Prepáčte, že vyrušujem

Vůbec neutáhne vlastní stopáž. Jednodimenzionální postavy můžou fungovat ve skeči, případně v rámci půl hodinové epizody, ale na dvě hodiny je to zatraceně málo. A tak jeden je odhodlaný odborář, druhý je postupně se ohýbající srab, třetí revolucionářkou s dobrým srdcem, čtvrtý prohnilým kapitalistou, ale nikdo z nich není víc, než první vlastností, kterou u nich potkáte. Přitom je to škoda, protože ta chuť sureálna je hrozně přitažlivá, pár momentů je hodně dobrejch, moc hezky se o tom zpětně povídá. Ale užít si to moc nejde, když přetaženě dlouhá je téměř každá scéna. (14.01.2019)

~Videno na pre-screening na University of Chicago~ Velmi hypnotizujici (i kdyz ne doslova, jako v Get Out) zazitek, ktery se snazi vmestnat mnoho teorie do pomerne kratkeho casu. Urcite to funguje jako pripominky na texty, ktere americti studenti socialnich ved ctou k ranni kave, ale prislo mi to trochu uspechane. Bohuzel to obcas vychazelo jako delsi, ale inteligentnejsi, epizoda Black Mirror. (18.04.2018)

Film nie je extra zaujímavý a smerom ku koncu je stále viac prehnaný, ale má aspoň niečo do seba. Je to komédia čiastočne z prostredia call centra, ktorá ukazuje, čo za blázniec to je. Bizarné scény tu na začiatku nie sú účelové, naopak pobavia a keď team leader požiada hlavného predstaviteľa, teda černocha, aby používal pri telefonovaní zákazníkom biely hlas, tak to je krásny vrchol absurdity. Nehovoriac o tom, že pri zadávaní kódu tam tá múdra vedúca naťuká asi 90-miestny kód, veď čo neurobíš kvôli bezpečnosti. Film poukazuje na to, akí dementi sú hlavne vo vedúcich pozíciach, čo mi pripomína jednu nemenovanú hazardnú firmu 365-588, kde väčšina vedenia sú mechom udretí panáčikovia, radodajky, riťolezci a mašiny, ktoré nepotrebujú premýšľať. Ale tak to bude vo väčšine väčších firiem. (19.10.2018)

O Sorry to Bother you slýchám už od premiéry, přečetl a slyšel jsem dost amerických reflexí, abych chápal, jakou hodnotu ten film má pro určité publikum a jak důsledně je ten film napojený na zeitgeist. Viděl jsem taky rozbory všech detailů, kterých je film plný. Takže nevím, jak úplně ho hodnotit - sám bych si všech těch detailů nikdy nevšiml, a sám bych nikdy ten film nezasadil do dostatečného kontextu. Kdybych o něm nic neslyšel a teď si ho pustil, přišel by mi jako celkem standardní satira vyvedená velmi neotesaným stylem, kdy těžko říct, kde končí stylizace a začíná režijní nezkušenost debutujícího Rileyho. Taky si nejsem jistý, jak moc pro mě funguje ten pseudo-brilantní protagonista, který z nějakého důvodů dokonale ovládá ústřední práci, ačkoliv to nedává příliš smysl. Na druhou stranu díky tomu je v tom filmu kus opravdové agrese a hrany. Takže bych vážil nějakou sympatii s ne úplnou přehledností a artikulovaností. Ale někdy nic z toho není podstatné a důležitější je, jak ten film funguje jako symbol, což o Sorry to Bother you v některých kruzích v Americe rozhodně platí. Tak co s tím? Je to důležitý film, je to zajímavý film, i když nevím, jak moc je dobrý. (05.09.2021)

Něco tu sice moc nefunguje (hlavně teda celá sekvence s virálním videem, ta byla těžce nepovedená) a jelikož toho není málo, možná bych své hodnocení viděl jen na tři hvězdy, ale nemůžu je dát už jen z toho důvodu, že takhle solidní a propracovanou současnou satiru jsem neviděl ani nepamatuji. Většina z nich je totiž těžce jednostranná, s vtipy tlačenými na sílu, jejichž jediným účelem je být co nejvíc cool a poplatným té stejné straně, jakou zastávají sami tvůrci. Chybí jim právě ta propracovanost, vtipy na obě strany barikády a hlavně funkční nápady. No a Sorry to Bother You to překvapivě má. Ne zrovna dokonale, ale je to v tom. Je to především satira na kapitalismus a kritikou korporací, které vykořisťují své pracovníky a nechávají je za mizerný plat dělat těžkou a fyzicky i psychicky náročnou práci, což je pak dovedeno do naprosté absurdity, přesně tak, jak bych si to představoval. Takže se ani není čemu divit, že mi to tak sedlo, jen si teda myslím, že je lepší si o tom vůbec nic nečíst a člověk pak bude čumět, kam až to vlastně dogradovalo. Navíc to je i vrstevnaté a spousta nápadů zde má hlubší smysl související právě s tím tématem - včetně "povinného" přidání antirasismu, ale ten je tady tak vkusně a nenásilně použit, že jsem až čuměl, že to v dnešní době plné jednostranných agitek ještě jde. V tom tkví právě ta propracovanost, která ukazuje, že Rileyho scénář byl opravdu promyšlený. Horší to sice je se zpracováním, kdy něco nefunguje zrovna tak jak by mělo (a třeba závěr je celkem naivní, i když jeho primární sdělení beru) a postavy po celou dobu zůstanou bohužel celkem jednorozměrné, ale i přes to všechno to má prostě dost do sebe a mile mě to překvapilo. Ví to přesně, co to chce říct, umí to správně podat včetně toho, že se zde ani z jedné strany nedělá bezchybná a dokonalá (do jisté míry, ale určité vady u stěžejních postav prostě jsou) a celkově to prostě funguje slušně, byť místy vachrlatě. V dnešní době narazit na něco takového narazit je opravdu zázrak, i když jednu z údajně nejlepších současných satir, K zemi hleď, mám pořád před sebou... Btw, musím pochválit jak skvěle použité fantasy prvky v průběhu filmu, tak i ty sci-fi v závěru, které mi - opět do určité míry - přišly prostě dokonalé. Když z lidí uděláte otroky a zneužívat je, nehledě na rasu, vyznání, národnost apod., tak se vám stejně jednou vzepřou, ať jim uděláte cokoli... Slabé 4* (08.07.2022)