Tajnosti a lži

Už dlouho jsem u žádného filmu neměla takový pocit opravdovosti jako právě u Secrets and lies. A největší zásluhu na tom má beze sporu neuvěřitelný výkon Brendy Blethyn, její postava ve mě vyvolávala celou škálu pocitů od naprostého odsouzení přes lítost a nakonec i soucit. Dovedu si živě představit, že taková podobná Cynthia bydlí třeba o dva baráky dál, nebo jsem ji potkala včera v obchodě....Celý film byl pro mě velký zážitek a nakonec mi nevadil ani přeci jen moc přehnaný happy end. (06.01.2013)

Ano, podobné věci se mohou stát. A v tomto případě se je povedlo přetavit ve filmový příběh, který působil velmi civilně a autenticky. Poukázal na to, že to jediné, co může mít v tomhle nelítostném světě smysl, je rodina. A kdo by se jí zřekl, ten se připraví o to málo dobrého, na co si může většina nás normálních smrtelníků myslet. Byl by sám proti sobě, nic by nezískal, hodně by ztratil. Jaká je ale šance, že metařka prozře během pěti minut? Jaká je šance, že švagrová přede všemi roky tají neschopnost otěhotnět, ačkoliv ví, že je kvůli tomu terčem pomluv, které ji viní ze sobeckosti? Jaká je šance, že bílá- chtěná dcera je totálně k ničemu, zatímco černá- nechtěná je vzorem všech ctností? Trochu to tady haprovalo. Nic zásadního, ale 5 hvězdiček by to ode mě nikdy nemohlo dostat. I tak si připadám dost štědrej. To slzavý údolí pro mě už bylo jednu chvíli neúnosný. Ale podobný situace jsem zažil, nepovažuju je tedy tím pádem za přemrštěný. Jen za umně vystižený. A dobře zahraný. Rozhodně to pro ty ženský nemohlo být jednoduchý. Věřím, že se u toho dost nasmály. Já už pak taky :) (16.09.2014)

vzhledem k zdejšímu vysokému hodnocení tohoto snímku jsem přistupoval s vyšším očekáváním a nevyplatilo se, i když rozhodně je to podnětný film o mezilidských vztazích. Určitě je nutné se připravit na to, že je to hodně konverzační film (pro mě problém, protože jsem to viděl se slovenskými titulky a občas jsem opravdu nestíhal). Taky působí stylově hodně obyčejně až civilně a spíš bych ho i tématem řadil k televizní tvorbě. Jako komedii bych ji také nezařadil, když už vyloudí úsměv na tváři, tak jen lehký. Ale jak jsem psal je to slušně a lidsky zpracované téma a herecky přesvědčivé - a lepšími třemi hvězdičkami to tady nezkazím. Jen je škoda, že zdejší obsah je vlastně spoiler, tak Vás nic nepřekvapí. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (06.12.2015)

Mike Leigh je možná režisér jehož kvality jsou ve světě uznávány, ale navzdory tomu pracuje s dost plytkým materiálem a tohle drama neni výjimkou. Dějová linka o hledání svých kořenů nezaujme předevšim z hlediska fádnosti postav a ještě ke všemu v toporným britským prostředí s přehršle zbytečných scén. Věčně ukňouranou ženskou bydlící se svojí odpornou dcerou (mající za přítele retardovanou fetku vypadající jak Sean Penn) vyhledá její starší dcera, která byla po narození odložena a kterou si kdysi spíchla s černochem. Jako její mladší brácha a rodinná spojka zde vystupuje pupkáč s jeho škaredou ženou utápějící se společně ve svym nudnym životě, což zde teda platí o všech postavách. V první třetině se v ději ani nedá pořádně zorientovat, pokud si nepřečtete obsah předem, ale je to taková otrava, že vás nic v podstatě ani nezajímá, poté následuje první kontakt a ono setkání, schůzky a na závěr dá se říct trocha napětí, ale výsledek mě nepřesvědčil, abych se pouštěl do dalších projekcí tohoto umělce. (04.03.2018)

Leighova metoda vypadá tak prostě. Vymyslí si několik situací, které by mohly potkat kdekoho, obsadí herce, kteří nemají problém improvizovat a spustí kameru. Jeho přístup k zachycování velkých dramat malých lidí je ve skutečnosti mnohem svědomitější, vyžaduje precizní přípravu, hodně trpělivosti, ale také kapku štěstí. Na výsledku každopádně není poznat, že byl dlouze plánován a promýšlen. Působí velmi syrově, velmi živě. Kdykoli to obsah scény umožňuje, nechává Leigh běžet kameru nepřetržitě a herci si hezky na jeden zátah oddřou své. Zvlášť v záběrech s více postavami bych ale neopomíjel ani obrazovou kompozici – slouží přehlednosti a vypovídá o vztazích mezi postavami. Dominující modrošedý barevný tón pak odpovídá „zamrzlosti“ citů, neschopnosti otevřené komunikace, strachu z pravdy a zodpovědnosti. Smutná témata, ale velmi blízká tomu, čím žijeme. Konec filmu přesto nabízí jistou naději. 85% (01.08.2018)