A dýchajte pokojne

„Tys vyhrála v loterii?“ - „Ne tak docela.“ Hlavní hrdinka to opravdu „vyhrála“. Její minulost sice můžeme odtušit jen z náznaků, ale teď má zjevně hluboko do kapsy. A když už získá práci, díky snaze dělat ji správně spustí nečekaný sled událostí…Poměrně depresivní věc, těch záchvěvů naděje v ní moc není. Island samotný také není vykreslen nijak růžově, ať už v otázce systému či počasí (neustále prší a fouká vítr, jehož chlad se přenáší až na diváka). Potud spokojenost…nebýt „drobného“ detailu, že se mi moc nedařilo vytvořit si silnější vztah s postavami (nejen proto, že se mi hůř sympatizuje s tím, kdo si není schopen nastavit budík a nechává drogy v dosahu dětí, ehm), takže napojení na ně byla spíš chvilková. Samotné téma mě pak nechalo poměrně chladným (krom koček v klecích, ta lacinost mě až rozesmála). Asi chápu důvody, proč do toho Netflix šel, ale snahu oslovit zahraniční festivalové publikum (Sundance) jsem cítil až moc. Uggadótir mě svým celovečerním debutem příliš nenadchla, takže dávám jen slabší průměr. (17.11.2019)

Příběh dvou žen a jejich životních cest, přesněji řečeno útěků. Obě dojdou skoro až na konec, přesněji řečeno na dno. Nicméně se znenadání setkávají s něčím, co člověka v běžném životě jen tak nepotká...s upřímným lidským pochopením a pomocí. I když v divákovi může zůstat mnoho nevyřčeného, včetně všemožných důsledků, které z velmi otevřeného závěru mohou vyplynout, jedná se o mistrně zvládnutý debut s klasicky precizní severskou atmosférou a skvělým herectvím, přičemž rád vyzdvihnu představitele malého Eldara, jehož celkový pohled na dění kolem je dalším, silným atributem filmu a skvěle doplňuje toto poklidné, přesto, v dnešní době, tématicky kontroverzní drama. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (15.01.2019)

Tak už i Islanďany pohltil Netflix. A v jeho spolupráci natočili zajímavé, trošku depkoidná drama o tom, jak se nenápadně protnou dva ne úplně ideální životní osudy, aby si vzájemně něco řekli a opět se rozdělili. Je tedy pravda, že hlavní postavy mohli mluvit i trošku více, než jen pár nezbytně nutných vět, ale zase tu tvůrci poměrně věrohodně a upřímně představili situaci, která klidně v běžném životě může nastat. Plus jsem si užíval nádherné záběry na Island, které se nikdy nezevšední. (15.01.2019)

„… a dýchaj pokojne“ je film zaujímavý, tempom vyrovnaný a aj preto (aspoň pre mňa) neskĺzava k nude, ktorá sa pri podobných filmoch neraz dostaví. ___ Za nosný motív filmu považujem motív klietky, klietky fyzickej, doslovnej (klietky, ktorú vidíme pri kúpe mačky, cez mreže ktorej, je Lara príznačne (viď nižšie) snímaná; ďalej sú to väzenské mreže do ktorých sa Adja dostala; spomeňme si aj na niekoľko plotov) rovnako ako aj klietky skôr abstraktnej povahy – klietka ktorá drží Adju od jej príbuzných a klietka dlhov, do ktorej sa dostala Lara a nedokáže sa z nej vyslobodiť. ___ Hlavné postavy spája: ich zďaleka nie ideálna situácia; sú slobodné matky; pocit že môžu natrvalo prísť o svoje dieťa. U diváka ma teda vzniknúť (až osudový) pocit paralel medzi ústrednými postavami a podobnosť medzi nimi sa snažia tvorcovia umocniť aj prvkami nedôležitými pre naráciu, ako je napríklad (vlastne je to možno len jediný príklad) ich sexuálna orientácia (ktorá je homosexuálna/bisexuálna) aj preto pôsobí ich „neobyčajná“ náklonnosť, pre pohlavie im vlastné, trochu nadbytočne (a to konkrétne len u Laury, u Adjy to slúži ako zdôvodnenie jej odchodu z krajiny). Inak, kto by bol povedal, že aj mačka bude zúročená ako hnací prvok deja, keďže figuruje ako dôležitá pre stret hlavných postáv. ___ „… a dýchaj pokojne“ demonštruje aj určitú iróniu života, kedy matka (Laura), ktorej dieťa bolo niekedy v minulosti (ako nám je naznačené) odobrané, spôsobí druhej matke (Adja) v podstate rovnaký problém. Adja naopak, zachráni Lauru od toho aby jej dieťa bolo opäť odobrané. Ak sa teda možno pýtate čo prinútilo Adju „vziať drogy na seba“, odpoveďou je materský cit spojený s empatiou. Koniec (v rámci „pochmúrnych indie drám“) sa môže zdať trochu happy (opakujem, aj to iba pre očakávania spojené s týmto typom filmov), ale na druhej strane prečo nie? 85% (20.06.2018)

Zdánlivě minimalistický, zdánlivě rozvláčný, zdánlivě nudný. Ale pozor!!! Opravdu jen zdánlivě. Všechno má své opodstatnění, nic není samoúčelné. Stejně jako úsporné herecké výkony. Film si zvolil téma hýbající minimálně Evropou, ale neparazituje na něm, dokázal zvolit přístup, který vám umožní se na věc dívat z mnoha stran a přesto nezaujatě. Severská kinematografie, včetně ne zrovna často vídané islandské, bez nadsázky ukazuje v tomto případě cestu. (14.01.2019)