Léto 84

Ani mi to moc nepřipadalo jako horor. Film se nese na vlně 80tek, jako spousta dalších v poslední době. Opět jsou v hlavní roli děti. Tentokrát kromě svých pubertálních problémů hledají i sériového vraha, který zabíjí děti v jejich okolí. Celou dobu mají jednoho podezřelého. Je to ale vážně on? Všechno do sebe až moc zapadá. Ke konci se situace trochu vyhrotí a naší hrdinové se ocitnou v situaci, kdy musí bojovat o holý život. Film je dost prošpikovaný různými popkulturními narážkami na 80. léta, hlavně pokud jde o filmy. Jako oddechovka v pohodě. "Máš do odvolání domácí vězení." (29.06.2019)

Další příspěvek do vlny retrosnímků o dětech vzedmuté SUPER 8 a kulminující STRANGER THINGS a novým TO, které se nostalgicky ohlížejí za podobnými filmy z osmdesátek (E.T., GOONIES, ZÁHROBNÍ KOMANDO, ZTRACENÍ CHLAPCI, STůJ PŘI MNĚ, TO a se zpožděním i NAVŽDY SPOLU). Bohužel od začátku do konce jsem u něj měl silný pocit kalkulu a prvoplánovosti. Neustále se zmiňuje dobová popkultura a hraje elektronická hudba, ale chybí silnější, osobnější příběh se zajímavějším dějem i postavami. Výsledkem je dietní filmek, který zaujme/překvapí jen nečekaně drsným koncem. (31.08.2018)

Dobrý, ale nedotažený. Osmdesátkovej feel samozřejmě super, to já rád a byť je to trochu vykrádačka Disturbie, tak mi to vůbec nevadilo a nadšenecký vyšetřování prostě bylo fajn, ale bohužel snaha o napínavou atmosféru začínala a končila s dobrým hlavním hudebním motivem, scéna většinou končila tam, kde se teprve mělo začínat a z tohohle pohledu film působí hrozně nedotaženě a rozkouskovaně. A závěrečný finále bylo vyloženě hrozný a zkazí celkovej dojem fakt ukázkově. (03.01.2020)

Vykalkulovaná "jakože amblinovka", která se (krom očividných zdrojů) inspiruje především u Fright Night či Disturbie. Dlouho spíše tuctové osmdesátkové retro "když to umí Stranger Things/To, zvládneme to také", které nad vodou drží krom solidního tempa především sympatické obsazení pubertálních rolí. Vykoupení z tuctovosti přináší až nekompromisní závěr, který navíc nepůsobí na sílu naroubovaný jako u nedávného (v mnohém podobného) Super Dark Times. (01.09.2018)

Rekvizitní sázka na osmdesátkové retro, která atmosféru udržuje elektronickou hudbou a pozornost honibrckým hecováním, ale abych šel s hodnocením výše, museli by autoři část svého fanboyství vyměnit za schopnost vyprávět a taky přijít s lepším koncem. Buď operaci Mack Attack ukončit zcela optimisticky, a nebo ponechat závěr s tím, že se vynechá scéna odhalení na policejní stanici, která z následného počínání Cape May Slayera udělala už cosi téměř nadpřirozeného (třeba nechápu, jak se za dané situace dostal k policejnímu autu, když ipswichtí cajti měli evidentně jen jedno s číslem 010). Stejně tak mi hlava nebere, proč si Randy Disher nezavolal k rozlousknutí případu pana Monka. Sanfranciská sbírka fobií by to měla za pár minut a ještě by Eatsovi roztřídila pornočasáky podle čísel.. (13.09.2018)