Sedem krvavých orchideí

Od roku 1968 v pořadí už čtvrté Lenziho giallo, předtím "Orgasmo" (68), "So Sweet... So Perverse" (69) a "Paranoia" (70). Zajímavost: Právě tady byl použit stejný hudební motiv, který hudební skladatel Ortolani použil už v "So Sweet... So Perverse" (69) včetně krásné titulní balady "Why", která je tu slyšet na konci z gramce. Film sám o sobě není tím nejlepším, co se zmíněného subžánru týče, ač jsem v to tiše doufal (jen v prvních pár minutách přijde rychlý sled snad tří vražd, vůbec vraždami se tu nešetřilo, jak ostatně napovídá sám český název filmu). Příběh balancuje na pomezí gialla a krimi žánru (které šly Lenzimu vždy skvěle - doporučuji), je dosti zmatený a kompletně předvídatelný, je tu i dost hluchých míst, ale jsou tu i místy povedené injekce, co se týče občas efektního napětí, postupného odhalování tajemství příběhu spolu s vrahovou totožnosti a nechybělo samozřejmě trochu té sražené krve (bohužel všechny vraždy tu jsou hodně sestříhány) a částečně i některé slušné herecké výkony (herečky však nebyly vyloženými krasavicemi typu Fenech nebo Bouchet, žádná z nich mně vyloženě nijak nepřirostla k srdci), to vše drží film nad vodou a dělá ho částečně zajímavým a snesitelným. Úsměvné finální rozuzlení nebylo tak zajímavé jako u jiných filmů z té doby, celkově mě film, bohužel, do svého děje až zas tak moc nevtáhl. Ano, právě odtud pochází vražedná scéna s vrtačkou (chudák kráska Marisa Mell), která byla ale např. už rok předtím použita v jiném klasickém giallu "My Dear Killer "(71). (27.08.2010)

Jeden by řek, že když už je to Lenziho čtvrté giallo, bude to mít trochu v paži, a ne že vystřihne tenhle nevzrušivý, nenápaditý kousek. Asi se vyčerpal... Standartní pátračka amatérského detektiva-módního návrháře s nezajímavými vraždami vyvrcholí naprosto zabitým finále, kdy odhalení identity vraha, jeho motivu a souboj s ním nijak nezaujmou. Žádná atmosféra, žádný tajemný flashback na událost, která před dvěma lety celé vraždění spustila. Jediným pozitivem je zástup atraktivních hereček. (03.09.2012)

Páčilo sa mi to ešte viac, ako som si pamätal. Svižné, štýlové giallo so všetkými trademarkami, atmosferické, so skvelým zamotaným príbehom, krásne nasnímané, klasickou Ortolaniho hudbou a natočené v prekrásnom Taliansku, s typicky 70s atmosférou. Akurát záver by si zaslúžil byť dlhší a dramatickejší, ale to v mnohých giallos tej doby. Inak nieje veľmi čo vyčítať, práve naopak. Aj snešná presequelovaná a preremakeovaná doba by si zaslúžila reštart giallo peciek. (22.04.2019)

Hned na začátek musím řící, že mě Lenzi opravdu příjemně překvapil. Já ho mám totiž, bohužel zaškatulkovaného jako brakmakera(asi toho od něho musím nakoukat více). Jenže sedm kravavých orchidejí je klasické giallo s vrahem v rukavicích a nožem/lankem v ruce a to já mám rád. Co se mi na filmu opravdu líbilo, tak to byly moc pěkné exteriéry (zjevná inspirace Bavovou The girl who knew too much, akorát že v barvách), pěkně nasnímané scény a krásná děvčata. Horší už to bylo s mizernou hudbou od Riza Ortolaniho a prostřední vleklou vyšetřovací částí. Celkově tak 3,5*. PS:Za filmový materiál děkuji Ingrid a už se docela těším na Lenziho Gatti rossi in un labirinto di vetro. (31.03.2009)

Chtěl jsem vidět něco podle Edgara Wallace, což jsem pak zjistil, že tohle je omyl. Giallo jsem asi nechtěl vidět, ale vy tady všichni říkáte, že to stejně není giallo.Takže za mě docela průměrná kriminálka se spoustou zavražděných krásných žen a sympatickým Antoniem Sabatem. Něco málo pěkných zvratů, zato spousta nesmyslně přehnaných výrazů na tváři vyslýchaných. Konec o hovně. (19.02.2016)