Sežrána zaživa

Som veľký obdivovateľov talianskej horrorovej produkcie z obdobia sedemdesiatých a osemdesiatých rokov minulého storočia. Zbožňujem ich giallo, milujem tvorbu režiséra Dario Argenta, páčia sa mi Fulciho úchylnosti, ale na talianske ľudožrúdske snímky z tohto obdobia som si nikdy neprivykol. A že ich Taliani natočili hodne. Jedným z nich je aj titul "Mangiati vivi", ktorý bol v našich končinách distribuovaný pod názvom "Zožratá zaživa". Vôbec ma to nebavilo, zdalo sa mi to primitívne a velice mizerne natočené. Nuda. * (24.09.2018)

Méně hnusu, více nudy - Deodato nepřekonán. Eaten Alive je (s)prostou vykrádačkou kvalitnějších a slavnějších kolegů, namátkou hlavně Cannibal Holocaust (1980) a The Last Cannibal World (1977). Utahaný snímek se točí okolo stejné kaše, co ostatní kanibalské fláky: pár měšťáků v džungli, nějaké pojídání divoké zvěře, navíc jen tentokrát okořeněné podivnou sektou. Jo a taky tam v závěru byli lidožrouti, ale skoro jsem se jich nevšimnul. Všechno to odsekávání údů, řezání bradavek a vydloubávání očních důlků zabralo totiž kratičkou dobu. Žádná škoda i přes větší množství nahoty. (11.08.2011)

Další ze série kanibalských filmů Umberta Lenziho. Tentokrát je to o mladé Sheile, která se vydává na Novou Guineu hledat svou sestru Dianu. Ta se totiž přidala k sektě šíleného Jonase a ukrývá se někde v hloubi pralesa. Sheile pomáhá i Mark, veterán z Vietnamské války. Sekta je vážně uhozená. Po cestě narazí i na kmen kanibalů. Ne všem se ale podaří ve zdraví vyváznout... "Pořád mi dlužíš ty prachy." (06.08.2015)

Těžce průměrný dobrodružný film s psychoušskou sektou a kanibaly, někde hluboko v marocké (či co) džungli. Ti kanibalové jsou zde, měl jsem takový pocit, spíš tak aby se neřeklo a název se nedal označit za úplně prachsprostou lež. Jo, dá se na to dívat, nenudil jsem se (to je asi důvod proč mi tam nesedí ty 2*), ale jinak vlastně nemám co vyzdvihnout. Snad jen hezkou hlavní herečku a sem tam i pár pěkných koziček. (26.04.2009)

Kdybych neviděl už celou řadu kanibalských filmů, byl bych zřejmě tímto kouskem zcela omámen. Bohužel tomu tak v době zhlédnutí nebylo a nelze si nevšimnout, že Mangiati vivi je jen prachsprostou vykrádačkou starších filmů a to hlavně co se „kanibalských“ scén týká. Jasně, některé záběry si „vypůjčil“ Lenzi ze svých filmů, ale jinak tento film kromě nahých slečen nezaujme téměř ničím. Samozřejmě k dobru musíme připočítat přidání Jonasovy sekty (která opravdu existovala), jenže to je tak všechno. Jako dobrodružný kousek to na mě zapůsobilo leda tak pěkným exotickým výběrem prostředí, protože co se tempa příběhu týče, tak mě to místy neskutečně uspávalo. Film jsem měl možnost shlédnout jak v originálním znění, tak i s českým dabingem (a ten byl přímo otřesný). Podle něj však rozhodně hodnotit nebudu, protože bych tomu musel vlepit odpad. Takže pojďme pěkně popořadě. Začátek s domorodým vrahem navnadil o tom žádná. Janet Agren byla v době své největší slávy vážně kus a určitě bych věděl (coby vůdce sekty) o lepším způsobu „přijmutí“ nežli do ní píchat dřevěným kolíkem. Nicméně určitě patřila k největším ozdobám tohoto jinak hodně průměrného (lépe řečeno podprůměrného) filmu. V kráse jí však zdatně konkurovala „černá mamba“ Me Me Lai. Obě děvčata však po celou dobu své kariéry (u druhého případu dost krátké) diváky (především muže) spíše nežli svým hereckým talentem okouzlovaly hlavně svým nahým tělem. Však taky měly co nabídnout… Mnozí lidi odsuzují podobné filmy za to, že jsou v nich zabíjeny zvířata – leč v mnoha případech jde čistě o záběry z dokumentů, kdy jedno zvíře zabije druhé – hold to je život. Až budete žrát kuře, představte si, jak umřelo (na infarkt asi ne…). Vraťme se ovšem k „hororové“ stránce tohoto filmu. Mám rád „gore“ brutální scény tak lahodí mému oku, jenže jak můžu být spokojený s tím, co jsem viděl už jinde. Ano určitě byly příjemným zpestřením, jenže já chtěl vidět něco lepšího, nového a ne aby se jediným novým vítrem do plachet stalo soft porno a hromadná jebačka na počest mrtvého manžela. (30.08.2014)