Ľadová búrka

Lovím v paměti nějaké zásadní momenty, které by mi pomohly formulovat důvod, proč se mi Ledová bouře tak líbila. Ale asi je to především skvělá atmosféra tvořená množstvím sourodých drobných vstupů postav nejen dobře obsazených, ale hlavně zajímavých, plahočících se vydařenými sedmdesátkovými rekvizitami. Vůbec se nezdráhám trochu tomu přilepšit. 4½. (24.01.2013)

Pokud čekáte katastrofický film o tom, jak se jedna rodina sjednotila kvůli přírodní katastrofě, nedočkáte se ho. Nebo možná ano, jen tu příroda dostává mnohem menší prostor, než je obvyklé. Místo záběrů vybuchujících sopek, děsivých povodní a padajících budov Ang Lee vsadil na postavy a mě napadá, že je to jen dobře. Tedy bylo by to dobře, kdyby to ve mně zanechalo nějakou stopu, ale já mám všeobecně u filmů Anga Leeho jeden problém; jeho filmy, jakkoliv se zaměřují hlavně na charaktery a emoce, se mnou naprosto nepohnou. Sleduju krásný obraz doprovázený podmanicou hudbou, běhají tam výborní herci a... sotva to skončí, vím, že po měsíci si ani nevzpomenu, že jsem ten film viděla. Ledová bouře u mě dopadá o něco líp než Zkrocená hora, to ale nic nemění na faktu, že znovu si ji nejspíš nepustím. (01.03.2010)

Citlivě zrežírovaný nenápadný psychologický film o mezilidských vztazích se opírá hlavně o výborné obsazení: vedle problémů dospělých (Kline, Weaver, Allen) je velice dobře vykreslen i svět dospívajících (Maguire, Wood, Ricci, Hann-Byrd). Scénář (James Schamus) dostal cenu v Cannes, Sigourney Weaver pak cenu BAFTA a byla nominována na Zlatý glóbus. (03.08.2003)

Mé první setkání s panem Ang Lee... a byl to silný zážitek. // Rodinné drama odhalující pokrytectví a nierní tabu jednotlivých postav. Pulzující tepnu rozličných vztahů, kde každý hledá zejména sám sebe, přetne jedna ledová bouře, která toho zmrazí mnohem víc než jen silnice. // Zajímavé drama se skvělým hereckým obsazením a skvělou atmosférou. (04.04.2008)

(1001) Celkem by mě zajímalo, jak je možné, že hudba Mychaela Danny k Ledové bouři je jedním z mých nejoblíbenějších soundtracků už celá léta, aniž bych ten film předtím viděla. Každopádně je tohle jedním z těch filmů, na které si pravděpodobně nejsem úplně schopna utvořit svůj vlastní osobní názor, protože si pamatuji, že to byl oblíbený film mojí mamky, a všechny oblíbené věci mojí mamky se stávají pomníčkem a svatostánkem vzpomínky na ni a jako takové je nemůžu a nejspíš vědomě ani podvědomě nejsem schopna zpochybňovat. Nicméně snad můžu napsat, že kromě nesmírně melancholické hudby mnou velmi rezonovala souhra toho, co se ve filmu odehrávalo, s prostředím, ve kterém se to odehrávalo: holé kmeny stromů, záplavy listí na zemi, vítr, chlad, ten odosobněný dům, a samozřejmě led. (30.12.2020)