Mandy: Kult pomsty

Úděsná póza zahleděná do sebe, při které má divák chvílemi obtíže najít samotný děj. Brutálně přepálená stopáž sloužící pouze k onanii s barevnými filtry a jakémusi pokusu o kůl retro art, až člověk chvílemi proklíná tvůrce Stranger Things, že svým dětským seriálem motivovali každého druhého diletanta k jejich neoriginálnímu kopírování. Nic tak bolestivě nudného jsem dlouho neviděl, scény, dialogy a samotný způsob vyjadřování postav jsou šité na míru pro insomniaky a chvílemi jsem měl podezření, že znudit diváka do spánku byl hlavní záměr filmu. Ta strašně skromná akce, která přijde na řadu po polovině filmu (tu první s klidným svědomím přeskočte, vůbec nic se v ní nestane), je tak stupidní, že jen dokresluje tu prázdnotu, ve které se film od první minuty plácá. Vážně podaný souboj motorových pil by mě dostal do varu možná tak v patnácti, dnes se tomu nuceně zasměju, zvláště když je to natočený tak šíleně špatně. Mandy je dvouhodinové ASMR video bez pěkné youtuberky, což je jediná definice hororu, kterou splňuje. Film rozhodně není ani vzdáleně podobný projektu Grindhouse, který je zde nepochopitelně zmiňován, takže se nenechte zlákat takto mylným očekáváním. 20 % (16.09.2018)

Přiznám se, že mě to těžce minulo. A to jsem se tak těšil! Druhá polovina je zábavná, i když často nechtěně, a Cage si úlohu šíleného zfetovaného mstitele nepochybně užívá. Málokdy jsou jeho přepálené herecké kreace na místě, sem však nepochybně patří a klobouk dolů před režisérem, že to takhle ukočíroval. Řezničina je krvavá, originální i rozmanitá, ke konci je tedy všechno v pořádku. S čím mám tedy problém? Jednak s úmorným tempem, které je opravdu extrémně pomalé a nekonečné záběry na nic se po chvilce dost omrzí. Hlavním kamenem úrazu je však první půlka, která slouží vlastně jen jako velmi, opravdu velmi zdlouhavý prolog - bez násilí, bez zábavy. Nemálo lidí z projekce odešlo a já se jim nedivím. Kdo si počkal na posunutí příběhu v půlce a následné krvavé lázně, neprohloupil, ale přesto se budu řadit k těm, kterým Mandy k chuti zas tak nepřišla. Škoda. (30.06.2018)

Psychedelie, barvičky, apokalyptičtí motorkáři na špatném tripu a zkrvavený Cage ve slipech a tričku s tygříkem. A taky na férovku s motorovkami, kde na velikosti nezáleží. Či čedar goblin, co se vám na hlavu vyzvrací. Aneb Pink Floyd meets exploitation a já se bavil jako dlouho ne. Nejlepší revenge movie za dlouhé roky! (27.01.2024)

Mandy sa hodnotí ťažko a človek nevie, ako k nej pristúpiť a ako ju uchopiť – a táto záhadnosť (ktorou si je ten film sám dobre vedomý) je spolu s o herecký výkon sa snažiacim Nicolasom Cageom asi jediný plus. Tu sa už nejedná ani tak o kinematografiu (hoci po štrukturálnej stránke sa Panos až prekvapivo presne drží trojaktovej štruktúry), ani o autorský experiment (experiment voči čomu? autorstvo čoho?), ani o postmodernu (v dobe po Tarantinovi, Korinem, Gasparovi Noem). Je to ako keby niekto natiahol youtubové videjko na dve hodiny. Je to prvoplánová oslava farieb, defilé neopodstatnených a prekvapivo dosť neinvenčných postprodukčných trikov. Tá kultovosť okolo toho je midkult. Dokonca ani ako guilty pleasure to nemôže fungovať, lebo je to aj málo guilty aj málo pleasure. / Mandy je geniálne dielo. Jeho genialita je ukrytá a veľmi hlboko pochovaná v pomalom tempe a jednoduchosti, skoro až primitívnosti námetu, spracovaného tiež akoby banálne, povrchne. Ale zalezie vám to pod kožu a už spod nej nevylezie. Je to opulentnosť, ktorá ústi do minimalizmu, je to gýč, z ktorého vyviera nové umenie. Tká celkom nenútene a akoby samozrejme úplne nové pradivko, mieša mysticizmus s profánnosťou, vytvára celkom modernú neo-mytológiu založenú na okrajových žánroch a prísne ukotvenú v pozemskosti či dokonca prízemnosti. Sto-krát zo všetkých strán vyobracané klišé ukazuje z novej strany, ktorú doteraz všetci prehliadali. Takže je to akýsi filmový jin-jang, kde jin je pulpový brak a jang autorská kinematografia. (09.05.2020)

Film, který působí, jako kdyby ho natočil sám ďábel s brkem trávy v puse. "Mandy" je jednoznačně jedna velká psycho jízda, která do sebe kombinuje prvky z filmů jako "Evil Dead", "Hellriser", "Old Boy" nebo jeden z "Grindhousů". Rozhodně to není snímek pro každého. Pro filmové nadšence pokleslého žánru povinnost. Je to divné, je to pomalé, je to nenápadně vtipné a také hodně krvavé. Je to zatraceně okouzlující!!! Film, jenž klame svou jednoduchostí, a přitom každou scénou udivuje svou propracovaností. Ona vizuální stránka, která je přesycená samými filtry, plus tomu dopomáhá i velice slušná hudba, tvoří naprosto senzační temnou a pitoreskní atmosféru, jež sledování snímku mění v jeden velký bizár, zato ale podivně podmanivý. Šíleně zvrácená a krvavá jízda, která bije srdcem a Nicolas Cage "přehrává" (scéna v koupelně je nezapomenutelná) tak krásně, až je z toho nádherný koncert magorství. Na druhé straně Linus Roache stvořil asi nejvíc tragikomického záporáka, co jsem kdy viděl a krásně tancuje na (malém) poli směšnosti, narcismu a nebezpečnou hloupostí ve své smečce nebezpečných trosek a magorů, manipulující je ve vidině sebe samého jako osvícenou bytost a vůdce povýšeného na vyšší spirituální úroveň. Už dlouho jsem neměl chuť po projekci dát okamžitý repete a užívat si maličkostí. Atmosférická lovestory, která sklouzne do revenge pekla. Pro mě nejen film roku, ale zcela zásadní věc, která je průkopnická především tím, jak si odvážně hraje, fascinuje, dojímá, bere dech, a hlavně vzbuzuje v jistých momentech skutečné nadšení i emoce. Děkuji Cosmatosovi a děkuji Cageovi za jeden z "nejkrásnějších" filmových trash zážitků a dobrodružství do nitra noční můry. /100% + FILM ROKU/ (15.01.2024)