Hra so smrťou

Spike Lee zná svoje >ňjujorkhajmský< a ze zdánlivě banálního policejního vyšetřování tuctové vraždy drogového dealera dokázal vytvořit silné sociálněkritické drama, nahlížející na bezvýchodný život mladé - na ulici se flákající a drogy prodávající i beroucí - části černošské komunity, kdy vyhlídky snad má jen ten, do se včas dokáže odpoutat od vlivu >černejch bratrů< a za pomoci rodiny i ač cynického, v jádru však svým způsobem férového a protřelého bílého detektiva (skvělý H.K.) vydat se >na cestu< někam dál... Jojo, je dobré mít při všech těch sračkách koníčka, krom bouchačky i třeba zde až symbolické vláčky - a jednou do jednoho skutečného nasednout a jet... - - - - - (Poprvé viděno 11.2.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 478., komentář zde jako osmatřicátý - 11.2.2013) (11.02.2013)

Zajímavé a velice koukatelné drama z prostředí černošských "projects". Spike Lee má přitažlivé vnímání světa i filmařské know-how, jeho filmy snad ani neumí nudit. Clockers ovšem nepřinášejí nic extra objevného, už jsem viděl lepší fláky o dealování a nebezpečí drog. Takže čtyři hvězdičky, ovšem slabší. (10.09.2005)

Clocker (slangový výraz): low level drug dealer, který pracuje („clockuje“) 24 hodin denně. Spiker (též slangový výraz): bojovník za práva barevných. ____ Největším americkým problémem je, vždycky byla (od chvíle, kdy jsme vystoupili z lodi) a vždycky bude rasa. Toliko Spike Lee. Popravdě se mu ani nedivím. Vskutku existují klasikové rasismu, kteří jsou s to načrtnout černocha s odulými rty, placatým širokým nosem, většíma ušima a zlovolnýma očima, z kterých číší lačnost, chlípnost a úskočný pigment. Po této stránce stačí uvést třeba Ludwiga Clausse, který dělí lidi na kulovité, parabolické, pyramidální a polygonální. Jen se divák musí srovnat s tím, že se Spike ve svých filmech nepokouší o subjektivní komentář k ději, který tu přece jen byl, ale bojuje za rasovou rovnoprávnost a pronáší obecné ideje, k nimž konstruuje děj až druhotně jako záminku. Z téhož důvodu ví divák po celý čas příběhu více než postavy, aniž to jakkoliv vadí; protože Clockers nejsou thrillerem, ani detektivkou, kde se musí uvážlivě promýšlet dávkování informací mezi postavy a diváky, ale důsledným propojením kinematografie s Black Panther Party a Amnesty International. Pokud se tedy na konci filmu ukáže vypravěč mírně nespolehlivým v otázce, kdo zabil Darryla Adamse, skutečnost je taková, že nespolehlivé jsou pouze postavy, skrz které nám je vyprávěno – to je postihla pod náporem bílých schizofrenie a už ani nevědí, čí jsou. V přesně nastaveným a odzkoušeným hierarchickým žebříčku vyjebává v ghetu každý s tím pod sebou a je vyjebáván tím nad ním. Je to jako domino, přičemž Spike se táže po tom, kdo uvádí do chodu první kostku (samozřejmě pro nás má připravenou odpověď – jsou to běloši v čele s Johnem Turturroem), takže i když se Spike věnuje převážně oněm padajícím kostkám, které ve filmu zastupuje černošský gheto - tzv. melting pot v melting plotu - se svými mikro příběhy, navrací se neustále k původní otázce, k původní příčině toho všeho. Jako detektiv propátrává a čenichá, kdo uvedl domino do chodu. Detektiv se převtělil z postav do osoby režiséra – odtud důvod, proč nejsou Clockers ani thrillerem, ani detektivkou. (14.05.2009)

Poprvé jsem měl pocit, že ty klasické leeovské dvě hodinky jsou přílišná stopáž. Jinak klasicky kvalitní, místy stojící na hranici lacinosti, ale právě díky tomu intenzivní. Film operuje s jednou "ztracenou" generací, která nevidí východisko ze svého života, tedy krom toho, že si neustále opakuje, že další generace už na tom bude líp. Ale zároveň tomu moc nevěří, protože si vzpomíná, že stejné naděje byly vkládány do ní minulou ztracenou generací. Rozbor tohohle pocitu mi přišel hodně zajímavý. (29.11.2013)

Na tento film jsem se chtěl kouknout jen kvůli tomu, že v televizi zrovna nic pořádného nedávali (jako obvykle :o)) a já se šíleně nudil. Takže jsem si vybral tohle. Naštěstí jsem neudělal chybu a neusnul jsem u toho, když to dávali tak pozdě. Spike Lee se asi v režírování filmů nezmění. Pokaždé když uvidím nějáký jeho film poznám, že to dělal zrovna on. Jeho barevnost obrazu a střihová práce je na první pohled poznat. Já toho nelituji a ani on nemusí. Díky tomu mám rád jeho filmy i samotného Spika. Jeho dramata prostě musí milovat každý, protože zobrazují život američanů v jakémkoliv světle a z jakéhokoliv úhlu. (18.08.2004)