Toni Erdmann

Docela pozvolna plynoucí příběh, nenásilně vtipný a hledání pouta, vztahu mezi otcem a dcerou. Pak na scénu přichází "Tony Erdmann" a začíná přehlídka bizarních situací a vtipných scén, ale pod tou skořápkou neskutečně emocionální. Celé je to podpořeno skvělými hereckými výkony. Nakonec ani ta delší stopáž nevadí.......8/10 (25.10.2016)

Už dávno som si počas sledovania nejakého filmu, nehľadal cestu k hlavnej postave, tak dlhú dobu, ako tu. A popravde. Ani som si ju nenašiel. Vlastne by sa dalo povedať, že ani k jednej z postáv, ktoré v tomto dlhočiznom nemeckom projekte vystupujú, som si žiadny vzťah nevypestoval. Nemci, sú mi neskutočne nesympatickí, a tak tento môj úlet treba vnímať ako experiment, ktorý sa skrátka nevydaril. Vzťah otca s dcérou mi bol úplne "šumák", pričom som snímok ani nedokázal dopozerať. A to ja som jeden z tých, čo sledujú čokoľvek až do úplného konca (!). Neprišlo mi to nijak vtipné, ba dokonca som sa občas za pani Maren Ade cítil trápne. Neskutočne nezáživné, nudné, mdlé, skrátka nijaké ... (02.03.2017)

Toni Erdmann hledá cestu ze samoty a s falešnými zuby v hubě (někdy marně) vzdoruje odcizení. Jeho svět pomalu odchází, do nových pořádků ale zvědavě (a otravně) dloubá, jak malý kluk klackem do kupky hnoje. Dění málokdy hodnotí, to nechává na nás, kteří mu koukáme přes rameno, případně přes rameno dceři Winfrieda Conradiho. To hlavně její život řízne do kůže. Takovým tím nepříjemným způsobem, jako stéblo trávy nebo list papíru. Výkonná, racionální, cílevědomá sebevědomá, ztracená, rozbitá, rozklížená... Na její oslavu narozenin asi nikdy nezapomenu - a už na ni nikdy nepřijdu. Ne že bych předpokládal, že by mě snad příště pozvala. Toni Erdmann, svědek globalizace osobních mikrosvětů, takovej podivnej brouk, krásně nedokonalý, můj nový hrdina. (23.05.2017)

No dokelu. :) Už som videl všeličo, ale toto je rozkošná, rozkošná haluz... o všetkom. Má to vyše 2,5 hodiny, takže si to človek musí fakt prežiť s nimi, ale oplatí sa. Absurdné a trápne situácie, ako by sa odohrali v reálnom svete so skutočnými ľuďmi. "Narodeninová párty" je asi filmová scéna roka 2016. Asi 10 minút som sa smial tak, že mi tiekli slzy, hoci je to v podstate vážna situácia. :) (10.02.2017)

Toniho Erdmanna předcházela pověst jednoho z nejzásadnějších filmů současnosti a horkého kandidáta na vítězství v oskarovém klání, tudíž jsem k němu přistupoval s velkým očekáváním. Nutno říct, že mě tentokrát nadšené ohlasy nezklamaly, a jakkoliv bych v pomyslném klání o nejlepší evropských snímek roku 2016 upřednostnil dánský Under Sandet, Toni Erdmann je v mých očích kousek, který se vyplatí vidět a zapřemýšlet o něm. Řekl bych, že jde o nejlepší film týkající se tzv. světoobčanů, vzdělaných specialistů pracujících pro mezinárodní koncerny a měnících angažmá a lokalitu pobytu jako ponožky. Jejich postavení je výlučné a jakkoliv jsou v převážné většině dostatečně chytří, aby nedávali svou nadřazenost a přezíravost na první pohled domorodcům znát, je z filmu patrné, že s místní kulturou a obyvateli nehodlají zbytečně ztrácet čas. Otec hlavní hrdinky Winfried si uvědomuje stále zřetelnější odcizení vůči dceři, která tráví svůj život harcováním pod vlajkou významné konzultační společnosti, a rozhodne se poněkud narušit její kruhy. Jeho smysl pro recesi a taky určitý pocit, že má možná poslední šanci znovu se s dcerou sblížit, ho vede ke konfrontaci s korporátním světem lepších lidí. Střetávání stárnoucího vtipálka, upjatých byznysmanů a rumunských zaměstnanců, na které mají dopadat rozhodnutí konzultantské firmy, by mohly vést ke směsici výborných vtípků, kdy by se kino svíjelo smíchy nad trefnými zásahy ze zesměšňování korporátní kultury, ale režisérka Maren Ade to vede spíš takovým tím lehce ztrapňujícím stylem, kterým kdysi proslula česká nová vlna. Každopádně je ale o čem přemýšlet a čemu věnovat pozornost. Snad jen stopáž mi přijde přemrštěná, myslím, že snímek by se dal, řekněme, o půl hodiny zkrátit, aniž by byl ochutený o nějaký zásadní rozměr. Celkový dojem: 85 %. (02.04.2017)