Utøya, 22. júla

Tady se mi sice výjimečně líbil ten efekt jednoho záběru a uvítal jsem i zvrat na konci, ale jinak, řečeno filmovou hláškou "To bylo málo." Po úvodní, rychle představovačce přichází z dálky náhlý útok a chvíli to diváka drží skrz paniku a totální informační slepotu.. Tohle se ale velmi rychle vyčerpá a protože má protagonistka tolik štěstí, že na útočníka ne a ne narazit, tak po chvíli divák (nebo teda aspoň já) začne cítit pach nudy.. Po chvíli mi to začalo být ukradené a když se v úkrytech vedly slepé dialogy, snažící se vatoidně vyplnit realitou předepsanou minutáž, začalo mě to dokonce až srát (zpívání jsem musel přeskočit)....jestli bylo cílem filmu udržet mě po celou dobu v sugestivním napětí (a věřím, že to cílem bylo, protože žádné jiné využití a ambice takový film mít nemůže) tak se to prostě nepovedlo. (16.02.2020)

Vynikajúca expozícia, ktorá napína a napína, kedy to už dojde a aké peklo nastane. Prvých 10 minút tohoto pekla je skutočné peklo a očakával som, ako bude stupňované a čím ma dokáže prekvapiť vývin situácie. Lenže až do konca hlavná hrdinka s občasnými spolusediacimi, spoluležiacimi a spoluutekajúcimi väčšinou leží a sedí a rozpráva sa s ďalšími ľuďmi v šoku. Film tak nijak negraduje, pričom nám Poppe jasne naznačuje, že motiváciou dievčaťa je nájsť sestru. Ale príde len k ďalšiemu vysedávaniu s ostatnými a dialógom občas ako z maturitného večierku. Nakoniec film pôsobí najlepšie ako upútavký na Greengrassov plnohodnotne filmový príspevok k téme, aspoň v to dúfame. No a záver je podľa mňa slušný podraz na diváka. Film rozhodne nebudem hodnotiť podľa aktuálnosti témy, pretože si myslím, že si táto udalosť zaslúži informatívnejšie bohatšie spracovanie. Kombinácia príprava-realizácia-vyšetrovanie-súd by mi sadla viac. (16.09.2018)

Celkem svižné seznámení s prostředím tábora a několika jeho účastníky včetně hlavní hrdinky, první výstřely a pak začal mazec plný křiku a utíkání. Jenže po čtvrthodině to začala být nuda. Ono se to totiž nikam nehýbalo. Pořád jen běh, řev, občas nějaké povídání v provizorním úkrytu a na pozadí toho všeho zněla neutichající střelba. Je sice moc hezké, že Poppe točil autenticky, ale pojmout to v reálném čase s omezením na jednu postavu, to byla podle mě chyba. Tedy všechna čest Andree Berntzen, která to všechno oběhala a odehrála, ale i přesto jsem názoru, že tato událost si zaslouží mnohem lepší zpracování. 50% (23.09.2018)

Intenzivní zážitek. Vlastně taková teroristická verze Nolanova Dunkirku v tom smyslu, že se pracuje čistě s emocemi strachu, paniky a zoufalosti, bez toho aniž by byl kdykoliv vidět nepřítel či smrt (až na pár výjimek). Kamera sedí k typu filmu, ale i tak je místy dost rušivá, každopádně to vynahrazuje způsob, jakým divák veškeré emoce je nucen prožívat s táborníky. Nemůžete si pomoct a v hlavě říkat: "No, tak nebuď blbá, teď musíš být ticho, utíkej." A to se mi už u filmu dlouho nestalo. Morálně mi na filmu bohužel vadí, že byl natočen tak brzo. Chápu, že se snaží o osvětu a varování, ale zároveň vydělává na tragické události stejně jako fakt, že nyní vznikají dva filmy o klucích v thajské jeskyni. (01.08.2018)

Já nevím, nějak mě to nechytlo. Van Santův tematicky spřízněný Elephant mě před lety sevřel pod krkem a až do závěrečných titulí nepustil. To se tady nestalo. Asi jsem čekal větší peklo (viz Saulův syn), tohle je spíše lehce strojené melodrama bez autorsky důraznějšího tahu na bránu. Uvidíme, jak se s tím ještě letos popere Paul Greengrass. Zatím vše nasvědčuje tomu, že by to mohla být ta pravá trefa do černého. (18.09.2018)