Horečka džungle

Spike Lee byl ve svých ranných filmech nekompromisní, jak k sobě, tak nám - divákům. Točil důležité filmy - Udělej správnou věc a tento mezi ně patří. Ukazuje, že vše zlo i dobro vychází výhradně z lidí samotných - na druhé straně je patrné, že příslušnost k nějaké etnické skupině - zde k Afroameričanům a k Italům je jako stigma, které člověka svazuje. Pokud naruší nepsaná pravidla, že "rasy se nemíchají", pak se stane vyděděncem. Nenávist a bigotnost je v každém etniku i jednotlivci hluboce zakořeněna. To je všude stejné - po celém světě - jeden druhého nenávidí především za to, když nedodržuje bigotní pravidla svého společenství. Leeho filmy - ty dva - jsou především o netoleranci, která je snad nejlidštějším znakem - a kterou z lidského chování a myšlení vymýtit nelze. Jemu se povedlo předvést v těchto filmech s velkou působivostí a přesností právě to, že k nějakému uzavření míru a sloučení všech ras a k podání rukou a sbratření všech ras a lidí nikdy dojít nemůže, naopak, že separatismus je nejpřirozenějším lidským rysem. Člověk měl, má a bude mít vždy nejsilnější potřebu se vůči druhým vymezovat a nenávidět jinakost druhých - a třeba i členů rodiny. Narozdíl od eskalace násilí v Udělej správnou věc, zde Lee ukončil svůj "joint" poněkud smířlivěji, a paradoxně, nabídl trochu Disneyovský happyend, i když jen v náznaku, což je poněkud zarážející, neb zrovna k Disneyho "láska vše překoná" se Lee staví negativně, přesto dává svému hrdinovi evidentně nárok na druhou šanci, kterou jeho bratr nedostal. Poněkud hořce vyzněl na konci návrat Angie k rodinému martýriu. Závěrečný působivý nájezd a výkřik dává tušit, že nic není vyřešeno a uzavřeno. Z toho, jak Lee zvtárňuje italskou menšinu je poznat, že byl pilným "studentem" filmů M.Scorseseho. Po tomto filmu se Leeova tvorba začla ubírat jiným - více komerčním a méně ambicioznim směrem - stejně tak třeba i kariéra W.Snipese, u něj je ta změna ještě markantnější. Od charakterního herectví k monotónnímu opakování "jedné" role v akčních filmech. Myslím, že si Lee uvědomil, že točit takto ambiciozní a osobní filmy je jednak nevděčné, a jednak je člověk nemůže točit jako sériovou výrobu. Oba filmy jsou také důkazem toho, že nejradikálnější a nejzásadnější díla vytváří člověk v mládí, kdy je člověk "rozhněvaný", zatímco věkem se člověk obrušuje, otupuje a konformizuje. Jsou i výjimky, ale Lee jí zřejmě nebude. To nejdůležitější z něj lze najít právě zde. (03.11.2011)

Je mi jasné, že v USA bol rasizmus bežný a na vzťah bielej ženy a afroameričana sa často hľadelo s veľkou nevôľou, no tu sú komplet všetky postavy s výnimkou Snipesa, Annabelly a Johna Turturra takí zabednení nenávistní rasisti, že mi to pripadá ako niekde v Mississippi v 60tych rokoch, nie v NY o 30 rokov neskôr. Samozrejme na oboch stranách, ale proste som to tým postavám nežral. Tak ako som to nežral Wesleymu a Annabelle a ich vzťahu, necítil som tam žiadnu chémiu ani vášeň, nič. Silnejší mi tu prišiel skôr ten vedľajší motív, týkajúci sa drogovej závislosti, Samuel a Halle boli jediné dve postavy zahrané realisticky a vzbudzujúce nejaké emócie. Spikeove filmy mám rád a na tento som sa obzvlášť tešil, no asi ma bavil z tých čo som videl, najmenej. Už tu tú rasovú nenávisť hnal do extrémov, aj keď ma ešte od neho čakajú filmy, v ktorých asi tlačil na pílu ešte viac... (26.12.2018)

Suhlasim s tym, co napisal gudaulin. Aj ked je to film v prvom rade o rasovej neznasanlivosti, tak tu postavy riesia farbu pleti az prilis neprirodzene na ukor vsetkych ostatnych faktov. Aj v rozhovoroch sa neustale prebera farba pleti a nic ine. To nicim inym tie postavy neziju? Ale chapem, ze si touto zvolenou formou chcel reziser ventilovat svoje nazory. Lenze vdaka tomu u mna ten film nefunguje a miestami ma tie nekonecne dialogy o farbe pleti irituju. (12.04.2012)

Farby tu našťastie nie sú až také podstatné (i keď výrazné) a práve tento odstup robí z Jungle Fever jeden z najlepších filmov tohto nie vždy si práve odstup zachovávajúceho režiséra. Nenútené a predsa strhujúce od začiatku až do strhujúceho a predsa nenúteného konca. Ozdobené nečakaným výkonom Wesleyho Snipesa! (16.09.2011)

Protože nám Spike Lee aktivisticky ignoruje Oskary (angažované ignorování mám ze všeho nejraději :) ), připomněl mi, že jsem nehodnotil jeho pravděpodobně nejznámější aktivistický film. Navzdory angažovanosti a hloupým gestům musím přiznat, že v tomto filmu se pokouší o jakous takous objektivitu, takže kromě ofiko raženého modelu bílá žena-černý muž (kdy žena je "jen zvědavá na černocha") můžeme vidět i opačný pár, kdy bledá tvář je za toho hodného. Celkově myslím, že tento film stojí za vidění, i když osobně ho dokážu brát spíš jako osobní drama než vyjádření se k otázce bílí-černí, takže třeba Snipesova nevěra pro mě znamená, že bezpáteřně zrazuje nikoli svou rasu, ale svojí manželku. Slušné tři hvězdy. (19.01.2016)