25. hodina

Ohromující herecké výkony všech zůčastněných, zapálenost režiséra pro danou látku a brilantně přesné dialogy dělají z tohoto filmu velmi nevšední a originální zážitek. Smršť emocí diváka atakuje ze všech stran a on nemá šanci uhnout. Leeova zainteresovanost pro danou látku vede občas k několika zbytečným scénám, které tříští celkovou vyváženost a plynulost děje, ale vem to čert. I tak je to silně nadprůměrná filmařina a tvůrci se rozhodně nemají za co stydět. Pohled na současný svět, zpracovaný tak, že se snad ani nikomu nemůže nezamlouvat. (13.01.2006)

25. hodina je spíše tím dramatem než krimi filmem, ačkoliv krimi námět hraje důležitou roli pro hlavního hrdinu, kterého skvěle ztvárnil Edward Norton. Na samém začátku snímku bych nečekal, že ho budu hodnotit nejvyšším počtem hvězd, postupem času jsem měl představu o 4*, ale s blížícím se koncem jsem již věděl, že půjdu do plných. Film má skvělý děj, který zpracovává myšlenku zločinu a trestu, resp. pocitu viny, loučení se svobodou, sílu přátelství, důvěry i nedůvěry a lidského strachu z neznámého či spíše z budoucnosti, jež není namalována právě v růžových barvách. Pochválit musím také hudbu, zpracování, kdy se divák nemá čas nudit (a to ani přes delší stopáž), dále také herce ve vedlejších rolích - Philipa S. Hoffmana, B. Peppera či Rosario Dawson. Spike Lee mi tímto počinem připravil velmi milé překvapení. (22.11.2014)

Jedním slovem "wau", tohle je filmové umění, tohle je vypravěčství, tohle má pravý smysl... A přitom 25. hodina si na žádnou velkolepost nehraje, není nápadná, je to skromný příběh jednoho posmutnělého i naštvaného človíčka, co si zkrátka posral život. Na jednu stranu ho litujeme a soucítíme s ním, na druhou víme, že si to zasloužil - nejsme tedy v roli soudce, ale jen prožíváme... A s tím, jak se blíží nevyhnutelné, tak víc a víc. Jsou tam krásné, pravdivé a hlavně nevyumělkované a nenucené emoce, z filmu sálá lidství. Ani u "technických" aspektů nevím, co pochválit dřív, zda režisérovo vykreslení atmosféry, brilantní scénář vrcholící u scény před zrdcadlem, herecké výkony, nebo příjemnou hudbu... 9/10 (18.06.2010)

Následující komentář obsahuje vulgární výrazy, proto by jej neměly číst osoby se sníženou tolerancí vůči hojnějšímu výskytu slov jako hovno, prdel, nasrat… Život je nevyzpytatelnej, jeden den na ulici ještě v klidu šmelíte s travkou, ale pak vás nějakej zmrd nabonzuje poldům a všechno jde rázem do hajzlu. Teď máte poslední den před nástupem do basy, několik posledních hodin svobody před sedmi roky ve společnosti těch největších vošoustů. Co udělat? Prostě se to pokusit nějak přežít. Stejně jako Monty, neboli Montgomery, neboli hlavní hrdina tohoto filmu Spikea Leeho. Monty musí během čtyřiadvaceti hodin stihnout spoustu věcí – promluvit s otcem, zjistit, kdo ho prásknul, rozloučit se s přítelkyní a dvěma nejlepšími kámoši, svěřit svého vořecha do spolehlivých rukou – je toho spousta, ale je těžké při tom všem nemyslet na budoucnost. Na zítřek a stovky následujících dní. Monty postupně zjišťuje, že má na hovno kámoše, k tomu si přidejte jeho na hovno náladu, na hovno vyhlídky a na basu kurevsky hezkej ksicht a musí vám být jasné, co cítí během několikaminutové „fuck everybody“ scény, jedné z nejlepších, které kdy Spike Lee natočil. Taky mám občas nutkání poslat všechny do prdele a z téhle kanonády jsem byl vyvařenej jak dávka luxusního heráku. Film se ve velice příjemné „nostalgicko-kecací“ atmosféře nese celých sto minut. Potěší pro Leeho typické opakovačky, dlouhé kamerové jízdy, černošský polda klející „shi-it“ a samo že taky špičkoví herci s epesním Edem Nortonem v čele. Když už jsem si říkal, že je film v tom nejlepším, že se přes tu hromadu fucků propracoval k docela zajímavým závěrům, že by tedy mohl skončit a po zásluze sklidit nejvyšší hodnocení, přišla posledních úmorných dvacet minut. Nejdřív nepravděpodobné rozflákání obličeje a pak dlouhý tátův monolog o nadějných vyhlídkách, vyznívající ještě trapněji než krátká reminiscence na jedenácté září, nad kterou jsem milostivě přivřel oči. Fakt mě to hodně zklamalo, takhle zbytečně chlácholivý konec krásně rozjetého příběhu o morálce, naší zodpovědností nad sebou samým i našimi blízkými. Pětiminutový záběr na sedícího Nortona by nám toho, myslím, řekl víc. 80% Zajímavé komentáře: k0C0UR, jojinecko, Wormboy, numi, silent cut, Vronsky (18.11.2007)

Soundtrack Terence Blanchard: 1. Opening Title [3:51] ,2. Doyle's Walk [2:19] ,3. Jake's Classroom [2:09] ,4. The Apartment #1 [3:55] ,5. The Apartment #2 [1:50] ,6. Fu Montage [5:05] ,7. Brogan's Bar [2:29] ,8. Ground Zero [5:35] ,9. DEA [3:01] ,10. Playground [4:25] ,11. Bridge [1:23] ,12. Sleeping in Natural [1:51] ,13. One Last Walk [2:29] ,14. 25th Hour Finale [12:05] ,15. Double Happiness [6:08], (10.06.2011)