Nedotýkaj sa ma

Eat Pray Love pro festivalové publikum. Chápu, že to pro někoho může mít velký terapeutický účinek a nechci snižovat účinnost toho filmu, i když já se jednoduše nudil. Zpřítomňování štábu mi přišlo zbytečné, jako u dokumentů většinou, jinak je největší problém, že v půlce už je naprosto jasné, o čem má film být a co si z něj člověk má odnést, a pak to pokračuje ještě další hodinu. Všichni moji oblíbení uživatelé tomu dávají buď 2 nebo 4, tak mě mrzí, že nemám silnější názor nějakým směrem, ale pravda je, že mi to přišlo trochu dlouhé a trochu čitelné, ale taky potenciálně silné pro člověka, který to potřebuje vidět. (27.08.2021)

Naprosto nekoukatelná a chvílem i nechutná slátanina s nesympatickou hlavni postavou, ktera nepracuje - jak tvrdi anotace filmu - v tovarne na figuriny, nybrz cele dny travi tim, ze pozoruje lidi pri onanii, posloucha historky stareho transsexuala, nebo chodi po sado maso salonech. Co měl tento velmi nepovedený experiment sdělit, zřejmě netuší ani režisérka ... (16.11.2018)

Film na pomezí dokumentu zkoumá lidskou intimitu. Centrem je Laura, žena neschopná fyzického kontaktu s jinými lidmi. Už ani nevím, jak se od toho časem film dostal až do BDSM salónů, nechápu proč kromě věčně před kameru lezoucí režisérky mám ještě koukat na záběr přes filmařskou techniku. Nakonec se pro mne tohle rumunské umění stávalo spíš utrpením. Zlatý Medvěd z Berlinale je pro mne nepochopitelný (co to tam bylo za porotu?). (08.07.2018)

Představení poctivosti a otevřenosti, který se dosáhlo druhu pozvání k léčivé síle tělesného kontaktu. Touch Me je trochu abstraktní a intelektualizovaný a většinu času mě to nechalo studeným a nudícím se. Je to obtížně sledovatelné, ale zároveň obtížně setřasitelné ze sebe. Pro mě vizuálně velmi odpudivé. Autoři si myslím vzali za cíl zodpovědět více otázek než zvládli. (26.12.2019)

Ani hraný, ani dokumentárny, aj hraný, aj dokumentárny, ale najmä experimentálny je tento prazvláštny film vypovedajúci čo to dá o ľudskom tele, ľudských túžbach, ľudských hrozbách, intimite, sexe, slobode, pupočnej šnúre a ešte všeličom možnom, čo vás len napadne. Priam za zázrak považujem svoj subjektívny pocit, že mi podobný typ filmu ubehol ako voda a kľudne by som prejavy postáv na kameru dokázal sledovať ešte hodinu. S tou nahotou som si ale bohate vystačil na dve hodiny. Z filmu si odnesiete ústrednú myšlienku, že nie je dôležité, čo si o vás myslia druhí, do akej škatuľky a noriem sa vás budú snažiť napchať, ale ako vnímate samých seba vy sami... teda okrem iného, je tu aj množstvo materiálu na premýšľanie a pokladané otázky, na ktoré hľadáme tisícročia odpovede. (30.04.2019)