Hra so smrťou

Zajímavé a velice koukatelné drama z prostředí černošských "projects". Spike Lee má přitažlivé vnímání světa i filmařské know-how, jeho filmy snad ani neumí nudit. Clockers ovšem nepřinášejí nic extra objevného, už jsem viděl lepší fláky o dealování a nebezpečí drog. Takže čtyři hvězdičky, ovšem slabší. (10.09.2005)

Poprvé jsem měl pocit, že ty klasické leeovské dvě hodinky jsou přílišná stopáž. Jinak klasicky kvalitní, místy stojící na hranici lacinosti, ale právě díky tomu intenzivní. Film operuje s jednou "ztracenou" generací, která nevidí východisko ze svého života, tedy krom toho, že si neustále opakuje, že další generace už na tom bude líp. Ale zároveň tomu moc nevěří, protože si vzpomíná, že stejné naděje byly vkládány do ní minulou ztracenou generací. Rozbor tohohle pocitu mi přišel hodně zajímavý. (29.11.2013)

Clocker (slangový výraz): low level drug dealer, který pracuje („clockuje“) 24 hodin denně. Spiker (též slangový výraz): bojovník za práva barevných. ____ Největším americkým problémem je, vždycky byla (od chvíle, kdy jsme vystoupili z lodi) a vždycky bude rasa. Toliko Spike Lee. Popravdě se mu ani nedivím. Vskutku existují klasikové rasismu, kteří jsou s to načrtnout černocha s odulými rty, placatým širokým nosem, většíma ušima a zlovolnýma očima, z kterých číší lačnost, chlípnost a úskočný pigment. Po této stránce stačí uvést třeba Ludwiga Clausse, který dělí lidi na kulovité, parabolické, pyramidální a polygonální. Jen se divák musí srovnat s tím, že se Spike ve svých filmech nepokouší o subjektivní komentář k ději, který tu přece jen byl, ale bojuje za rasovou rovnoprávnost a pronáší obecné ideje, k nimž konstruuje děj až druhotně jako záminku. Z téhož důvodu ví divák po celý čas příběhu více než postavy, aniž to jakkoliv vadí; protože Clockers nejsou thrillerem, ani detektivkou, kde se musí uvážlivě promýšlet dávkování informací mezi postavy a diváky, ale důsledným propojením kinematografie s Black Panther Party a Amnesty International. Pokud se tedy na konci filmu ukáže vypravěč mírně nespolehlivým v otázce, kdo zabil Darryla Adamse, skutečnost je taková, že nespolehlivé jsou pouze postavy, skrz které nám je vyprávěno – to je postihla pod náporem bílých schizofrenie a už ani nevědí, čí jsou. V přesně nastaveným a odzkoušeným hierarchickým žebříčku vyjebává v ghetu každý s tím pod sebou a je vyjebáván tím nad ním. Je to jako domino, přičemž Spike se táže po tom, kdo uvádí do chodu první kostku (samozřejmě pro nás má připravenou odpověď – jsou to běloši v čele s Johnem Turturroem), takže i když se Spike věnuje převážně oněm padajícím kostkám, které ve filmu zastupuje černošský gheto - tzv. melting pot v melting plotu - se svými mikro příběhy, navrací se neustále k původní otázce, k původní příčině toho všeho. Jako detektiv propátrává a čenichá, kdo uvedl domino do chodu. Detektiv se převtělil z postav do osoby režiséra – odtud důvod, proč nejsou Clockers ani thrillerem, ani detektivkou. (14.05.2009)

Spike Lee je solidní režisér, ale strašně často si ve filmech omýlá černošskou kulturu, zvyky a hlavně muziku, kterou já teda nedokážu vystát. Zde je ještě toho nejvíc undergroundového ražení stejně jako celý film. Ten je zase klasicky o drogových dealerech, o zlých hoších a o tom, jak se to v životě dá snadno posrat a je těžké se z toho vyhrabat. Nic moc. (06.12.2009)

Sympaticky film rezisera Spika Lee-ho /Do the Right Thing, 25. Hodina/ o temach ako ztratena generacia AmerikoAfricanov dufa v to, ze ich deti uz nebudu kracat v ich splapajach + drogy a problematika drogovych dealerov. Sranda, ze jeden clovek - konkretne Mekhi Phifer si roku 2004 zahral v Snyderovom Dawn of the Dead. Plus Spike lee pred aj za kamerou. 74 % (17.02.2015)