Anjel Pána 2

Dvojka je o poznání pohádkovější a tím že je o mnoho let novější působí všechno daleko lépe. Stejně tak se tu ze všech stran valí na hrdiny jedna pohroma za druhou, takže se zase trochu opakuje scénář z jedničky. Tentokrát vás někdo honí a chce vás zabít, nebo třeba vyhodit z práce kvůli malinkaté chybičce... Pan Strach zřejmě chce, aby děti měly strach ze života, který je čeká. (20.07.2017)

Na hlavu padlý anděl a čertovský zmetek na další pozemské záchranné misi.. Házení sněhových koulí humoru do křesťanských řad zvládá Strach s lehkostí, navíc se ho drží mikulášské kouzlo a hašteřivá chemie dua Trojan, Dvořák. Škoda jen, že nedošlo k důraznějšímu vypořádání s buržoazním krejčím či Majerovou nepohádkovou bandou, nicméně zapadá to do obrazu toho, jak umí být koalice nebe a pekla nedůsledná (někdo tomu říká schopnost odpouštět).. Anna Čtvrtníčková jako by tatínkovi z břicha vypadla.. (27.12.2018)

Ty vole, že já nešel Vlkovi na pohřeb. To jsem z toho Epštajn. Mám Strach, že klasickým pohádkám, v nichž je jasně definován boj Dobra se Zlem, už tímto zřejmě odzvonilo. Nyní hlásí nástup přemíra křesťanských motivů, u kterých když nejste v obraze, máte z příběhu prdlajs. Anděl Petronel s čertem Uriášem mají zase jednou pěknou polízanici. Jejich přičiněním se jablko ze Stromu poznání skutálelo na Zem, kde může natropit pěknou neplechu. Co přesně se může po zakousnutí smrtelníka do něj stát, se můžete jen dohadovat, ve filmu to vylíčeno není, nicméně musí to být něco, z čeho jde předem opravdu Strach. A tak se naše komediální dvojka, na jejíž vizáži je desetiletý posun znát, odebere, pod pohrůžkou Pána Boha Barťáka, inkriminované jablko vyhledat a přinést zpět, jinak je jejich existence vážně ohrožena. Na své klaustrofobní pouti městem zjišťují, že některým lidem by místo dobrot na tradičního Mikuláše bylo záhodno nadělit pekelný kotel. Dvojka nijak významně nenavazuje na svého předchůdce, máme zde řadu nových postav, kladných i záporných, a tolik originálních i potenciálních dějových nápadů, až je trestuhodné, jak se z nich pramálo těží. V závěrečné fázi, kdy by měl příběh vygradovat, celý vyznívá zmateně a neúplně. Není jasné, jaký záměr tvůrci měli. Řada dějových linek i nápadů zůstane neuspokojivě zakončená. Tenhle bratříček se nad svým chudobným starším bratrem vytahuje okázale dražší výpravou a vizuální atraktivností. Duo Trojan a Dvořák film táhne seč může, chrlí originální hlášky, dialogy jsou příjemně vystavěné. Nepříjemně působí ovšem ten křesťanský/biblický podtext, který sice má určitý nadhled, ale přesto je toho moc. Mladší, potažmo dětské publikum musí trpět, určitě nemůže pochopit všechny skryté i vypointované vtípky spojené s náboženskou tematikou. Paradoxně je film velmi naivní. Netvrdím, že hloupý, ale naivní je dost. Záporem je i to, že se film odehrává na malém prostoru. Město má jakýsi klaustrofobní ráz, což vyvolávalo pocit určitého minimalismu. Závěrečná píseň Lucie Bílé film úplně odrovnala. Jiří Strach a spol. připravil dost nevyrovnané pokračování, kterému postupem času ubylo nápadů a jen se to celé zhoršovalo. Panuje Strach, že jestli to půjde takhle dál, můžeme od čertů čekat anální tresty a jablka ze stromů budou sloužit jako Jawbreaker při sádlo máslo praktikách. Pokud tohle tvůrci nezakomponují do příštího pokračování, tak jsou u mě saláti. 6/10 (20.04.2017)

Přiznám se, že po homicidním a karnivorním Svatojánském věnečku jsem začínal mít o jinak famózní duo Straštajn vážné obavy. Kluci ale naštěstí šli do sebe, začali ředit Džejmisna svěcenou vodou, ty sodomity ze sebe vypudili, přestali Troškařit a teď napálili do jindy zpruzených obličejů našich dětí Démona Satanova 2. Striktně katechistickou to pohádku o tom, jak se další, neméně famózní duo – Trořák, snažilo na Mikuláše vyprcat uherskou barakundu, a co z toho nakonec bylo na výsostech málem za hromadnou polízanici. Ti dva jsou rozhodně národní poklad, evidentně si to užívají a pod přísným, ale spravedlivým dohledem našeho milého správňáka Mirka Ušína z nich čiší čirá radost z perfektního a uvolněného herectví. Skoro celou dobu energicky a s nonšalancí sobě vlastní trousí překvapivě vtipné římskokatolické bonbonmoty, až má člověk místy pocit, že čumí na Smrtonosnou zbraň pro kudlanky, a pod vlivem jejich přirozeného charmu skoro lituje, že nemá rybu. Je o mě všeobecně známo, že pohádkami pohrdám, jsem hluboce věřící, pravidelně se bitchuji, o nedělích chodím foukat do šalmají církevním hodnostářům a za normálních okolností bych teď rozhořčeně volal minimálně po exkomunikaci, ne-li rovnou po upálení všech zúčastněných za znevažování autority Ředitele! Nicméně je to podáno natolik hravě, vtipně a bezelstně, až má jeden po skončení chuť přestat uctívat Vodníka, prince Bajaju a Perníkovou chaloupku, odříkat pár Bartoškonášů a neposkvrněně počít nějakého toho Issiáše, pokud by se teda Klára nechala ukecat na anál. Nedá mi to a na tomto místě musím i trochu zafrajeřit, neboť mému profesionálnímu oku neuniklo ani ono skryté, avšak velmi závažné a děsivé poselství této nadmíru povedené taškařice. To zní: „Čiň ďáblu po vůli a odmění se ti mukami pekelnými s prkenným metrosexuálním párkařem Vojtou Dickem“. Taxe radši fuckt bojte! Takže, nebýt té skupinové homoprostituce v samotném závěru, která v kontextu celého filmu působila, jako by vám do trojky se dvěma lascivními prsaticemi naběhla v nejlepším partička nahých bukvoidů a začala fistulemi zpívat Kvíny, je to krásně natočené, veskrze příjemné, svižné, originální, mile tumorné, sofistikovaně porežírované a až na tu výjimku skvěle zahrané. Jen mě trochu mrzelo, že jsem se nemohl v kině pořádně uvolnit, nahlas se chichotat, srkat a šustit, protože v lajně za mnou seděl samotný Rákosníček a já se bál, aby na mě nepoštval Prskavce. (18.11.2016)

Anděl Páně 2 aneb katolické sci-fi. S křesťanstvím má tato pohádka společného překvapivě velmi málo (proklínající anděl, anděl mrkající po vdově, nuda v nebi, peskovačná xantipa Panna Maria, podivně se chovající Bůh atd.). Z pohledu věřícího jednají postavy absolutně v protikladu se skutečností. Kde je láskyplná Panna Maria, přimlouvající se za nás? Kde spravedlivý Bůh a hlavně úcta k němu? Vždyť se mu tu sama Maria posmívá! Řekněme tedy, že nerozumím záměru tvůrců, aby notoricky známé křesťanské postavy (Bůh, anděl, čert) jednaly jako lidé, pakliže právě v pohádkách bych čekal nadpřirozeně dokonalého garanta dobra a jasné poučení. Pokud ale přijmu s vypětím všech sil autorskou licenci upravit si postavy k obrazu svému, pak konstatuji, že takhle jsem se dlouho nenasmál. Byť mi teda některé vtipy přišly nucené (jakoby za každou cenu stvořené) a některé bych vypustil úplně (sv. Josef jako paroháč - prečo?, a docela odvážná legrace z Boha hraničící s výsměchem), zbytek byl nadmíru vtipný, byť jsem musel vytěsnit, že se jedná o osobách, v které věřím a ke kterým chovám přirozenou úctu. Dobrý zážitek mi zkazil jen konec a protivná Lucie Bílá - prečo?? Svatá Lucie by určitě nepodpořila Ortel hloupým výrokem a pak by nešla teatrálně zpívat koledu....prosím, už tu Bílou necpěte do filmů za každou cenu (kino Lucerna v Brně 10.12.2016). "Poslali nám posily!" :-D (10.12.2016)