Absurdní postavička sice dokáže z počátku pobavit, ale postupem času je to pořád to samé, ačkoliv narozdíl od workoholičky Ines dokáže občas pobavit. Zkrátit to alespoň na dvě hodiny by filmu prospělo a snaha donutit diváka přemýšlet nad tím, co že je to v tom životě důležité, by určitě neutrpěla. Absolutorium zaslouží alespoň ústřední herecká dvojice, které to klapalo, ale o to větší je škoda, že střihačka nedostala volnější ruku. 60% ()
Dvouapůlhodinová německá tragikomedie o komplikovaném vztahu úspěšné businessmanky a jejího otce se sklony k sivému čtveráctví. Film obsahuje nezapomenutelné scény, přes svou délku rychle uběhne, teď po druhém zhlédnutí už musím říct, že délka je ospravedlnitelná a žádná scéna není zbytečná. Zvyšuji na pět. ()
Něco je asi špatně. Zatímco polovina osazenstva místního ústavu nadšeně popisuje, jak si u filmu provlhčila tkanivo, já zažil na mordě jenom hořký škleb. Stárnoucímu fiškusovi odchází blízcí.... a dochází síly, invence a čas. Logické puzení k bilancování končí upnutím se na dceru, dávno ztracenou a odcizenou bytost, které chce předat několik nevyžádaných rad ohledně smyslu existence. Nic velkého, jen prosté ,,žij a bav se, dny, utracené pro korporát, ti nikdo nevrátí". Vytrhuje sebe i ji z citové letargie, a to za pomoci absurdního humoru, který je rozhodně více absurdní, nežli směšný. Faktická absence hudebního podkresu i tempo, které rozhodně není strhující, slouží svému účelu dobře. Pokud tedy skutečně netrváte na tom že má jít o komedii, u níž se při výletě do kina vychláme celý kurník, pak by naopak šlo o selhavší dílo. Jestli však cílem tvůrců bylo, abych vytáhl tatíka ven a šli jsme krmit kachny, než bude pozdě, abych zavzpomínal, co mi bylo dáno a podumal, jak to nyní vracet, pak ano, funguje to skvěle. ()
Galéria (49)
Zaujímavosti (9)
- Timeline: Film si odbyl světovou premiéru 14. května 2016 na filmovém festivalu v Cannes, kde byl zařazen do méně prestižní soutěžní kategorie Un Certain Regard. Den před plánovanou tiskovou konferencí Maren Ade oznámila, že její film bude soutěžit o Zlatou palmu. Krátce nato zakoupila práva na kinodistribuci ve Spojených státech společnost Sony Pictures Classics. V kinech se dramedie objevila 14. července, ve Spojených státech pak 25. prosince 2016. (Hal_Moore)
- Během 56 dní bylo natočeno 120 hodin materiálu. (Hal_Moore)
Reklama