Dole hlavou

Já tedy budu muset býti opět hajzlem. Začnu hudbou, protože ta byla samozřejmě opět skvělá a je prakticky jediným skvělým prvkem filmu. Co se mi líbilo méně je hrozně obsáhlý děj a co se mi líbilo úplně nejméně jsou hlavní dvě postavičky, které mi prostě přišly nudné a přál jsem jim pouze rychlou smrt. Western je příšerně dlouhý a troufnu si vám zaručit, že se budete místy nudit určitě taky. Pár pasáží, které si budete den, či dva pamatovat tu určitě najdete. Nejedná se však ani omylem o western, který by si zasloužil srovnání především s dřívější Leoneho tvorbou. Tohle byl velmi slabý čajíček. Maximálně hvězda. (31.12.2014)

„Revoluce je aktem násilí“… a Kapsy plné dynamitu jsou jedním z nejatypičtějších westernů vůbec. Začínají záběrem na močí skrápěné mravence. Kamera pomalým pohybem vyhledá tvář močícího, opáleného Mexikánce, a kdo již viděl nějaký film od stejného režiséra, musí být rázem v obraze. Leone detaily tváří rád, čehož využívá k dosažení kýžené reakce ze strany diváka například ve scéně z dostavníku, kdy slova plná nenávisti v kombinaci se žvýkajícími pusami nutně vzbuzují znechucení. Jde o scénu, která nejjasněji definuje téma celého snímku – bohatí vs. chudí, resp. ti, kteří jsou mocní vs. ti, kteří mocnými být chtějí. Rozpor těchto dvou stran vede jedině k revoluci, jenže k čemu vede revoluce? Není to film o špinavých chlapech, kteří jedou odněkud někam, kde někoho zastřelí, případně vyvražďují Indiány a bizony, mohl by se tudíž líbit také jedincům, jež kolty zavěšené proklatě nízko nikdy příliš nevzrušovaly. Atmosféru Leone jako obvykle buduje dlouhými scénami, z nichž se o jejich aktérech poměrně brzy dovíme vše podstatné. Nepotřebuje mnoho šablonovitých situací, vše dokáže sfouknout na jeden zátah. Velice nápomocna je mu krom nezbytného humoru hudba Ennia Morriconeho. Ta ve scénách z Malloryho minulosti přejímá hlavní roli a svým způsobem je důležitější než to, co vidíme. Výborně byli vybráni oba titulní herečtí představitelé: James Coburn jako terorista, člen IRA, přesto klasický westernový hrdina, si možná právě touto rolí zajistil svou účast v Peckinpahově Pat Garrettovi a Billym the Kidovi. Při prvním pohledu na Roda Steigera mě ani nenapadlo, že je to rodilý Newyorčan, svého mexického banditu ztvárnil s naprostým přehledem. V jeho podání je Juan hlavně hlavou jedné velké famílie, jeho postupná proměna, změna ideálů, je pak příznačná pro celý film. Kapsy plné dynamitu se nesou v podobně nostalgickém duchu jako Divoká banda, kromě všeho jiného jsou totiž taky o konci jedné éry, což není symbolizováno ani tolik dynamitem a motorovými vozidly, jako značným úpadkem morálních hodnot. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Historik (05.01.2008)

Druhá polovica dáva filmu aj celej leoneho tvorbe nový rozmer. Po vyše hodine zaoberajúcej sa stretom revolucionára a banditu posadnutého myšlienkou vykradnutia banky Leone prehodí koľaj smerom k rozprávaniu o zrade, lojalite, revolúcii v elegickej atmosfére nasiaknutej krvou, ktorá pripomenie Peckinpahove westerny nielen strelbou guľometu. ___ A Fistful of Dynamite považujem za najlepší Leoneho film. Prekonáva špinavosť vrcholu dolárovej trilógie a zaryl sa do mňa hlbšie než žánrová ikona One upon a time in west. Darí sa mu to hlavne vďaka skĺznutiu z priamej westernovej línie do línie atypickej s politckým tónom, so účelným zapojením retrospektív a silnejúcou atmosférou, zvoľnením tempa a hlbším vykreslením vzťahu dvoch kľúčových postáv. Sníma prekračuje bežný leonevoský zenit, napína, dojíma, zabáva ale v prvom rade prekvapuje. (04.07.2016)

Herecké obsazení dvou hlavních hrdinů tedy Irského intelektuálsky zaměřeného revolucionáře a zdatného pyrotechnika Johna Malloryho alias "Britta" se Sedmi statečných v podání Jamese Coburna a pak sedlácky a všemi mastmi prohnaného desperáta Juana Mirandy v podání Roda Steigera si myslím že se v tomto filmu nadmíru osvědčilo. Jejich neuvěřitelně vtipné dialogy, neustálé chlapácké láteření a soupeření mezi sebou, nevynechaje i několik posměšných výrazů na adresu toho druhého bylo také velice dobré. Dalo by se říct, že se mezi nimi od začátku až do konce rozvíjelo takové víc než podivné nesourodé přátelství. Jinak co se týče filmu a Leonova scénáře jako takové ho, tak to byl jeho poslední slavný film pod filmovým přívlastkem-označením spaghetti western, asi nejslabší co kdy udělal, ale přesto se nato dalo koukat. Škoda jen toho rádoby vtipného dabingu z ČT. Čech mi tam prostě neseděl, mohli zvolit někoho jiného. Kdo slyšel jeho originál hlas podobně jako Steigerův, tak mi dá za pravdu že je to úplně o něčem jiném. Tuny dialogů zde zase nebyli. V tomto filmu, Leone doháněl nejen své herce, ale i jednotlivé scény až do extrému. Co se týče brutality, cynismu a určitých charekteristyckých rysů spaghetti westernu tak právě zde všechno co se nepodařilo nebo nevešlo do jeho předchozích filmů dohání až zde a to tak že se filmový divák nestačí divit. Kulomety zde drnčí jako zvonky, všude hromady mrtvol, mexičtí vojáci jsou tu jako novodobé gestapo, poprav nebo vyhazování stovky lidí a techniky do vzduchu jako na běžícím páse. Scéna na kopci kdy Coburn a Steiger pálili ze svých těžkých kulometů, na těžkou nepřátelskou techniku, nebo posléze vyhození mostu do vzduchu, byli jedni z nejakčnějších scén westernu jako takové ho. Dobrá scéna byla i ta kdy osvobození vězni náhle prohlašují Juana hrdinou revoluce i když trochu nechtěně. Hudební vložka mistra Morriconeho, se sice nedala srovnat z jeho dřívějšími úspěšnými filmy, takové to popěvovaní šom, šom mi lezlo po chvilce pěkně na nervy ale ještě v rámci všech možností filmu ušlo. Některé pasáže v určitých scénách a záběry jakbysmet, a to i co se týče hudby ale jakoby z oka vypadli jeho NEJ snímku Tenkrát na západě či dolarové trilogii. Zde se režisér i jeho dvorní skladatel nechali určitě inspirovat, inu ono je také těžké něco podobného, a nebo alespoň něčemu takovému se vůbec na kloub přiblížit. To se podaří jednou za život, jak se říká. Kvalitní podívaná i přes tu děsivě dlouhou avšak u něj obvyklou stopáž, která však nezklame a rozhodně potěší nejenom milovníka pozdního westernu. Takže Viva revoluce ! A Viva Leone and Morricone ! Za 5 jednoznačně*. (19.02.2007)

Western, ktorý vlastne ani nie je tak celkom westernom. Príbeh Juana a Johna, ktorých zviedla do hromady náhoda, sa celý nesie v duchu mexickej revolúcie. Úvod ešte ušiel, ale potom sa udalosti a dejová linka vydali smerom, ktorý až tak moc nemusím, na mňa tam bolo až príliš veľa politikárčenia. 150 minútová uťahaná verzia ma už ku koncu teda začínala riadne otravovať. Jedinou záchranou pred totálnou nudou sa stala charizma J. Coburna a pár svetlejších, klasický western pripomínajúcich chvíľ. Zatiaľ môj najslabší Leone, pričom hudobne ma neoslovil ani velikán E. Morricone. 60/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (23.11.2015)