Sedem krvavých orchideí

Príjemné giallo, ktorého silná stránka je začiatok a koniec. Na začiatku vidíme hneď niekoľko vrážd v krátkych časových intervaloch. Vraždy sú celkom dobré spravené, dosť krvi a príjemne vás na film naladia. Potom bohužiaľ začína tá nudnejšia časť, kde vidíme iba vyšetrovanie, získavanie dôkazov a indícii. Koniec je perfektný, úžastné vyvrcholenie ako v každom gialle. Asi nikto by dopredu neodhalil vraha... 70%. (16.08.2010)

Bezpochyby ide najlepšie Giallo Umberta Lenziho. Jeho predošlé diela mi vôbec nesadli. Tuto konečne vidieť že si režisér poriadne naštudoval filmy Maria Bavu, a to hlave Blood and Black Lace. Kompozícia filmu je typicky Giallovská, obraz úžasne farebný, kamera sníma zo zaujímavých pohľadov a vrah s čiernymi rukavicami je do konca neznámy. Za prvé vraždy by som dal kľudne 5 hviezd. Prvých 20 minút bolo nadupaných ako sa patrí. Keď nastúpilo vyšetrovanie film sa ponoril do mdlej hibernácie a do konca sa už s toho nespamätal. Veľká škoda že to nezachránilo ani finále ktoré bolo takisto mdlé. Ale ako hovorím od tohoto režiséra, mnou veľmi neobľúbeného, je to celkom prekvapenie. Hudobný podklad zložil legendárny Riz Ortolani ktorého uznávam. Stvoril zopár skvelých soundtrackov ale v tomto filme to nebolo nič moc. Takisto mdlé. (06.06.2014)

"Režisér buduje atmosféru prostredníctvom polonahých dievčat, maskovaného vraha a jeho ostrej britvy." Ehmm... tak táto veta prezrádza o snímke viac ako dosť... Avšak myslím, že sa TOTÁLNE nepoviedla, "Siedmim orchideám" podkopáva nohy. (Dokonca!) V priebehu cca 10 minút sa odohrajú 3 vražedné útoky, nulové stupňovanie napätia. V 14. minúte tak dosiahnete pocit, že stopáž má snáď 30, a nie uvedených 90´. (V 40´ by už mal Lenzi končiť.) Vyšetrovanie ústrednej dvojky je priamočiare, tým nie je zrovna zaujímavé, navyše postavy všetko idiotsky opakovane! vysvetľujú, čo už nie je zaujímavé vôbec. Neznášam, keď je hodnotenie medzi, ale je presne medzi, 2,5*! Za lahodnú vŕtačkovú scénu dávam (so zavretými očami) 3*. (10.06.2008)

Od roku 1968 v pořadí už čtvrté Lenziho giallo, předtím "Orgasmo" (68), "So Sweet... So Perverse" (69) a "Paranoia" (70). Zajímavost: Právě tady byl použit stejný hudební motiv, který hudební skladatel Ortolani použil už v "So Sweet... So Perverse" (69) včetně krásné titulní balady "Why", která je tu slyšet na konci z gramce. Film sám o sobě není tím nejlepším, co se zmíněného subžánru týče, ač jsem v to tiše doufal (jen v prvních pár minutách přijde rychlý sled snad tří vražd, vůbec vraždami se tu nešetřilo, jak ostatně napovídá sám český název filmu). Příběh balancuje na pomezí gialla a krimi žánru (které šly Lenzimu vždy skvěle - doporučuji), je dosti zmatený a kompletně předvídatelný, je tu i dost hluchých míst, ale jsou tu i místy povedené injekce, co se týče občas efektního napětí, postupného odhalování tajemství příběhu spolu s vrahovou totožnosti a nechybělo samozřejmě trochu té sražené krve (bohužel všechny vraždy tu jsou hodně sestříhány) a částečně i některé slušné herecké výkony (herečky však nebyly vyloženými krasavicemi typu Fenech nebo Bouchet, žádná z nich mně vyloženě nijak nepřirostla k srdci), to vše drží film nad vodou a dělá ho částečně zajímavým a snesitelným. Úsměvné finální rozuzlení nebylo tak zajímavé jako u jiných filmů z té doby, celkově mě film, bohužel, do svého děje až zas tak moc nevtáhl. Ano, právě odtud pochází vražedná scéna s vrtačkou (chudák kráska Marisa Mell), která byla ale např. už rok předtím použita v jiném klasickém giallu "My Dear Killer "(71). (27.08.2010)

Jste hezká a trávila jste jeden určitý den noc v hotelu? Tak Vás kuchnem. Tímto heslem se řídí vrahoun který se strašně chce mstít jenže neví komu. Má tu sedm adeptek a jedna z nich je ta která může za vše zlé co se za poslední roky v jeho nezajímavém živůtku dělo. Jenže než aby to rozpočítal a vybral jednu která to odnese za všechny tak se rozhodne pro jistotu sejmout všech sedm statečných. No je pravda že se mu to celkem i daří a hodně brzo začíná odpočet u kterého nevíme na jakém čísle se zastaví. Vraždy jsou sice pestré (jednu topí ve vaně,na další vezme vrtačku atd.) ale nejsou nějak extra natočeny. Každopádně film sám o sobě člověka baví a to je hlavní. Kdo je vrahounek jsem tedy odhalil skoro hned co se jeho postava objevila na plátně (fakt úchyl od pohledu) ale to mi na zábavě nic neubralo a vyzbrojen chipsy jsem se kochal zatímco on kuchal a oba jsme si to náležitě užívali. Filmek ke kterému se určitě rád časem vrátím. (07.04.2013)