V pasti

Sandra Bullock konečně ukojila profesní závist/mindrák směrem k herecké kolegyni Emily Blunt. Podala si pysky s Netflixem a vyprodukovala si (televizní) variaci kinohitu "Tiché místo". Vyztužena botoxem, mateřstvím a ženskou silou se vydala s drobotinou na nehostinnou řeku zlomit globální kletbu, na kterou dojel i Bystrozraký, takže k povinné výbavě patřily šátky přes bulvy, ale též ptáci v krabici, ale fakt opeření. Film je vyprávěn převážně v retrospektivní rovině, takže pendlujeme mezi zkázonosnými událostmi, k nimž došlo před pěti lety, a současností, bezprostředně po vypuknutí zkázy, kterou přinesla neviditelná monstra. Narychlo je divák seznámen s početnou skupinkou lidí, u níž není vyloučeno, že se bude tenčit i rozrůstat, vzhledem k těhotenství dvou členek. Film mně ve své podstatě nepřišel extra originální, má dvě hodiny, takže i trpí scenáristickými neduhy, je však kvalitně obsazen, přičemž Sádra dobře herecky sádruje a v dalších rolích vyniká zejména John Malkovich, a nadto se blýskla dobrou režií Susanne Bier. Příznivci speciálních efektů nebudou úplně u vytržení, neb monster si neužijí vůbec, jsou neviditelná, snad tohle pojetí podnítí jejich fantazii. Úmrtí jsou fádní, sice je doprovází i nějaká ta krevní kalužina, ale hnusem nikdo neomdlí. Kamera zkušeného Salvatore Totina si až nadstandardně umně vyhrává s důležitými momenty i úseky filmu. Nejblbější/dementní/banální je závěr, který určitě nepochválím, přičemž toleruji i několik logických klopýtnutí, kterým se nevyhnulo ani oslavované Tiché místo. A na hudební doprovod bych už příště neangažoval Trent Reznora, který nepředvedl ve stěžejních scénách vůbec nic podmanivého. Celkově se jedná o solidní podívanou, která ideálně podporuje vzkvétající žánrový růst (Tiché místo (2018), Perfect Sense (2011) a další). 8/10 (06.01.2019)

Kdyby měli opravdu koule, tak nenechají Sandru chodit po apokalypse s umělýma řasama, ale oukej, občas se mi i dech zatajil. Tiché místo se mi nicméně líbilo (o strašně moc) víc, mimo jiné proto, že tam bylo mnohem méně vysvětlování slovem a mnohem více vysvětlování obrazem, hehe. A druhou věcí, která Bird Box docela ublížila, je přílišná délka: ty dvě hodiny vedou k redundantnímu nimrání se v nepodstatných odbočkách a vztazích, opakování nápadů a dublování pocitů (místo jejich stupňování) a to je škoda. Devadesátka by tomu slušela víc. (16.01.2019)

Podobně koncipovaná atmosferická group survival jako například A Quiet Place, či o trochu pompéznější, hlučnější World War Z. Pro všechny jmenované platí indikace faktoru světové apokalypsy a z počátku neschopnost lokalizovat proč, potažmo jak se bránit. Bird Box narozdíl od souputníků nejde cestou okázalých killů, ani masivních záběrů na tuny mrtvol. Rozehrává zajímavou partii mezi skupinkou lidí, vedenou názorově z počátku mírně kontroverzní mámou Sanrou Bullock a neviditelným zlem. Film, který překvapivě není o tom venku a jako hlavní marker tohoto faktu je ten, že se velmi pomalu a těžko dozvídáme co se tam venku vlastně děje. Namísto toho rozehrává Sussane Bier vcelku sofistikovanou a zábavnou hru o tom, že naprosto klíčová indicie k vítězství je rodinná soudržnost, sny a vůle jít dál ať se děje cokoli. To vše nepatetickou, lehkou a snad i "zábavnou" formou, která vyloženě nebije do očí. Neřešil bych experty kteří budou hořekovat nad tím, že nedostali potřebné vysvětlení. Je ho tam přehršel, lze brát každou chvíli. Jen je potřeba pozorně sledovat, protože občas platí to, že největší nebezpečí nemusí být na první pohled vůbec videt. (17.02.2019)

Slušná podívaná, z které člověk občas chytá paranoiu. Jen zamrzí, že si Susanne Bier vybrala k rozvedení zrovna tu méně zajímavou část příběhu, kde se budují charaktery, ale ty dva nejzásadnější se dostanou ke slovu až moc pozdě. Proto pak závěrečná dvacetiminutovka po emocionální stránce úplně nefunguje. (18.12.2018)

"Zrakové" Tiché místo, naštěstí však s naprosto odlišnou dějovou stavbou (dvě paralelně probíhající časové linie, mnohem více postav, rozmanitější situace, přirozeněji působící závěr), takže si i přes prvoplánově podobnou zápletku a prorodinné poselství (k němuž však Bird Box dochází jinou, mně osobně o něco bližší cestou) nijak zásadně nekonkurují/nepřekážejí, naopak se hezky "doplňují" (bylo by to skvělé kombo na nějaký tematický sci-fi hororový večer). Za mě je BB možná ještě o procento nebo dvě lepší, protože mi připadá soudržnější jako celek (TM je holt velmi očividně "rozpůlené"), není v něm tolik zjevných nelogičností, má zajímavější postavy (Sandra, sympaťák Trevante Rhodes a hlavně výborná cynická svině Johna Malkoviche), a navíc nabídne minimálně jedno poměrně odvážné autorské rozhodnutí, které je v přímém rozporu právě s TM (a jež bude určitě nemálo divákům vadit), ale podle mě je zcela legitimní a smysluplné... Velké přesahy bych v BB asi radši moc nehledal, bohatě mi totiž stačí, že jako relativně komorní apokalyptický survival nadprůměrně splňuje vše potřebné - je permanentně napínavý, příběhově poutavě uchopený, dobře graduje a má pár hodně silných scén, které ústřední nápad rozvíjejí a/nebo solidně vytěžují. 80 % (21.01.2019)