How I Won the War
Réžia:
Richard LesterScenár:
Charles WoodKamera:
David WatkinHudba:
Ken ThorneHrajú:
Michael Crawford, John Lennon, Jack MacGowran, Lee Montague, Michael Hordern, Jack Hedley, Karl Michael Vogler, Ronald Lacey, Alexander Knox, Robert Hardy (viac)Obsahy(1)
V době svého uvedení byl tento film dosti přezírán, protože ona válka v názvu snímku, je II. světová válka, tedy válka spravedlivá a nezbytná. V té době byla v plném proudu válka ve Vietnamu, ale neprotestovalo se proti ní v takové šíři, jak by bylo záhodno. I tak publikum předpokládalo (zřejmě správně), že v tomto filmu se zesměšňuje právě vietnamský konflikt. A to byla (a je) škoda, protože tyto okolnosti odvedly diváky od skutečně odvážného filmařského počinu. Lesterův frenetický styl už byl všeobecně znám, ale v tomto filmu do svého filmařského slovníku přidal cosi nového - nejvýrazněji se to projevilo tím, že každý zabitý voják se vrací do filmu, a to v jiném světle a barvě (je těžké to popsat, to byste musíte vidět).
Ohlas dobového tisku: John Lennon ve filmu působí namíchnutě a zároveň vtipně a duchaplně. Těch několik málo lidí, kteří se přišli na film podívat, vlastně přišlo kvůli němu. Velmi rád bych tento film viděl znovu. Byl bych také rád, kdyby jej všichni lidé, kteří na něj tehdy nešli (ať už z jakéhokoliv důvodu), shlédli poprvé. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (67)
Skvělá satira, plná absurdních scén, jako je absurdní válka a zabíjení. Chachachahahahm... Hm. Jo, u tohohle filmu plného "britského humoru" se asi nedá za břicho popadat. Leč film jako film je to podle mě brilantní. Nechci ho proto ani nějak srovnávat s knižní předlohou. Tohle dílo není na plkání u popcornu, nedá se na něj kvůli struktuře děje ani hledět jen tak nějak na půl oka. Mám rád tenhle vlastně i hodně smutný film, stejně tak jako Hlavu 22. Čtyři hvězdičky málo, pět moc, ale stejně raději dám pět. Každému co jeho jest... ()
Nějak jsem ten film nepochopil, ačkoliv jsem knihu kdysi dávno četl a líbila se mi. Jenže tohle byla doslova slátanina, v níž se zachvěl sem tam nějaký povedený vtípek. To střídání několika rovin vyprávění, vlastních dějů a míst, kdy se člověk nevyznal v tom, co je skutečnost, vlastně to nemělo žádný děj, snad trochu vypovídající hodnotu, to ano, ale nic víc. Jako by nějaká absurdní komedie, hrozně zamotaná, přitom hvězdně obsazená. Ano, válka je svinstvo a zabíjí nevinné. To film řekl - ale nic víc. ()
Nehumorná burleska o válce. 1) "Jak jsem vyhrál válku" od Patricka Ryana je jedna z nejlepších a nejvtipnějších knížek (nejen o válce), jakou jsem kdy četl. Suchý anglický humor, který funguje nejen v prvním plánu, zde došel svého naplnění._____ 2) Léta jsem netušil, že tato nezfilmovatelná knížka má svou filmovou podobu...a to, světe div se, dokonce s menší rolí pro Johna Lennona! Od okamžiku, kdy jsem film dostal do ruky, resp. do počítače, jsem se chvěl jako ratlík v předtuše silných filmových zážitků. No to jsem si dal._____ 3) Film především není o stejné válce. Ano, Němci jsou Němci, Angličani tam vystupují taky, ale celé vyznění je spíš pokusem o aktualizovanou politickou satiru. Osoby, scény i některé citáty jsou z knížky přeneseny někam do terry incognity a je na divákovi, aby poznal, kde jsou leones či dracones. Já jsem na to nepřišel._____ 4) Pohledný čitelný duchaplný Ryanův humor se metamorfoval v nepřehledný blábol připomínající silvestrovské vysílání BBC. Některým vtipům jsem prostě nerozuměl. Dalším jsem sice porozuměl, ale nepochopil jsem je. A těch několik málo, kterým bych se i zasmál, zahynulo na úbytě pod agresivní lavinou prvních dvou skupin._____ 5) Protože nejsem profesionální filmový kritik, ani se nijak nezabývám filmovou tvorbou, experimentální a vskutku neobvyklé filmařské počiny (např. barevné postavy zemřelých vracejících se do děje) mě nijak neoslovily. Velké zklamání. ()
Tak co nám píše odborná literatura o Castello Montepico 1892: Velkolepé...rozplýval se major Arkdust....Ta výmluvnost...ta lahoda...Je stříbřitě suché a přece plnoštíhlé..Královské víno!..Skvělé ....vrkal kapitán Tablet...Jaká jemnost!....Opravdovské víno!...Ten oheň...Ta vůně..To víno přímo zpívá...Poslali pět soudků na základnu do plukovního skladiště a Montepico´92 pak sloužilo za slavnostní nápoj při každém důstojnickém shledání.Dokud nedošlo,pravidelní účastníci tvrdili,že medicínské účinky takového mušketýrského večírku se daly srovnat jenom s výplachem střev. (Patrick Ryan-Jak jsem vyhrál válku) Mimochodem , tak jak je kniha geniální,tak je film propadák.Okamžitě po jeho shlédnutí jsem se intenzivně snažil na něj zapomenout.No hrál tam J.Lennon,hrál no.Bóže,to je toho....(Dodatek: 26.1.2012 ubírám jednu hvězdičku.Dvě jsou fakt moc.) ()
Knížku jsem nečetl, ale co se týče filmu už dlouho jsem neviděl tak strašlivou sračku. Mimoňské dialogy, které nedávají naprosto žádný smysl, mimoňské scény k tomu, promluvy na kameru, oživování nabarvených mrtvol, dokumentární prostřihy a skákání v ději sem a tam. I když v ději... děj neexistuje, to je jen změť nesmyslných scén a rozhovorů. Už dlouho jsem neměl takovou chuť film vypnout v půlce, nebo ho aspoň pohnat rychloběhem. Nechápu co tam dělal Lennon, nechápu na čem štáb frčel a že to natočil jindy celkem slušný Lester. Je čas oprášit odpad. ()
Galéria (42)
Zaujímavosti (5)
- V tomto filmu se John Lennon poprvé představil veřejnosti ve svých proslavených brýlích. (hrona)
- Pro film zapůjčilo Muzeum obrněné techniky Bovington techniku z druhé světové války. Vidět lze vozidla Bedford QL, Daimler Dingo, M3A1 Halftrack, Canadian Military Pattern truck, Jeep Willys MB, poválečný Bedford RL. (bejkovec)
- Pochod k německé základně během probíhající bitvy u El Alameinu je věrná kopie úvodní scény z filmu Most přes řeku Kwai (1957). (bejkovec)
Reklama